Před osmasedmdesáti lety vojáci osvobodili Brno od nacistické okupace

Brno - Přesně před sedmdesáti osmi lety se Brňané dočkali osvobození od šest let trvající nacistické okupace. Druhá světová válka se sice už blížila ke konci, boje v Brně a okolí však byly pro sovětské a rumunské vojáky, kteří Moravu osvobozovali, daleko úpornější, než původně čekali. Ve válčení jim ale pomáhali místní obyvatelé, a přispěli tak ke konečnému vítězství spojeneckých vojsk.

Rudá armáda společně s rumunskou začala o Brno bojovat 23. dubna roku 1945. V ten den na Moravu přiletěl velitel jednotek maršál Malinovský, který si nejdřív vyslechl hlášení o tom, jak jsou vojska k útoku připravená, a až potom dal rozkaz k jeho zahájení. Druhé největší české město nakonec vojáci osvobodili o tři dny později 26. dubna.

Poslední dubnové dny v roce 1945 tak na Moravu přinesly úlevu a radost z ukončení šestileté nacistické okupace. „Lidé byli sovětským i rumunským vojákům vděční za jejich oběti a hrdinství,“ popsal nálady místních těsně po osvobození historik z Moravského zemského muzea v Brně Jan Břečka.

Na tom, že byla moravská metropole konečně svobodná, ale měli podíl i Brňané. Bojovníky ze sovětské a rumunské armády při válčení totiž pravidelně upozorňovali na německou obranu, a pomáhali jim tím zamezit dalším ztrátám. „Například když na silnici u Brněnské přehrady Němci umístili protitankové miny, aby zpomalili sovětský postup, a druhý den ráno tam rudoarmějské tanky chtěly vjet, stihli je včas varovat hrázný František Šikula a Ladislav Dolníček, a vojáky tak zachránit,“ přiblížil jeden z příkladů, kdy Moraváci pomohli k úspěchu spojeneckých vojsk na jihovýchodě Česka.

I německé jednotky však měly svou podporu. Na té se mimo jiné podíleli děti a dospívající z Hitlerjugend (Hitlerovy mládeže, pozn. red.), kteří při bojích v ulicích ničili pancéřovými pěstmi sovětské tanky nebo děla. Ostatní Němci zase stavěli barikády, aby ztížili, nebo zcela zabránili postupu sovětských a rumunských jednotek. O masovém zapojení německých ani českých obyvatel do pouličního válčení se ale mluvit nedá. "V Brně na rozdíl od Prahy žádné povstání nevypuklo ani jej nikdo nepřipravoval. Němci se nijak masově nezapojovali a Češi se omezili jenom na informační pomoc,“ doplnil Břečka.

Ačkoliv osvobozená Morava pro většinu lidí znamenala velké štěstí, situace tady v některých ohledech tolik bezproblémová nebyla. Sovětští a rumunští vojáci Čechům běžně zabírali koně a dobytek, kradli, typicky třeba kola nebo hodinky, rabovali, ale i znásilňovali ženy a dívky. Svědkem takových událostí byla i pamětnice Daruše Burdová. "Mám na osvoboditele špatné vzpomínky. První voják, který přišel do domu, sebral bratrovi hodinky. Pak jsem slyšela výkřiky. Všude v okolí se znásilňovalo," uvedla pro Paměť národa.

Tak či onak, rozčarování z chování rudogvardějců a Rumunů nikdy nepřevládlo nad pocitem vděčnosti a euforie, které místní obyvatelé z jejich příchodu a z osvobození od nacistické nadvlády měli. "Všichni byli hlavně šťastní, že válka skončila," dodal na konec Břečka.