V příští sezóně chceme dojít dál než letos, říká hráč HC MUNI

Brno - Hokejista Patrik Matov, který hraje za univerzitní tým HC MUNI, se v úterý 19. dubna zúčastnil online debaty s našimi čtenáři. Své otázky mohli pokládat od třetí do čtvrté hodiny odpolední.

Už pět let má Masarykova univerzita svůj hokejový tým. Univerzitní hokejová liga zažívá v Česku velký boom, například na letošní souboj hokejistů z Masarykovy univerzity s hráči VUT přišlo přes sedm tisíc fanoušků. Jednalo se o jednu z nejvyšších návštěv na hokejový zápas v Brně v této sezóně.

Na podrobnosti o univerzitním hokeji v Brně i v Česku odpověděl Patrik Matov, který v týmu působí od jeho vzniku. V letošní sezóně působil i jako sportovní manažer. „Za pět let tým neskutečně vyrostl,“ řekl Matov a popsal, jak univerzitní tým v Brně začínal. Mimo jiné se rozpovídal o první sezóně týmu, náboru hráčů či památných zápasech HC MUNI.

Hokejový tým Masarykovy univerzity funguje už pět let. Vidíte nějaký posun od jeho začátků?

Posun je tam určitě. V první sezóně jsme ani neměli svoji kabinu. Chodili jsme na půl sedmou na tréninky, tahali jsme si s sebou tašku s věcmi, kterou jsme po tréninku hodili na rameno a šli jsme do školy, kde jsme ji tahali po kampusu. Večer jsme v pokojích a autech sušili věci, které většinou ani neuschly, a druhý den jsme šli zase na trénink. V další sezóně jsme měli vedle Hal takovou stavební buňku, kam jsme si po tréninku šli odložit věci. Nebyla tam vzduchotechnika, takže to také neschlo, věci byly promrzlé a mokré, ale aspoň jsme je nemuseli tahat do školy.

Vlastní kabinu máme poslední tři sezóny. To je jedna z věcí, kde je pokrok viditelný. Dále v realizačním a marketingovém týmu, kde je teď více než deset lidí, co se stará o sociální sítě. Pokrok nastal i v trénincích, máme jich víc stejně jako zápasů. Spíš si nevybavuju nic, co by bylo stejné jako v první sezóně. Až na pár lidí, co jsou s námi celou dobu (úsměv). Tým za pět let neskutečně vyrostl a můžeme jen doufat, že poroste ještě dál, abychom měli nejenom hráčům, ale i studentům a lidem v Brně co nabídnout.

Hlásí se vám někdy hráči sami, že by za HC MUNI chtěli hrát?

Momentálně ano. Nevybavuji si, že bychom někoho vyskautovali, ale naprostá většina hráčů jde na školu a ví, že náš tým existuje, tak nám napíší. Následně se zúčastní try-outu a buď jsou vybráni, nebo ne.

Jako sportovní manažer skládáte tým. Vedete si nějaký seznam všech hokejistů, co chodí na univerzitu?

Seznam hokejistů nemáme, ale je to jedna z věcí, kterou řešíme. Možná nám uniká spousta hokejistů, kteří se hlásí na univerzitu a my o nich nevíme. Pokud nám oni sami nenapíšou, tak nezjistíme, že se na Masarykovu univerzitu dostali. Zatím to nefunguje tak, že bychom dostali seznam všech studentů na škole a věděli jsme, kdo z nich hraje hokej. Myslím, že to neví ani sama škola. Snažíme se zviditelnit natolik, aby hlásící se hráči věděli, že mohou za HC MUNI hrát. Do budoucna bychom chtěli sami lákat hráče na školu s vidinou, že jim pomůžeme se studiem a oni za nás budou hrát. Zvýšila by se kvalita soutěže a pomohlo by to všem stranám.

Jaká je úroveň univerzitní ligy? V porovnání třeba s třetí nejvyšší soutěží, kterou jste si v minulosti zahrál za Techniku Brno?

Ošemetná otázka a dost omílaná. Hodně se to liší. Tím, že se jedná o univerzitní ligu, tak občas týmy nedají hráče dohromady a hraje třeba tým ve dvanácti lidech proti týmu v celé sestavě. Obecně kdyby univerzitní týmy hrály v třetí nejvyšší soutěži, tak by to určitě nebyla ostuda, asi by to byly vyrovnané zápasy. Na druhou stranu je to docela odlišný hokej. V třetí nejvyšší lize hraje spoustu hráčů, kteří mají něco odehráno, je jim kolem třicítky a mají rodiny, práci a hokejem se jen baví. Jsou na nich ale vidět zkušenosti a jejich hra působí klidněji. Do univerzitní ligy jde většina hráčů z juniorek a je to jiný hokej ‒ rychlejší, dravější, ale méně přesný a takticky svázaný.

Odkud vznikla iniciativa založit vlastní univerzitní hokejové družstvo?

Tato iniciativa šla mimo mě. Je to asi šest let zpátky, když v Brně hrála Technika Brno za třetí nejvyšší soutěž svoji poslední sezónu. Značnou část týmu tvořili vysokoškoláci. Myšlenka vlastního týmu se původně zrodila u našeho tria zakladatelů, to znamená Peter Bustin, Ondra Stehlík a Pepa Novák, které tým vybudovali z ničeho a první roky ho i sami vedli. U týmu samozřejmě zůstávají, ale už někteří z nich mají rodiny a předávají to nám mladším. Za původní myšlenku ale všichni vděčíme hlavně těmhle třem lidem, kteří to tady dokázali vybodovat a dostat tým tam, kde teď je.

Jak probíhá nábor nových hokejistů?

Na začátku každé sezóny pořádáme try-out, kde každý, kdo se k nám nahlásí, dostane šanci se ukázat. Náš tým a vlastně celá univerzitní liga ještě není v českém hokeji tak zažitá, aby všichni věděli, že tuto možnost mají. Momentálně je to takovou formou, že buď nám lidé píší, nebo vyvěsíme na sociální sítě výzvu, že kdo studuje na MUNI, tak se může přihlásit. Následně nám hokejisté píšou a my se s nimi domluvíme. Try-out většinou trvá tři nebo čtyři dny a trenéři po něm vyberou hráče, kteří se do týmu dostanou. Na posledním try-outu bylo přes čtyřicet hráčů, takže je z čeho vybírat. Není to tak, že kdo přijde, ten hraje. Hráč musí mít určitou kvalitu. Bohužel, hokej je náročnější v tom, že když ho člověk nehraje od mala, má velmi malou šanci se prosadit i v univerzitním hokeji. Rozdíly jsou značné.

Jak často se trénuje? Trénujete s týmem po celý rok?

Po celý rok netrénujeme. Sezóna nám skončila v březnu a tím, že jsme studenti, tak většina kluků odjíždí na prázdniny domů. Máme od března do srpna volno, začínáme na přelomu srpna a září, když se studenti začínají vracet do škol. Někteří studenti v Brně nemají přes prázdniny ubytování a zvlášť složité je to pro ty, co nastupují do prváku a mají například ubytování zařízené od září. Pro ty je trénovat od srpna logisticky velmi těžké. Běžně, když máme jeden zápas za týden, tak trénujeme třikrát týdně. Když teď na konci sezóny bylo zápasů víc, tak se počet tréninků zmenšil.

Stíhají hráči veškeré tréninky ve volném čase nebo jim univerzita nějak musí vycházet vstříc? Např. s rozvrhem, absencemi, …

Zatím je to na individuální rovině, že záleží na hráčích, jak si to zařídí. Většina z nich studuje sportovní fakultu, takže mají možnosti, že si semináře můžou nějak nahradit. Co se týče zápasů, tak se snažíme, aby to hráči měli omluvené a mohli jsme na zápas mít celou sestavu a neřešit, jestli má někdo zrovna hodinu. Občas se stane, že když někomu vyjde špatně rozvrh, tak prostě jeden den v týdnu na tréninky nechodí. To je jedna z těch věcí, na kterou směřujeme, aby se to posunulo dál. Samozřejmě to není o tom, že by hráči do školy nechodili, ale aby ta spolupráce fungovala a měli jsme co nejlepší podmínky.

Jaký je výhled týmu do budoucna?

Rozdělil bych to na dvě roviny. Výsledkově chceme v příští sezóně dojít dál než letos, být co nejúspěšnější. Druhá rovina je mimohokejová ‒ nastolení co nejlepších podmínek pro hráče a realizační tým, shánění sponzorů, partnerů a také nastavit spolupráci se školou co se týče praxí, aby k nám studenti mohli chodit.

Jaká je atmosféra v kabině?

Teď zrovna žádná není, protože sezóna už skončila, když jsme bohužel vypadli ve čtvrtfinále s Olomoucí. Přes sezónu byla atmosféra v pohodě. Za pět let, co tady jsem, si nepamatuju, že by kabina byla nějak třeba rozpůlená. Vždycky byla atmosféra dobrá. Když se prohraje nebo jste vyřazeni z play-off, tak to každého štve, ale přes sezónu to bylo pohodové.

Mohl byste trochu popsat letošní souboj univerzit? 7 tisíc lidí na univerzitním hokeji, to se jen tak nevidí…

Přišlo hodně lidí. Vzpomínám si ještě z role diváka, když se před šesti nebo sedmi lety hrálo derby MUNI proti VUT jen tak mezi školami. Rondo bylo úplně plné. Myslím, že maximální kapacita byla možná i překročena, protože se tam skoro nedalo hnout (úsměv). Když jsem nastupoval na vysokou školu, tak jsem se na tyto zápasy těšil, ale hned, jak jsem byl v prváku, se zrušily. Musel jsem čekat pět let, než se to takhle obnoví. Je to něco neskutečného, obzvlášť na této úrovni. Myslím, že sedm tisíc lidí nechodí nikde v první lize a málokde v extralize, takže se dá říct, že je to pro nás zážitek na celý život.

Jaký zápas se ti vryl nejvíce do paměti?

Nejčerstvější zkušeností je zápas proti VUT, když jsme hráli na Rondu a přišlo asi sedm tisíc lidí. Ale musím zmínit asi všechny zápasy, které se hrály na Rondu, ať už to byl první zápas s Karlovou univerzitou, který jsme teda prohráli. Dále s Trenčínem, dvakrát mimo ligu s Mendelovou univerzitou. A určitě si vzpomínám na první zápas HC MUNI, tehdy ještě HC Masaryk University proti Budapešti, který se hrál tady Na Halách. Člověk jinak vzpomíná hlavně na zápasy, které jsme hráli na Rondu, vždy přišlo několik tisíc lidí a byla dobrá atmosféra.