Reportáž: Návštěvníci mandloňových slavností stihli stromy ještě rozkvetlé

Hustopeče - Návštěvníci hustopečských slavností mandloní a vína si dnešní dopoledne zpestřili procházkou na rozhlednu a mandloňové sady. Místní spolky pro ně mají na hlavní stezce připravený program. Lidé ale na kopec přicházeli i z jiných směrů. Na výhled z rozhledny čekali v dlouhé frontě.

Fotky kvetoucích mandloní z Hustopečí plní sociální sítě už od prvního březnového týdne. Protože stromy vydrží rozkvetlé zhruba čtrnáct dní, poslední příležitost je vidět mají lidé nejspíš tento víkend na slavnostech mandloní a vína. Na akci jich každoročně zavítá několik tisíc. „Ještě nikdy jsme tu nebyli, tak jsme se přijeli podívat. Strašili nás, že nebudeme mít kde zaparkovat. Zaparkovali jsme ale krásně, protože jsme přijeli brzy ráno,“ říká Zdeňka Jemelková z Přerova.

Auta lidé nechávají na záchytných parkovištích nebo ve městě. Na kopec se dostanou jen pěšky. Hlavní pětikilometrová stezka vede přes ranč Valkýra. Stáje jsou otevřené a děti i dospělí se tak těší z pohledu na bílé a hnědé koně. Míjí tak první ze čtyř stanovišť místních spolků. U nich se mohou zastavit a občerstvit. „Nechcete si něco koupit?“ vykřikuje skupina dětí převlečených za vodníky. Za nimi je stánek s pomazánkami a rybími klobásami, které pro návštěvníky připravili Fiškinovi rybáři.

Většinu lidí ale zaujme hudba, která je slyšet zpoza rohu. Spolek Všehoschopní láká na muzikanta s kytarou a špekáčky opékané nad ohněm. U myslivců se zase střílí ze vzduchovky na terč. „Jsme rádi, že můžeme udělat nějakou atrakci a prezentovat se. Budeme tady, dokud budou chodit lidé. Vzpomínám si na první ročník, kdy jsme v poledne už neměli jídlo. Teď je stánek na každém rohu,“ vysvětluje myslivec Petr Novotný.

Jestliže doteď lidé chodili po asfaltové cestě, za stánkem myslivců si cestu začali zkracovat po trávě. Šipka se směrovkou chybí a rovně po oficiální stezce pokračuje jen rodina s kočárkem. „Všichni to šmikají tudy,“ směje se pán s kšiltovkou, zatímco si vybírá, kudy půjde. Za nedlouho se před všemi otevře pohled na cíl jejich cesty.

Asi třetina sadu kvete už od šestého března. I když jsou stromy stále růžovobílé, na zemi leží spousta už opadaných okvětních lístků. Ani nazelenalé větvičky ale návštěvníkům nebrání, aby z místa udělali jeden velký fotokoutek. „Než půjdeme do auta, vydrhneš si boty,“ volá muž na ženu v bílých teniskách ušpiněných od hlíny.

Pod rozhlednou se tvoří dlouhá fronta. Nahoru organizátoři pouští naráz jen deset lidí. Občas někdo zdola zakřičí v domnění, že tím střídání urychlí. Ostatní ale vyčkávají v klidu. „I když jsem na rozhledně už byla, určitě si tady počkám i dnes. Stojí to za to. Jsem tu deset minut a počítám s takovou půlhodinou,“ těší se výhled Jana Piterková, která je zatím na konci řady.

Ne všichni turisté se ale chystají na výhled ze sedmnácti a půl metru vysoké rozhledny. Někteří si vychutnávají víno od místních vinařů, jiní odpočívají v trávě. Najdou se i tací, kteří zajdou ke stánku registrace dárců kostní dřeně. Ke všeobecné pohodě přispívá slunečné, bezvětrné počasí. Podle předpovědi se má ale po poledni přihnat déšť. Organizátoři přitom takzvanou mokrou variantu přichystanou nemají. Do té doby se ale mohou lidé dále slunit na dece přímo pod rozkvetlými mandloněmi.