O menstruaci mluvíme, ale stále ji skrýváme, říká sociální geografka

Brno - Menstruace je ve společnosti stále přetrvávající tabu, a to i přes to, že se s ní setkáváme ve svém každodenním životě, ať už sami menstruujeme nebo ne. Tématem tabuizace menstruace, menstruační etiketou a tím, jaký vliv má dostupnost hygienických prostředků na prožívání menstruace, se v rámci přednáškového cyklu Centrum ženského zdraví ve spolku Vesna věnovala sociální geografka Lucie Ester Hámorová.

„Menstruační tabuizace znamená úplné odstranění tématu menstruace z veřejného prostoru. Jde o jeho skrývání před zraky veřejnosti, kdy je některými skupinami menstruace vnímána jako něco nečistého, co nám může uškodit. Často to ale vychází z mužské zkušenosti, protože muži menstruaci nezažívají, a proto nevidí důvod jí ve veřejném prostoru věnovat pozornost,“ říká sociální geografka Hámorová. Poukazuje na skutečnost, že přístup k menstruaci a způsob vnímání menstruačního cyklu, souvisí s postavením žen ve společnosti. Významnou roli podle ní hraje také náboženství.

Příkladem vytěsňování menstruace ze společenského života mohou být menstruační chatrče v Indii a Nepálu, ve kterých jsou ženy izolovány po celou dobu svého cyklu. V chatrčích často chybí voda a základní hygienické potřeby, což může vést k vážným zdravotním problémům. „V těchto chatrčích dochází také k úmrtím, protože jsou ve volné přírodě. Ženy tak umírají například na následky uštknutí hadem,“ dodává Hámorová.

Přestože se v Evropě a západních státech o menstruaci mluví, stále ji lidé ukrývají a dávají si pozor na to kde, s kým a za jakých okolností o tomto tématu hovoří. „Když jsem byla malá, myslela jsem si, že budu menstruovat modrou tekutinu, protože v reklamách na menstruační potřeby to tak vždy ukazovali. Vložku nebo tampon, jak vsakuje něco jako modrou vodu,“ popisuje studentka Sára Tvrdoňová svoji zkušenost s tím, jak její vnímání menstruace zkreslil mediální obraz. K tématu média stále přistupují velmi zdrženlivě v tom, jakým způsobem znázorňují menstruaci a její prožívání.

„Velmi často nám je prezentován obraz dívky a ženy, která je veselá, směje se, sportuje a může dělat cokoli chce, ale menstruační zkušenost pro mnoho z nás vypadá úplně jinak,“ říká Hámorová. Nejen média, ale také nedostatek informací ze školy a v některých případech neexistující hodiny sexuální výchovy ovlivňují informovanost a způsob, jakým k menstruaci ve veřejném prostoru přistupujeme. „Asi v sedmé třídě jsme měli přednášku o menstruaci, ale kluci na ní nebyli. Když nás potom viděli s vložkami v ruce, tak se tomu smáli a dělali si z nás srandu,“ popisuje Tereza Maková svůj zážitek ze základní školy.

Dalším problémem, o kterém se příliš nemluví, je menstruační chudoba. Podle odhadů z minulých let se v Česku týká sedmdesáti tisíc žen, pro které jsou menstruační pomůcky příliš drahé, a nemohou si je proto dovolit. „S menstruační chudobou mají zkušenost nejen ženy bez domova, které jsou sociálně vyloučené, ale i ty, které jsou ve finanční nouzi a musí se rozhodovat, za co peníze utratí,“ říká ředitelka ženského spolku Vesna Barbora Antonová.

Poukazuje tak na to, že Česko stále patří mezi země s nejvyšší sazbou DPH na menstruační potřeby, která se pohybuje na základní sazbě dvacet jedna procent a spadá pod ni většina zboží a služeb. Naopak například zdravotnické pomůcky a léky jsou ve snížené dvanáctiprocentní sazbě, což má vliv na jejich výslednou cenu. Vyšší daňová sazba u menstruačních pomůcek se tak odráží v jejich cenové dostupnosti. Například ve Skotsku mají menstruující lidé přístup k bezplatným hygienickým pomůckám, které poskytují například úřady, školy a univerzity. Bezplatné menstruační pomůcky poskytují také školy na Novém Zélandu nebo ve Francii.