Týden mozku: Lidé si mohli vyzkoušet příznaky roztroušené sklerózy
Univerzita
Brno - Rukavice s elektrickým proudem simulující brnění končetin, překážková dráha se závažím nebo třeba brýle představující šedý zákal. Interaktivní seminář pořádaný na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v rámci Týdne mozku přiblížil účastníkům roztroušenou sklerózu i další zdravotní potíže.
Vcházím do budovy a hned vím, že jsem na Lékařské fakultě. Už interiér vstupní haly působí sterilně a připomíná mi nemocnici. Navíc naproti kráčí blonďatá žena v bílém plášti. Šipka na papíře ukazuje směr k místu konání interaktivního semináře, který se koná v rámci Týdne mozku. Sbíhám první schody, které najdu a ocitnu se v tichém a opuštěném suterénu budovy. Tak tudy cesta nevede. Na druhý pokus se už pozorněji držím instrukcí a dojdu k hloučku lidí před posluchárnou. Můj pohled upoutá barevná překážková dráha na zemi kousek od dveří, ze kterých právě vychází pravděpodobně jedna z přednášejících. „Dobrý den, jestli jdete na seminář tak si zatím můžete projít dráhu na boso. Za chviličku začneme,” instruuje skupinu očekávajících účastníků.
Týden mozku
Týden mozku je součástí celosvětové kampaně Brain Awarness Week, která lidem přibližuje nové pokroky, postupy a trendy ve výzkumu mozku. Koná se každoročně v březnu, letos je v Česku od 11. do 17. března pod záštitou Akademie Věd. Jedná se o 25. ročník festivalu, při kterém se veřejnost může zúčastnit přednášek a workshopů v různých městech České republiky. V Brně program probíhá na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.
Z barevných úzkých kostiček překračuji na balanční míč. Snažím se udržet rovnováhu za každou cenu. Dalším, velmi neobratným pohybem se dostávám na váleček. Pak už přeskakuji na poslední předmět a honem pryč. Celá situace mi připomněla zážitek ze základní školy, kdy jsme si na dopravním hřišti zkoušeli projít slalom s brýlemi simulujícími opilost. Kdo chce, může si dráhu následovně vyzkoušet s ortézou limitující pohyb kolene, nebo se zátěží na kotníky. Tuhle variantu radši vynechávám.
Po doslova vratkém začátku už následuje oficiální zahájení hodiny. Projektor na plátně rozzáří snímek z magnetické rezonance. „Roztroušená skleróza postihuje mozek i míchu. Příznaky a průběh se mění podle toho, kde jsou ložiska zánětu v mozku, to jsou ta světlá místa na snímku. Záněty je důležité léčit co nejdříve a nejagresivněji, protože s nimi si ještě umíme poradit. S degenerací už ne,” vysvětluje doktorka neurologické a neurochirurgické kliniky Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Brno, Hana Pikulová. Onemocnění je hlavním tématem semináře. Po zbytku teoretického výkladu o příznacích, průběhu a možné léčbě přichází na řadu jednotlivá stanoviště. Já a zhruba čtrnáct dalších účastníků si tak na hodinu můžeme vyzkoušet jaké to je, když mozek nefunguje, jak má.
Nasazuji si béžové rukavice, které mi připomínají ty, co používá babička na zahradničení. Vypadají sice neškodně, ale jsou speciálně upravené. Pomocí ovládání si do nich pouštím elektrický proud. Neváhám a otáčím kolečkem na nejvyšší stupeň. Ruce se mi okamžitě začínají viditelně třást a brní. Je to trochu jako když si člověk přeleží končetinu. Představa, že tohle cítím po celý den, a musím s tím normálně fungovat, není moc příjemná. Pocit brnění, který může mít rozdílnou intenzitu, často zažívají právě pacienti s roztroušenou sklerózou.
U dalšího stolku je na výběr z osmi brýlí simulujících rozdílná onemocnění očí. Sáhnu po těch s černými skvrnami. Mají představovat poškození oka v důsledku cukrovky. Přítomná doktorka vysvětluje, že se to stává hlavně silným diabetikům, kteří nedodržují dietu a další opatření. Vidím polovinu toho, co běžně. Další skla mají představovat zelený a šedý zákal. „Ten šedý není tak hrozný, myslela jsem si, že to bude horší,” zaslechnu dojmy usměvavé spoluúčastnice. V duchu souhlasím, přesto ale doufám, že zhoršení zraku nebudu muset nikdy řešit. Většinou dočasně k němu dochází také u pacientů s roztroušenou sklerózou v důsledku zánětu v mozku. Jak to může vypadat znázorňují obrázky připravené na vedlejším stole. Prvně jsem je zahlédla už při příchodu do učebny, kdy jsem ještě nevěděla co mají představovat.
Po krátké občerstvovací pauze, která pomocí informačních karet zdůrazňuje důležitost správného stravování je čas na kognitivní test. Posilněna nabízenými ořechy, hrozny a mrkvemi usedám na neobávanější stanoviště. V následující minutě a půl musím na papíře přiřadit co nejvíce čísel k symbolům podle předem daného klíče. Pro někoho možná lehký úkol, pro mě stres pomalu jako u maturity. Slečna, co má zkoušku na starost mi podle věku dopředu řekla, v jaké škále bych se měla zhruba pohybovat. Spouští stopky na mobilu a nechává mě pracovat. Píšu, škrtám a kontroluju. Poslední sekundy uběhly a nepříjemný tón budíku oznamuje konec. Vzhledem k mému věku jsem podala podprůměrný výkon. To tedy člověku na sebevědomí nepřidá.
Hodina utekla mnohem rychleji, než jsem čekala. Ve dveřích se střídám s následující skupinkou. Odcházím obohacena novými informacemi o roztroušené skleróze a lehce ponížená některými stanovišti. Asi rovnováha.
