Hudba lidem pomáhá, vrací je do minulosti, říká člen skupiny Amygdala

Brno - Studentské hudební skupiny mají v Brně dlouhou tradici. Tu udržovaly kapely jako Kule, Panracek nebo MMNK, které už dnes vystupují i mimo hranice města. Do povědomí hudebních nadšenců se tímto způsobem dostávají i méně známé a alternativnější formace. O svých začátcích s veřejným hraním, vzniku jejich hudby bez zpěváka a původu názvu skupiny mluví v obsáhlém rozhovoru členové math rockové kapely Amygdala – Michal Rytíř, Vít Rytíř a Jan Otépka. „I když máš jen třicetiminutový set s pěti písničkami, lidi v Brně přijdou. Myslím, že v tomhle je Brno fakt skvělé,“ říká jeden z členů skupiny.

Na brněnské hudební scéně působíte zhruba tři roky. Jaké věci jste se za tu dobu naučili?

(Michal) Myslím, že jako úplně začínající kapela jsme vlastně měli docela štěstí, že jsme poprvé mohli hrát na akci Střední školy umění a designu- Šuřinky. Je hodně důležité mít kontakty na nějaké další mladé či studentské kapely nebo je alespoň oslovit s nabídkou koncertu. Anebo mít prostě štěstí jako my a zahrát si na nějaké větší akci. Kontakty se každopádně hodí, to je podle mě jasné. Tohle mi přijde, že jsme se během působení na scéně naučili.

(Jan) Mě napadá, že bych zmínil náš první samostatný koncert. Vlastně to byl asi nejlepší koncert, co jsme zatím měli. Celý ten průběh byl fajn, a i ten pocit z toho byl vážně dobrý. Říkám si, že jsme do koncertování možná mohli jít i dřív, že jsme nemuseli tak dlouho čekat, lidí nakonec přišlo dost a myslím, že si to užili.

 

Co máš na mysli tím čekáním?

(Jan) Udělat si vlastní koncert. V jednu chvíli jsme spíš čekali, až nám někdo napíše. Ale tohle bylo poprvé, co jsme si řekli, že to zkusíme sami. Myslím, že to byla dobrá zkušenost, a i do budoucna je to cesta. Udělej si to sám, když tě nikdo nepozve. My jsme teda nějaké kontakty měli, takže to není úplně náš případ, ale myslím, že pro jiné začínající kapely to může být dobrá možnost. Zorganizovat si něco sami, pozvat si další kapely a být ti, co tu akci udělají.

 

Myslíte, že je těžké v Brně prorazit na hudební scéně, když skupiny nebo hudebníci ty kontakty nemají?

(Michal) Je těžké prorazit, asi jako ve většině věcí, když nemáte žádné kontakty. Ale zrovna Brno má podle mě dost rozvinutou kulturní scénu, děje se tu spousta koncertů a je tu hodně lidí, kteří na ně chodí. Díky tomu tady ta kultura funguje. Takže si myslím, že není až tak těžké najít si příležitost sám. Samozřejmě, že ti jen tak z nebe nespadne nabídka, pokud nikoho neznáš. Ale nám se většinou stávalo, že když jsme oslovili nějakou kapelu, byli v pohodě a chtěli se domluvit. Takže podle mě se ta šance dá najít, i když začínáš.

(Jan) Jo, a podle toho, co slýchám od ostatních, mi nepřijde, že by bylo moc kapel, co jen čekají a nemají kde hrát. Většina, co znám, už někde hraje.

(Michal) My jsme taky ze začátku neměli úplně v plánu hned začít hrát. Ten náš první koncert před dvěma lety jsme chtěli ještě chvíli odložit, protože jsme měli pocit, že toho nemáme dost. Ale pak se objevila příležitost, my jsme ji vzali. A tím to vlastně celé odstartovalo. Není dobré čekat, až bude všechno perfektní, až budeš mít vydané album, dost kontaktů nebo plný set. Je lepší začít i v té syrovější fázi.

(Jan) Tehdy jsme hráli i pár coverů a měli jsme také písničky, co jsme dali dohromady dost narychlo. Ale to vůbec nevadilo. Ta vstupní bariéra tu není tak vysoká. I když máš jen třicetiminutový set s pěti písničkami, lidi v Brně přijdou. Myslím, že v tomhle je Brno fakt skvělé.

 

Jste známí tím, že hrajete math rock. Pro hudební scénu v Brně je to poměrně netypický žánr, proč jste se vydali zrovna touto cestou?

(Michal) Přijde mi, že to bylo hlavně tím, že já jsem ten žánr měl vážně rád. Hodně jsem ho poslouchal, a doteď poslouchám, takže jsem se v tom nějak přirozeně orientoval. Líbilo se mi, jak ten styl zní, jak se hraje. Celkem jsem se v tom žánrově viděl, když jsem začal skládat první písničky. Pak jsme se dali dohromady s Honzou a Víťou jako kapela a mně bylo příjemné tvořit právě v tomhle stylu. Líbilo se to i ostatním, tak jsme u toho zůstali. Ale nebylo to tak, že bychom si řekli, že budeme hrát něco ultra originálního. Spíš se nám to prostě líbilo a cítili jsme, že to k nám sedí.

(Jan) Bylo to dost přirozené. Já i Michal jsme to poslouchali, a mě to tehdy taky hodně chytlo. Přišlo mi super, že se tím můžu posunout technicky jako hráč, ten žánr mě dost rozvíjí. Ale zároveň si myslím, že to, co hrajeme, není čistý math rock. Jsou tam vlivy z různých stran, třeba já poslouchám víc pop-punk a hlavně na začátku tam byly momenty, které od math rocku úplně nečekáš. Dneska k tomu mám trochu jiný přístup, ale ty prvky pop-punku tam pořád jsou.

(Michal) Přesně. Math rock je žánr, který je známý svou složitostí a technickou náročností. Ale my nejsme ta hardcore math rock kapela, až takový ten skoro jazzový, instrumentálně virtuózní styl, to úplně neděláme.

(Vít) Myslím si, že jsme si math rock vybrali taky proto, že to byl žánr, který v sobě spojoval hudební vkus nás všech. Já poslouchám hodně deathcore, metal, Honza pop punk nebo jazz. Míša má taky rád metal. A přes všechny ty rozdíly se nám math rock prostě líbí, je to takový přirozený kompromis mezi námi.

(Jan) Chtěl jsem ještě zmínit kapelu Snack Thief. Skupina, co též hraje něco podobného, co my. Je to jen důkaz, že vlastně nejsme jediná skupina v Brně, co je známá pro tento styl.

 

Když jsem byl na vašem posledním koncertu v Káznici na akci Srůstání, ohlasy na vaše vystoupení byly pozitivní i od lidí, co vás slyšeli poprvé. Zažili jste někdy naopak nepříjemnou konfrontaci například přímo na koncertu?

(Michal) Setkali jsme se s tím jednou. Nejhorší zkušenost asi byla, když jsme hráli v Kabinetu múz s jednou kapelou ze Slovenska. Dohráli jsme svůj set a pak přišel pán přímo před pódium. Byl asi trochu opilý, ale ne zas tak moc, aby to nějak ospravedlnilo to, co dělal. Začal na nás řvát, že to, co hrajeme není hudba, že jsme úplně mimo. Říkal, že si přišel poslechnout nějakou normální hudbu. Naštěstí přišel někdo, kdo měl službu, asi manažer nebo pořadatel večera a řekl mu, ať vypadne. Jenže ten opilec do něj strčil a byla z toho menší fyzická potyčka. Nakonec ho vyhodili ven, ale to byl asi nejagresivnější feedback, co jsme kdy dostali.

(Jan) To je vážně bizarní. Kvůli tomu, že se mu nelíbila hudba, tak začne dělat takovou scénu.

(Michal) Jo, občas někdo řekne, že to není úplně jeho šálek kávy, ale jinak mi přijde, že po většině koncertů je reakce spíš pozitivní. Tak z 95 % si lidi chválí, co děláme. Přijde mi, že ta scéna a celkově kultura na koncertech je hodně pozitivní.

(Jan) Jedna kritika, kterou dostáváme pořád, je, že nemáme zpěváka. Že by to bylo lepší se zpěvákem. To slýcháme konstantně. Není to tak, že bychom ho nechtěli, ale přijde nám skoro nemožné najít v Brně zpěváka, který by to s námi táhnul až do konce. Fakt jsme to zkoušeli, vyzkoušeli jsme tak sedm až deset lidí. Pokaždé jsme do toho dali strašně moc energie a nakonec to prostě nevyšlo. Jsme z toho trochu zklamaní a nevíme, jak to dál uchopit. To je kritika, které se asi nezbavíme, dokud nepřijde nějaký zpěvák na bílém koni.

 

Počítáte během tvorby písniček s tím, že jednou zpěváka mít budete, nebo na to nemyslíte?

(Michal) Většina písniček, které máme teď hotové, jsou psané jako instrumentálky a i tak vyjdou. A pokud se někdy objeví zpěvák, se kterým by to fungovalo natolik dobře, že bychom ty skladby upravili, tak proč ne. Ale teď se tím nebrzdíme. Kdyby se někdo ale objevil, tak bychom mu klidně napsali úplně nové písničky. Některé starší by se daly možná trochu upravit, ale většina z nich je postavená čistě jako instrumentál a už by bylo těžké je překopat.

 

Jak vzniká vaše tvorba a kdo přichází s nápady na písničky?

(Michal) Nejčastěji asi já, ale Honza vymyslel taky dost riffů nebo pasáží. Většinou to začíná tak, že někdo přinese nějaký hudební základ, třeba riff na kytaru nebo basu a na tom stavíme dál. Často udělám doma demo, nahraji to do počítače, pošlu Honzovi a Víťovi. Když se jim to líbí, tak to zkoušíme a upravíme to podle návrhů všech. A hodně věcí taky vzniklo přímo na zkouškách, z fleku.

(Jan) To je pravda, ale už to tak často neděláme. Tohle mě na té kapele baví, je to hodně kolaborativní proces. Všechny ty věci probíráme na zkouškách, bavíme se o struktuře, o směru songu, kde bude refrén, co vystřihnout, nebo přidat. Stírají se hranice, kdo s čím přišel.

 

Váš původní název zní Amygdala, nyní Amygdala Aid. Především se takhle identifikujete na Spotify. Jak jste tento název vymysleli?

(Honza) S tím názvem jsem přišel já. Amygdala je část mozku zodpovědná za silné emoční prožitky. Přišlo nám to jako zajímavé a silné slovo. Pro mě to má i osobní význam, protože studuji psychologii. A navíc je to trochu inspirované hrou Bloodborne, kde se taky vyskytují Amygdaly. No a všem se to líbilo, tak jsme ten název nechali. Až jsme později zjistili, že už existuje víc kapel se stejným jménem.

(Michal) Tak jsme k tomu přidali Aid, takže Amygdala Aid. To má být jako „pomoc Amygdale“, nebo „lék na Amygdalu“. Hudba lidem často pomáhá, vrací je do minulosti, zlepšuje náladu, tak to k tomu podle mě hezky sedí.

 

Když jste ten název vymýšleli, hledali jste si, jestli už se tak nějaká kapela jmenuje?

(Jan) Díval jsem se, ale tehdy to nevypadalo, že by jich bylo tolik. Až nedávno jsme zjistili, že jich je hodně. Jmenují se tak i velké kapely nebo DJové. Takže nás to docela štvalo, že nejsme tak originální, jak jsme si mysleli. Kdyby nebylo Spotify, tak je mi to úplně jedno, protože v Česku je jen jeden další interpret Amygdala. Myslím, že je to nějaká popová zpěvačka. A že bychom se někdy potkali na nějakém festivalu s jinou Amygdalou? To se podle mě nikdy nestane.

 

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

(Michal) Teď bychom chtěli vydat ještě pár singlů, asi jeden nebo dva, a potom bychom rádi vydali konečně nějaký větší soubor písniček, asi poprvé EP. A pak dál pracovat na albu a kreativně vytvořit nějaký náš vlastní arzenál skladeb, který se bude líbit nám a snad i ostatním. Protože to děláme hlavně kvůli tomu, že nás to baví, nebereme tu kapelu tak, že bychom s tím museli nutně něco „dokázat“. Teda alespoň já to tak mám. Ale samozřejmě budeme rádi, pokud budeme úspěšní. Určitě v tom chceme pokračovat tak dlouho, jak to půjde. Kdyby se objevil zpěvák, tak bychom ho přibrali. To by bylo fajn.

(Jan) V létě chceme na turné. Taková malá mini tour. Jedna kapela ze Slovenska, jmenují se Speechless, nám napsala, že by chtěli udělat takové turné po Česku. Že se jim líbíme žánrově a šli by do toho s námi, tak jsme se domluvili. Budeme mít koncert v Brně, v Olomouci a v Ostravě nebo v jiném městě, to se ještě přesněji domluví. Bude to vlastně náš debut mimo Brno, zatím jsme totiž vždycky hráli jen tady.