Zvyknout si na místní hygienu mi trvalo týden, říká jogínka o Šrí Lance

Brno - Jako destinaci na dovolenou si s přítelem zvolili Šrí Lanku. Mladá lektorka jógy Beata Hvězdová tak strávila tři týdny na ostrově s písčitými plážemi, horami, čajovými plantážemi, ale i komplikovanou politickou a ekonomickou situací. Vše si naplánovali a zařídili sami, od koupě letenek až po dopravu na ostrově. „Místní nám říkali, že jsme blázni, když chceme jet autobusem. Je to můj nejsilnější zážitek,” popisuje.

Šrí Lanka

Šrí Lanka je ostrovní stát v jihovýchodní Asii. Od Indie ji dělí Bengálský záliv a na jihu je obklopena Indickým oceánem, místní písčité pláže jsou velmi populární mezi surfaři. Ostrov je známý pro pěstování černého čaje Cejlonu, stejné jméno nesl v minulém století i ostrov. Do roku 2009 trvala šestadvacet let dlouhá občanská válka, po ní se ostrov otevřel turismu. V březnu 2022 vypukly na ostrově masové protesty v důsledku ekonomické krize, chudoby, nedostatku a nespokojenosti občanů s vládou, především pak prezidentem Gotabajou Radžapaksou. Ten ze země před protestujícími dokonce uprchl a rezignoval. Na podzim téhož roku se situace zklidnila a v současnosti je ostrov stále oblíbenou turistickou destinací.  

Proč jste si s přítelem vybrali zrovna Šrí Lanku?

Mým velkým snem vždycky bylo navštívit Indii, ale dost lidí mě od toho odrazovalo. Řekla bych, že Šrí Lanka je teď takový cestovatelský fenomén. Letenky tam jsou poměrně levné, a tak jsme se s přítelem rozhodli, že místo Indie zkusíme právě tuto destinaci.

Co jste očekávala, když jste cestu plánovali?

No, upřímně jsem si to trošku představovala jako když Julia Roberts ve filmu Jíst, meditovat a milovat přijela do ášramu v Indii. Chrámy na každém rohu, ájurvédská medicína, možnost zajít si zacvičit jógu k místním.

A jaká byla realita?

Překvapilo mě, že jógu dělají převážně cizinci jako byznys. Když jsem si hledala místa, kam zajít cvičit, vždycky studio vlastnila nějaká Evropanka a bylo to vyloženě Instagramové místo, kam se jezdí pro pěkné fotky. Takže pokud měli místní něco svého, pravděpodobně to ani neměli na internetu a cizinec se o tom nedozví. Pro místní jóga není standard.

Taky jsem se dozvěděla až na místě, že mají vlastní verzi ajurvédy, tedy přírodní medicíny. V některých ohledech je podobná té indické. Řekl nám o ní rodilý pán, který jako jeden z mála uměl anglicky. Přednášel a rozšiřoval vědomosti právě o té medicíně místním i cizincům.

Jaké byly vaše první dojmy po tom, co jste vystoupila z letiště?

V minulosti jsme s přítelem byli v Thajsku a člověk by si možná řekl Asie jako Asie, ale Šrí Lanka je opravdu diametrálně odlišná země. Nemyslím si, že bych byla nějaká princezna, ale pro běžného Evropana je to ze začátku trochu šok. Tak týden mi trvalo, než jsem se srovnala s tím, jakým životem tam žijí. Hlavně místní hygiena mi dala zabrat. Všude je hodně prachu, špíny a do toho víc jak třicet stupňů, takže člověk je pořád ulepený. Dlouho mi z rukou netekla tak černá voda. Najít toaletu s tekoucí vodou ve vnitrozemí, které není tak turistické, byl problém. Dost lidí mi říkalo, že tam mají o trochu lepší hygienu než v Indii, takže asi ani nechci vidět, jak to vypadá tam.

Kde jste svou cestu začali?

První dva dny jsme byli v Kolombu, od kterého je hlavní letiště pár kilometrů. Bylo to opravdu nejhorší město, které jsem kdy viděla. Špína, zápach, strašná doprava, vše namačkané na sobě. Původně jsme tam chtěli být déle a podívat se i na nějaké chrámy, ale v závěru jsme to úplně vyloučili, protože jsme se cítili nepříjemně. I místní se po nás divně dívali, protože tam moc cizinců jen tak po ulici nechodí. Většina turistů jezdí na jižní část ostrova.

Kam jste se tedy vydali vy?

Po Kolombu jsme přejeli na jih k oceánu do Unawatuny a Mirissy, odtud jsme si dělali výlety do okolních městeček. Pak jsme přejeli do Národního parku Yala a následovalo středozemí. Kvůli dlouhým přejezdům jsme vynechali sever ostrova. Ze středozemí jsme pokračovali na západ ostrova a posledních pár dní strávili opět v Mirisse, kde se nám moc líbilo.

Jak jste se po ostrově přepravovali?

V podstatě jsme využili všechny dopravní prostředky, nejvíc vlak. Tím jsme absolvovali i naši první tříhodinovou cestu z Colomba. Než jsme zjistili, co a jak, zbyla na nás druhá třída. Klimatizovaná první třída, kterou turisti jezdí nejčastěji, bývá rychle vyprodaná. My jsme jeli hodně na punk a rozmýšleli se třeba den předem, kam pojedeme dál, takže jsme rezervaci většinou nestíhali.

A co třeba autobusy?

Když jsme lidem sdělili, že pojedeme autobusem, tak nám říkali, že jsme blázni. Takže i ty vyšší vrstvy místních jezdí převážně vlakem a bus je pro ně poslední možnost. My jsme chtěli jezdit co nejlevněji a rozhodli se to zkusit.

Jak se tedy cestuje v autobusu s místními?

Velmi zajímavě, je to snad můj nejsilnější zážitek. Šrí Lance vládnou autobusáci, takže když jedou, všichni se jim klidí z cesty. Hodně troubí, mají otevřené dveře, všude světýlka a do toho hraje na plné pecky jejich hudba. Lidem, kterým bývá špatně v autě bych to nedoporučovala. Nemají normální asfalt, takže se řítí sedmdesátkou přes všechny díry, do toho se snaží vyhýbat skútrům, takže to s vámi hází ze strany na stranu. Místní jsou ale tak hodní, že vás pustí v autobusu sednout. Když drží něco v ruce, což většinou tak bývá, automaticky vám to dají na klín. Takže mi na klíně sedělo malé dítě, nebo třeba taška s potravinami.

Curry s rýží od rána do večera

Šrí Lanka je často vyzdvihována jako levná destinace, jaké jsou tam ceny?

Když jsme si četli různé cestovní blogy a podobně, skoro to znělo, že si budeme žít jako králové. To podle mě platí spíše pro Němce, nebo lidi ze severských států. Cenově to vyjde podobně jako u nás v Česku, jen ta doprava je opravdu levná. Například tříhodinová cesta z Kolomba nás vyšla v přepočtu na šestadvacet korun za jednoho. Bus byl tak za dvanáct korun a první třída ve vlaku zhruba za stovku.

A co jídlo?

Ovoce bylo hrozně drahé. Přijde mi nesmyslné dávat dvě stě korun za mango a sedm set za dračí ovoce, i když není v sezóně. Občas místní zkoušeli, jestli jim to projde. I oni si však stěžovali na vysoké ceny, takže se jim člověk ani nediví. Tradiční pokrm je curry s rýží, člověk to ale nechce jíst třikrát denně. Většinou jsme si dávali brunch v kavárnách a večeřeli u místních, ani tam cena za obyčejnou smaženou rýži se zeleninou nešla pod devadesát korun. Takže ano, je to levná destinace, ale pro nás to nebyla zas taková hitparáda.

Bavili jste se s místními o tom, jak se jim na Šrí Lance žije?

Ano a lidé nejsou úplně spokojení s tamním životem. Hodně si stěžují na obtížnost vycestování ze země, získávání víz a na politiku. Tuktukář nám vyprávěl, jak ženy na čajových plantážích za šest hodin práce dostanou třeba dva tisíce srílanských rupií, tedy zhruba sto šedesát korun. Za jeden pracovní den si nevydělají ani na kuře, které stojí tři tisíce rupií. Takže je to strašný nepoměr. Na ostrově se tvoří vrstva velmi chudých místních, a naopak bohatých cizinců, často třeba Rusů, kteří si tam rozjeli vlastní podnikání. To bude podle mě velký problém do budoucna.

Zmiňovali lidé, kromě chudoby a politiky i jiné problémy?

Třeba ten místní léčitel, který se specializuje na jejich tradiční medicínu, zmiňoval, jak jsou muži líní a pracují především ženy. A když vám to řekne muž, co je místní, tak na tom asi něco bude. V Mirisse jsme byli ubytovaní u místního pána, který zase zmiňoval negativní dopad turismu. Podle něj byli v minulosti lidé milí a poctiví. Teď, když jsme se ho ptali na doporučení na masáž, řekl, že za nikoho neručí, protože si všichni chtějí vydělat co nejvíc peněz a ta služba za to nestojí.

A co bezpečnost?

Nebylo to takové, že by mě musel přítel všude vodit za ručičku, ale někdy jsem se cítila trochu nekomfortně, to se však stává i u nás. Potkala jsem se tam s kamarádkou, která cestovala sama. Té doporučovali, aby si koupila prstýnek a nosila ho, protože manželství je u nich hodně posvátné. Když je tam blondýnka sama, bez prstýnku, tak jsou z ní někdy muži dost vyjevení a můžou být až vlezlí.

Za den práce na čajových plantážich si ženy nevydělají ani na kuře

Pro ostrov jsou typické čajové plantáže, navštívili jste nějakou?

Byli jsme na dvou místech, kde zpracovávají černý čaj Cejlon. Prvně v rodinném podniku Organic Tea Garden, který dodává v menším množství do velkých fabrik. Pán nám krásně vysvětlil celý proces jejich produkce, s tím, že vše dělají ručně, takže pro nás, jako milovníky čaje, to bylo velmi zajímavé. Protože se nám na prvním místě tak líbilo, rozhodli jsme se pro porovnání navštívit i průmyslovou fabriku, která dodává pro Lipton. Tam většinu dělají stroje, takže to nakonec bylo takové nezáživné. Pracovaly tam jen ženy, a to je sběr na plantážích dost náročný.

Výstup na Adam's Peak je ikonickou aktivitou pro místní i pro turisty. Absolvovali jste ho?

Po rozhovoru s kamarádkou, která tam byla, jsme se rozhodli výstup neabsolvovat. Šla zrovna v období oslav úplňku, protože na Šrí Lance se slaví každý úplněk, takže na místě byl nepořádek, hodně lidí a celkově to pro ni byl spíš negativní zážitek. Výšlap po schodech na přes dva tisíce metrů vysoký vrchol není jednoduchý a místní nemají na něco takového dobrou kondici. Po cestě tak viděla vyčerpané lidi zvracet a omdlívat. Já jsem dost citlivý člověk, takže jsme s přítelem vyhodnotili, že radši nepůjdeme.

Jaké jiné kulturní památky jste navštívili?

Byli jsme ve vyhlášeném jeskynním chrámu Dambulla, to byl moc hezký zážitek a rozhodně bych ho doporučila. Navštívili jsme i pár jiných buddhistických chrámů, ale upřímně člověku stačí vidět pár, protože všechny jsou si dost podobné. Vyšlápli jsme si taky na pevnost v centru ostrova s názvem Sigiriya a na sousední skálu Pidirungala. Ta druhá je podle mě hezčí, je z ní lepší výhled a je tam méně lidí, takže tu bych doporučila.

Na jih ostrova se jezdí surfovat, vyzkoušeli jste sport také?

Původně jsme ani nechtěli, ale ta surfařská nálada ve městě Mirissa nás nakonec chytla. Tam surfují všichni, místní mají svou hodinku od sedmi do osmi ráno. Je tam taky hodně Australanů i Američanů. Surfu jsme věnovali tři dny a byl to dobrý zážitek.

Projeli jste velkou část Šrí Lanky, kde podle vás člověk pozná její pravou tvář?

Ve vnitrozemí je méně turistů než na pobřeží, takže je to tam určitě autentičtější. Ale třeba mám negativní zážitek s hledáním toalety. Cíleně jsme kvůli ní zastavili v „restauraci”, což byl jen přístřešek z bambusu. Aby to nebylo hloupé objednali jsme si banánovo-jogurtový nápoj. Pán vzal tuktuk, jel prvně koupit ingredience do obchodu a pak teprve začal s přípravou, takže jsme na to čekali asi hodinu. Toaletu tam nakonec ani neměli, takže mě jeho manželka vedla k nim domů. Byl to domek z cihel bez oken s plechovou střechou. Toaleta byla díra v zemi, což by mi nevadilo, ale nebyla tam tekoucí voda a já měla zrovna úplně špinavé ruce. Místo toaletního papíru měli kyblík s vodou, ze kterého si po vykonání potřeby nabrali do dlaně a opláchli se. A pak se nají rukama.

Ale podle toho, jak to popisujete, mi přijdou vcelku pohostinní. Jak to vidíte vy?

Byli velmi milí. Bez toho, aniž by uměli anglicky, se nám snažili pomoct, když viděli, že třeba něco hledáme. Na těch turističtějších místech sice chtěli hned taky poradit, ale pak nastavili ruku a čekali na peníze.

Jak byste tedy popsala místní jedním slovem?

Přející.