Nadávat u piva už nestačí: O Korektivu s Martinem Veselým

Brno - Kritika a komunita. To jsou asi dvě nejvýstižnější slova pro nedávno vzniklou publicistickou platformu Korektiv. Kam se toto médium nově vznikající na půdě Fakulty sociálních studií (FSS) Masarykovy univerzity posouvá a co je jeho cílem? Nejen tomu se věnujeme v rozhovoru s jeho zakladatelem Martinem Veselým.

Co je to Korektiv?

Korektiv je studentský web, v rámci kterého se snažíme dávat prostor lidem, kteří mají co říct nebo mají různé zajímavé pohledy na to, co se děje kolem nás na univerzitě a ve společnosti jako takové. Nechceme, aby tyto texty zapadly na sociálních sítích, kde už je nikdo nikdy neuvidí. V době, kdy jsme projekt zakládali, neexistovalo žádné podobné brněnské studentské psané médium, které by bylo zpravodajsko-publicistické, a bralo na sebe roli „hlídacího psa“ nejen na brněnských univerzitách, ale i co se třeba dopravy, životního prostředí nebo kultury týká.

Považujete se za ideově levicové médium?

Pro zjednodušení ano, zároveň to ale není nálepka, na které bychom trvali. Neznamená to, že člověk, který se neidentifikuje s pojmem levice, nemůže náš web číst nebo pro něj psát. Spíše než za levicové médium bych Korektiv označil za médium vycházející z kritické teorie. Tím se snažím naznačit, že vycházíme z myšlenkového směru, který vnímá podmínky, ve kterých žijeme, jako něco, co není dané. Spíše je považuje za něco, co utváří naše životy a je hodno kritiky.

Jaké je tedy vaše poslání?

Snažíme se být kritikou, která jde k věci a všímá si problémů na první pohled často skrytých. Chceme přispět k tomu, aby společnost kolem nás a zvláště jednotlivé organizace a instituce fungovaly lépe. Naší myšlenkou je kritizovat takové skutečnosti, které si kritiku zaslouží a vyžadují ji. Nechceme kritizovat jen proto, abychom kritizovali, ale aby nastala změna. Chceme svět, který bude lepší, než je dnes. Zároveň ale nevydáváme pouze společenskokritické texty. Vůbec nevadí pokud někdo napíše například recenzi knížky nebo třeba fejeton, každopádně ale vyžadujeme, aby texty přispívaly k celkové myšlence webu.

Co stálo za vznikem Korektivu?

Zásadní roli pro mě hrálo, když Masarykova univerzita na začátku roku 2023 oznámila zdražení kolejného. V momentě, kdy se vůči tomuto kroku ozvala kritika ze strany studujících, univerzita reagovala článkem, kde dle mého názoru překrucovala fakta, která byla poměrně jednoduše ověřitelná a dohledatelná. Neexistoval však žádný prostor, kde na to poukázat. Napsal jsem tedy příspěvek do diskusního fóra ISu (univerzitního informačního systému - pozn. red.) Tam ho vidělo asi tři tisíce lidí, přesto kdybych se nezeptal na to samé na volební debatě s rektorem a to samé nenapsal i do jiného vlákna, nikdo mi na příspěvek neodpoví a nikoho nezajímá.

Druhým impulsem pro mě bylo uvědomění toho, že mám kolem sebe nemalé množství inteligentních lidí z jiných fakult, kteří nemají zkušenost se zasahováním do veřejného prostoru. Což je důležité, aby se naučili, protože když si budeme nechávat naše názory pro sebe a budeme se jen dívat, jak se svět odvíjí pořád stejně, tak se nic nezmění.

Další věc, která mě zásadně inspirovala, byl můj loňský výlet do norského Bergenu, kde mě naprosto fascinovaly jejich studentské noviny. Vychází každý týden na novinovém papíře v nákladu stovek až tisíc kusů a lze je sehnat zdarma v supermarketech. Financovány jsou přímo univerzitami, nemyslím si však, že by tím docházelo k předplácení servility.

Jak se ke kritice ze strany Korektivu staví univerzita?

Domnívám se, že pro univerzitu je pozitivní, že existuje tento korektiv s malým k, který ji koriguje a navádí na tu správnou cestu. Kde jinde než na univerzitní půdě bychom si měli otevřeně říkat, co si myslíme a nebát se, že to proti nám bude zneužito. Jsem přesvědčen, že přes naši kritiku vůči univerzitě si jsou její zastupitelé i představitelé vědomi, že mediální kritika není nic špatného a je jí potřeba. Podle mého názoru by mělo být normální, aby si univerzita takto nekomerčně vydržovala svou kritiku a přál bych si, aby to nebylo vnímáno jako něco neobvyklého.

Jak funguje financování Korektivu?

Zažádali jsme o stipendium, které uděluje stipendijní komise Studentské komory Akademického senátu FSS na doménu a webhosting. Teď si budeme žádat ještě o stipendium na tiskové materiály. Komise je čistě studentská, a ačkoli děkan fakulty stipendium formálně přiděluje, nezasahuje do něj.

Je tedy psaní pro Korektiv finančně ohodnoceno?

Momentálně fungujeme na dobrovolnické bázi. Ani si nemyslím, že by nějaké finanční ohodnocení byla vhodná cesta, když se jedná o nekomerční projekt. Na místě by to bylo, kdyby někdo prací na Korektivu trávil opravdu hodně času. Fungujeme ale teprve pár měsíců, zatím je vše v zárodcích.

Jestliže působíte na dobrovolné bázi, jak funguje samotná redakce?

Máme užší kruh redaktorů, se kterými se jednou za čas setkáme a řešíme organizační věci. Dále několik autorů a autorek, ale nic jako stálá redakce, pravidelné porady ani týdenní nebo měsíční plány neexistuje. Jakmile někdo přijde se zajímavým nápadem, individuálně se domluvíme, kdy dodá první návrh. Hodně si necháváme záležet, aby při procesu editace autor neposlal text editorovi, který ho přepíše podle sebe a vydá pod jménem autora, co s ním už nemá moc společného. Ve výsledku taky usilujeme o to, aby byly texty srozumitelné i pro čtenáře, který se v dané problematice nepohybuje.

Jak často publikujete nové texty?

Snažíme se vydávat každé úterý. Nechceme podléhat rytmu toho, že musíme všechno dělat co nejrychleji. Ať je připravený jeden nebo čtyři texty, vydáme je všechny v úterý. Sice se snažíme publikovat alespoň jeden text týdně, ale když nemáme pocit, že by byl stoprocentně připravený, radši tomu dáme čas a počkáme na další týden.

Vybírají si autoři témata sami?

Zatím tomu tak je. Je pro nás zásadní, aby témata byla autorům blízká a vyrůstala z jejich osobních zájmů. Všichni naši dosavadní autoři studují na Fakultě sociálních studií nebo na Filozofické fakultě a momentálně píšou převážně o tom, s čím se setkali během svého studia. Často vychází ze svých rešerší k bakalářským či diplomovým pracím. Například já se ve své diplomové práci zabývám pokrytím klimatické změny v médiích, a proto jsem psal článek o médiích a klimatické změně. Jedna kolegyně píše diplomovou práci o postavení žen za socialistického Československa, a tak vydala recenzi na knížku Politika touhy, která se týká žen a sexu v komunistickém Československu.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Potřebujeme teď ještě trochu vyrůst. Nyní hledáme autory, kteří se vyznají v žurnalistické rutině, zároveň ale i ty, kteří nejsou z Fakulty sociálních studií. Neradi bychom se omezovali pouze na sociálněvědní pohled. Rádi bychom nabrali studenty z přírodovědných fakult, uměleckých i technických. Zároveň by ale bylo vhodné mít nějakou stálou redakci, která by se zaměřovala na dění na univerzitě a v Brně. V budoucnu plánujeme pořádat přednášky, debaty nebo promítání filmů. Momentálně bychom ale zejména chtěli častěji organizovat setkávání s podobně smýšlejícími lidmi, kterým jsou naše články a témata sympatická. Touto cestou se snažíme kolem webu vybudovat komunitu lidí, která si rozumí a vzájemně se podporuje. Naším cílem je vytvořit skutečně komunitní médium.