Lidé potřebují, aby jim někdo vysvětlil svět, tvrdí autor nové knihy

Brno - Klimatická krize, pandemie covidu-19 nebo vyrovnání se s komunistickou minulostí. I tohle jsou výzvy, kterým (nejen) česká společnost čelila a stále čelí. A také to jsou některé z témat v nové knize Pavla Pospěcha Neznámá společnost. „Název knihy vychází z představy, že věda vytváří z neznámého známé. Já si ale myslím, že je stejně důležité podívat se na věci známé a samozřejmé, a ukázat je i v neznámém světle,“ řekl Pospěch, který působí na Katedře sociologie Masarykovy univerzity.

Mohl byste stručně popsat, o čem vaše kniha je?

Je to soubor desíti esejů o české společnosti. Vychází z různých výzkumů, které jsem se snažil spojit tak, abych vytvořil nějaké příběhy a aby to bylo zajímavé. Tedy stejným způsobem, jakým se snažím vyučovat mé kurzy.

Kniha byla vydána v prosinci 2021, ale už o pár měsíců později byla vyprodána a znovu dotisknuta. Proč je Neznámá společnost mezi lidmi tak populární?

Úspěch knihy je podle mě paradoxně způsoben právě pandemií covidu-19. Ta nás dovedla k tomu, že se ptáme: „Co jsme to vlastně za společnost? Co jsme to za lidi?“ Zpochybňujeme věci, které jsme dříve nezpochybňovali. Ale sociologická témata obecně jsou podle mě populární, protože se lidi potřebují orientovat ve světě. Chce se po nás, abychom kalkulovali a předvídali svět kolem nás, který je ale čím dál méně srozumitelný. A pak přijde nějaký populista, který má na všechno jednoduché vysvětlení a který vám řekne, co chcete slyšet. Takže lidé potřebují, aby někdo pojmenoval věci, které se kolem nich dějí.

Jak dlouho jste knihu psal?

Asi čtyři měsíce až půl roku. Je to něco, co dělám navíc ke své práci. Jednak zde na Fakultě sociálních studií učím, jednak zde dělám výzkum, plus mám hromadu různých administrativních povinností a funkcí. A potom teprve přicházel čas na psaní této popularizace. Člověk to dělá většinou po večerech.

Co bylo vaším motivem k napsaní vědecko-populární knihy?

To je úplně jednoduché, mě to baví. Předtím jsem psal různé eseje do Respektu nebo do Hospodářských novin. Mělo to dobrou odezvu, což člověka potěší, ale obecně mě to prostě bavilo. Akademické psaní je hodně sešroubovaný žánr. Prostě píšete jako robot. A samozřejmě se to musí takto dělat, ale není to žádná velká radost. Kdežto tahle knížka mi umožnila napsat něco pro radost. Neměl jsem ambice, že bych chtěl měnit společnost, spíš jsem si prostě napsal knížku sám pro sebe.

Jak se vám Neznámá společnost psala v porovnání s vědeckými články nebo s jinými odbornými publikacemi?

Když píšete vědecký článek, tak je to analýza. Musíte jít do toho nejmenšího detailu, a když to neděláte, tak dostanete přes prsty od recenzentů. A to je samozřejmě náročné a taky určitým způsobem otrava, ačkoliv je to důležité. V popularizačním psaní zkoušíte spíše syntézu než analýzu. Z analýz vycházíte, ale spojujete je do větších vět a příběhů. A to si myslím, že je taky součástí komunikace vědy.

Je podle vás těžší napsat odbornou knihu nebo vědecko-populární?

To je dobrá otázka. Popularizační knihu je těžší napsat, tedy vymyslet, o čem to bude, jak to bude pojaté a co tím vlastně chcete říct. Kdežto u odborné knihy je to samotné psaní už o něco jednodušší, ale těžké je vlastně najít tu myšlenku. Typicky sesbíráte data a pak v nich hledáte nějakou logiku a příběh, co nám ta data vlastně říkají. To je podle mě to nejtěžší v jakémkoliv výzkumu.