Stoletá historie a síla komunity. Kamenka slavila první máj

Homepage

Stoletá historie a síla komunity. Kamenka slavila první máj
Místní i jiní umělci prodávali u stánků předměty vlastní výroby. Foto: Simona Topinková
GALERIE collections

Brno - Kamenná kolonie se od ostatních částí Brna liší. Vznikla na začátku 20. století jako dělnická osada a své kouzlo si stále drží. Samotný způsob vzniku i v dnešních dnech přináší obyvatelům mnoho problémů, jako jsou potíže s kanalizací a vodovodem. Na druhé straně tu funguje komunitní život, dobré sousedské vztahy a vzájemná blízkost, což místním umožňuje organizovat mnoho společenských akcí. Jednou z nich byly i čtvrteční oslavy prvního máje.

První máj v Kamence

Oslavy prvního máje v Kamence nejsou jen připomínkou svátku práce a lásky, ale také oslavou jara, radosti a kreativity. V Kamenné čtvrti tento svátek slaví už několik let a letos i na počest 100. výročí jejího vzniku. Událost se konala ve čtvrtek odpoledne v Dolní Kamence poblíž místní hospody Duck bar. V pozdějších odpoledních hodinách zahrála lokální kapela The Mamrds a v šest večer zazpíval ženský pěvecký sbor Šlajerky z Kamenky.

Každá Šlajerka má kroj poskládaný podle svého.
Každá Šlajerka má kroj poskládaný podle svého. Foto: Simona Topinková

Nejen místní, ale i drobní podnikatelé z Brna a okolí si pro návštěvníky připravili své ruční výrobky. Jednou z nich byla také Monika Grossová, která prodává čepice, boty, svetry a další oblečení z ručně upředené vlny. „Je tady fajn atmosféra, některé trhy bývají napjaté, tady to tak není. Jsou tu stánkaři, kteří opravdu něco vytváří, to se mi líbí,“ chválí akci.

Oslavy prvního máje v Kamenné čtvrti.
Oslavy prvního máje v Kamenné čtvrti. Foto: Simona Topinková

V Kamence slaví první máj nejen obyvatelé Kamenné čtvrti, ale také ti, kteří kolonií prochází nebo ji navštěvují jako turisté. „Byli jsme tady předevčírem a viděli jsme leták o akci. Tuhle lokalitu máme rádi, Kamenka je hezká,“ vysvětluje návštěvník Vilém Chládek.

 

Vznik Kamenné kolonie

Kamenka není běžnou městskou čtvrtí. Vznikla na začátku 20. století jako osada a prozatímní bydlení pro zaměstnance nedaleké cihelny. Horní část čtvrti stojí na místě bývalého antukového lomu, v dolní se těžil štěrk. „Domečků bylo stále víc a provizorní bydlení se postupně rozrůstalo do takových rozměrů, že byla v roce 1925 Kamenná kolonie oficiálně uznána. Proto letos slavíme 100. výročí,“ říká Jarmila Slaninová, která v Kamence žije více než 50 let. Ani to však nemuselo být pro život Kamenky záchranou. Později vzniklo několik projektů, které počítaly se zánikem čtvrti. „Mockrát hrozilo, že nás tady zahrabou, měl tu stát hotel a za komunismu Dělnicko-rolnické muzeum, ale naštěstí se to nikdy nestalo,“ dodává Slaninová.

 

Původ čtvrti přináší problémy s modernizací

Jelikož byl vznik Kamenné čtvrti poměrně netradiční, nese si s sebou několik problémů. V horní části Kamenky dodnes chybí kanalizace. Někteří obyvatelé sice mají vlastní jímky, jiní k jejich stavbě však nedostali povolení kvůli nestabilnímu svahu. Taktéž místní vodovod je problematický. Vybudovali ho v 50. letech jako provizorní, ale stačit musí dodnes.

Město Brno opravy kanalizace i vodovodu několikrát plánovalo, ale práce ještě z mnoha důvodů nezačaly. Místo je velmi specifické a opravy budou nákladné. Některá místa jsou pro těžkou pracovní techniku těžko dostupná a svah, na kterém kolonie stojí, není dost stabilní. Domy ve čtvrti také nemají pevné stavební základy. „Opravy se rok od roku posouvají, přežijí tady jen silné osobnosti,“ říká Slaninová.

Kamenná čtvrť stojí v prudkém svahu.
Kamenná čtvrť stojí v prudkém svahu. Foto: Simona Topinková

Na neuskutečněné opravy podle Slaninové navazují také problémy s vlastnictvím pozemků. Až na pár výjimek stojí všechny domky v čtvrti na městském pozemku. Jejich přesun do soukromých vlastnictví by totiž mohl nutné opravy v budoucnu komplikovat.

 

Ve městě jako na vesnici

Přestože je Kamenná čtvrť uprostřed města, život v ní se podobá spíše tomu na vesnici. „Lidé tu k sobě mají blízko, komunikují spolu, vždy se snaží domluvit. Z velké většiny se sem snaží dostat lidi, kterým to tady učarovalo nejen tím, že tu jsou chaloupky a je to tady takové podivné všechno – ten je nalepený na toho a tady není dvorek – ale spíš tím, že cítí, že je tu něco vznešeného,“ říká Slaninová.

Kamenka si zachovává své kouzlo, přestože obyvatelé odcházejí a přicházejí noví. „Když jsem se přistěhovala v 70. letech, mířilo sem hodně umělců – malíři, fotografové, vitrážisté, divadelníci a muzikanti. Později tu bylo také hodně studentů v pronájmu z různých konců republiky. Některým se podařilo získat tu bydlení a už zůstali. Charakter obyvatel se určitě proměňuje, ale ten duch tady zůstává. Přetrvává tu to, že jsme spolu. Ať jsou tady jakýkoli noví lidé, tak to na ně postupně vždycky nějak přejde, je to nakažlivé,“ míní Slaninová.

O komunitním životě svědčí i návštěvnost místní hospody Duck bar. Kamenským slouží nejen pro pořádání různých akcí, ale také jako místo pro každodenní setkávání. „Je tady hodně místních, kteří sem chodí rádi. Myslím, že se všemi si tykáme. Vždycky sem přijdete, někoho znáte a pokecáte s nimi o zajímavých příbězích. Jsou tu různí lidé od pankáčů po vysokoškolské tituly,“ chválí si výčepní Duck baru Michal Parikrupa. I paní Slaninová patří mezi pravidelné zákazníky. Dříve chodila do hospody po práci relaxovat každý den, teď jen jednou nebo dvakrát do týdne. „Je to jako málokde. Vyrazím do hospody, sednu si, podívám se, jestli tam není nějaký známý. Když ne, dám si pivo, zakouřím si a jdu zase domů,“ popisuje svou rutinu.

Na koncert Šlajerek v Duckbaru se lidé téměř nevešli.
Na koncert Šlajerek v Duckbaru se lidé téměř nevešli. Foto: Simona Topinková

 

Kamenkovské tradice

Oslavy Prvního máje nejsou jedinou tradiční akcí, kterou v Kamenné čtvrti pořádají. Čtvrť žije akcemi v každém ročním období. Od února do března oslavují Fašank neboli Masopust s cimbálovou muzikou. Před letními prázdninami se koná hudební festival Kamenka open. Letošní 15. ročník se uskuteční 20. až 22. června a částečně bude věnován 100. výročí Kamenky. Na podzim přicházejí Štefanské hody opět s cimbálem a Šlajerkami. V prosinci obyvatelé zdobí Kamenkovský stromeček a koná se adventní zpívání s dobročinným bazarem.

 

Ženský pěvecký sbor Šlajerky z Kamenky

Většinu akcí v Kamence od letošního roku pořádají Šlajerky z Kamenky, pokud ne, alespoň na nich vystupují. V současnosti má tento pěvecký sbor 15 členek z Kamenky a okolí. Ve svém repertoáru mají cimbálové písničky v češtině i v jiných slovanských jazycích.

Sbor vznikl náhodou. „Asi před pěti lety se tři děvčata domluvila, že si k narozeninám milého jedné z nich připraví zpívané překvapení. Mělo to velký úspěch. Později mě oslovily, jestli se nechci přidat, že se chtějí naučit písničky, které hraje cimbálka u nás na hodech. Já jsem nad tím nezávisle na nich také přemýšlela,“ usmívá se Slaninová. Právě u paní Slaninové v obýváku se Šlajerky schází, trénují a učí se nové písničky.

Šlajerka Jarmila Slaninová uváděla večerní vystoupení pěveckého sboru Šlajerky.
Šlajerka Jarmila Slaninová uváděla večerní vystoupení pěveckého sboru Šlajerky. Foto: Simona Topinková

„Jedna z našich prvních písniček byla Horila sosna palala, což je rusínská píseň. Děvče v ní zpívá svým vlasům, které doposud všechny oslňovaly svou krásou, že ji už dlouho zdobit nebudou, poněvadž se bude vdávat a vlasy bude muset jako vdaná žena zavázat pod šátek. A šátek se v rusínském jazyce řekne šlajer. Naše zodpovědná děvčata zpívala pořád dokola, abychom to měly nacvičené a abychom z toho měly radost, až jeden z partnerů vybuchl: ‚A to je pořád samý šlajer a šlajer, vy jste takové Šlajerky, co?' Nám se to zalíbilo a od té doby si už pět let říkáme Šlajerky,“ popisuje Slaninová.

Šlajerky vystupují často v krojích. Jelikož však na Kamence žádný místní kroj nikdy nebyl, jde o trošku nezvyklé pojetí. Každá členka sboru má svůj vlastní kroj. Někdo si přivezl kroj odkud pochází, jiné ho poskládaly ze sukní, halenek a doplňků tak, jak se jim to líbí. „Jediný spojovací prvek je kamenkovský emblém. Každá z nás ho má někde jinde. Vypadá jako kytička. Stonek značí cestu a okvětní lístky jsou vlastně domečky se střechami poskládané do kolečka. Značí komunitu a že jsme tu takhle všichni spolu,“ říká Slaninová.

 

Kamenka vítá každého, kdo k ní chová úctu

Pro některé turisty a návštěvníky je Kamenka překvapením. Domečky jsou nalepené jeden na druhém, některé nemají zahrádku, jiné ani příjezdovou cestu. „Někteří starousedlíci si občas stěžovali, že sem lidé chodí jako do zoologické zahrady. Jednou si nás dokonce spletli se skanzenem a divili se, že tu vůbec někdo bydlí,“ směje se Slaninová. Ve čtvrti probíhají i komentované prohlídky a když se kolemjdoucí chovají slušně, místní je přijímají. „Bydlí tady lidi a chtějí tady bydlet. Chtějí, aby jim tu bylo dobře, ale taky, aby bylo dobře i těm, co sem přijdou. Lidé přijdou do místa, které je neodmítá, ale očekává, že si ho budou vážit,“ dodává.

Další články o Brno