Komentář: Ukažme národu, že se pořád vyplatí číst knihy

Pravidelný čtenář přečte za rok alespoň sedm knih, čtenář častý jich přečte třináct a víc. A právě těch u nás v průběhu let výrazně ubývá. Podle letošního výzkumu Národní knihovny sedmdesát procent obyvatel Česka starších patnácti let buďto nečte vůbec, nebo jen sporadicky.

Je úbytek čtenářů způsobený nedostatkem času, přesyceným knižním trhem nebo přesvědčením, že čtení už vyšlo z módy? Možná tohle všechno dohromady způsobuje, že česká kometa čtenářství vyhasíná, což je škoda v době, kdy se každé světlo ve tmě hodí. Podle světového průzkumu Davida Leonhardta čtou letos anglicky mluvící lidé víc knih než loni. V Česku je trend opačný, naše pozice na světovém žebříčku největších čtenářů se z výšin, kde jsme shlíželi na ostatní evropské země, pomalu propadá. Češi přestávají číst, ale ještě je čas s tím něco udělat.

Současný trh je knihami přehlcený. Po roce 1989 jsou jedinou brzdou k vydání knihy peníze a kvalita už rozhodně není na prvním místě. Nakladatelství u nás jen za loňský rok vydala kolem osmnácti tisíc titulů, z toho sedm tisíc beletristických. Často se jedná o velmi podobné, nezřídka naprosto totožné příběhy, které se liší jen obálkou a názvem. Nemělo by ale právě uspokojení poptávky širšího okruhu lidí vést také k širší čtenářské základně? Na to své si v literatuře může dnes přijít každý.

Nejčtenějším žánrem je současná oddechová literatura. V době, kdy mnozí sledují svůj hektický život ubíhat jako z okna rychlíku, je to celkem pochopitelný výsledek. Čtení má být zábavné a přínosné pro čtenáře. Pomáhá rozvíjet fantazii a prožívat životy, které jsou na hony vzdálené těm našim. Nebo které jsou naopak tak podobné tomu, co sami žijeme, až z toho mrazí – irská spisovatelka Sally Rooney tohle umí. Díky čtení se vzděláváme v oblastech, o kterých se třeba jinde než v knihách nepíše. Čtením rozvíjíme svoji slovní zásobu a osvojujeme si pravopis a gramatiku. Knihy jsou také vděčným tématem konverzací. Jednoduše se jedná o činnost, která nás může zároveň bavit i vzdělávat, aniž bychom si to uvědomovali. Je to forma odpočinku a aktivity současně. Taková win-win situace (nejde v ní prohrát).

Nejoblíbenější knihou českých čtenářů od patnácti let je Harry Potter. Zvážíme-li, kolik stran má jedna kniha Rowlingové a kolik knih v sérii vyšlo, nejedná se zrovna o zanedbatelný počet hodin strávených čtením. Až by jeden předpokládal, že po zdolání takové řádky knih člověk čtení zaručeně propadne. Doufejme, že Harry bude pro mladé i starší stále stejně kouzelný ještě pár let, protože právě přečtením této série během jednoho roku se čtenář zařadí mezi ty pravidelné.

Čtenářství naproti půjde i vláda s rozhodnutím o nulové DPH na knihy. Přesto jsou ceny v knihkupectvích poměrně vysoké, vezmeme-li v úvahu, kolik teď stojí „běžný život“, tedy potraviny nebo spotřební zboží. Pravidelný čtenář by v knihkupectví zaplatil asi dva a půl tisíce korun ročně, častý čtenář potom okolo pěti tisíc a víc korun, a to za předpokladu, že cena jedné knihy by se pohybovala kolem tří set padesáti korun. Někteří z nás knihy do nákladů onoho běžného života počítají, nebo si možná do teď nespočítali, kolik je to vlastně stojí, nabízí se ale i jiná varianta – knihovny. Pro dospělého člověka stojí roční průkazka do brněnské Moravské zemské knihovny dvě stě korun, studentský nebo seniorský průkaz je ještě o polovinu levnější. To máme ročně mínus dvě kávy a mínus další výmluvu pro nečtenáře.

Jen doufám, že lidé nepřestávají číst z přesvědčení, že už dávno všechno ví. S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu a bez knih není učených ani ve škole, to věděl už Komenský. Teď už k tomu jen zbývá znovu přemluvit český národ.