Monstera patří do každé rodiny aneb fenomén pokojovek

Pokojové rostliny, přesazování, substrát, řízkování. Vybaví se vám při těchto pojmech vaše maminka, teta či babička s konvičkou v ruce, která se rostlinami snaží zvelebit domov? Tak to už dávno neplatí jen pro ně. Pokoje i sociální sítě mladých lidí zaplavila zeleň. Mezi největší favority patří monstery, fíkusy nebo zamiokulkasy. Co za tím vším vlastně stojí?

Otužování či pečení chleba. Kvůli pandemii a nekonečnému lockdownu jsme se začali vracet k mnoha staronovým a různorodým koníčkům. Avšak i přesto, že zájem o pěstování rostlin díky karanténě vzrostl, oblibě se začaly těšit již před časem. „Tenhle trend jsem zaznamenal asi před třemi lety. Nyní mám kolem sebe hromadu kamarádů, kteří pokojovkám úplně propadli. A já patřím mezi ně,“ přiznává pětadvacetiletý zvukový designer Max Záruba, zatímco mi ukazuje jednu rostlinu za druhou. „Celkem jich mám dvacet čtyři, ještě před rokem jsem neměl jedinou. Je to skoro jako droga,“ směje se.

Květinový fenomén vděčí za svůj úspěch především sociálním sítím. Ty se zelení jen hemží. Pro mnoho lidí bylo počínání plantinfluencerů, jako jsou například holky z Kvítka v bytě či instagramový profil Pokojovky, jedním z hlavních impulzů, proč se do pěstování pustit. Jejich profily, knihy či semináře nepropagují čistě jen estetiku rostlin. Dávají i praktické typy a rady, jak se o květiny v bytě správně starat. „Strašně s tím pohnuli. Mně osobně jsou ale spíš inspirací. Díky nim jsem se toho fakt hodně naučil a zvládl například boj se škůdci jako jsou svilušky,“ tvrdí marketingový specialista Jakub Motyčka.

Potvrzuje to i jednadvacetiletá grafička Aneta Janičková. Instagram pro ni byl prvním impulzem pro nákup pokojovek. Ale později se pro ni pěstování stalo čistou radostí a možná až mírnou závislostí. „Myslím, že by nákup rostlin měl spadat do nějaké sféry gamblingu. Je to pro mě soutěž. Většinou třeba novou kytku vůbec nepotřebuji, ale dělá mi dobře, když se prodejci ozvu, například na facebookové skupině, a získám ji jako první,“ přiznává.

Útěk před realitou

Co za tím vlastně stojí? Proč pokojové rostliny a péče o ně, dříve doména převážně maminek a babiček, začaly být u mladé generace tak oblíbené? Tvrzení, že se jedná pouze o trend podmíněný sociálními sítěmi a zálibu čistě estetickou, je velmi zjednodušené. Navíc mladým lidem poněkud křivdí. Objevují se však i teorie přinášející komplexnější pohled na daný fenomén. Alexandra Střelcová, spoluzakladatelka projektu Haenke, který se zabývá šířením informací o rostlinách, usuzuje, že útěk mladých k pokojovkám způsobují současné nelehké životní podmínky. „Když si čteš články o rostlinách a mileniálech, tak ti z toho vychází, že se mladí lidé uchylují k jejich pěstování, protože oddalují sňatek a děti. V životě možná nedosáhnou na koupi nemovitosti. Je to generace specificky postižená tím, že má složité podmínky. A tím pádem jim kytky poskytují útěchu,“ uvedla pro Radio Wave.

Zda mladí lidé starání se o děti či domácí mazlíčky skutečně nahrazují péčí o květiny, si netroufám říct. Dovolím si ale tvrdit, že rostliny dokáží mladé generaci, žijící ve zrychlené a digitální době, navodit pocity klidu a úniku od reality. Dalším z důležitých aspektů je dost možná snaha o opětovné propojení s přírodou. „Obklopený kytkami mám vždycky pocit, že jsem někde na louce či v lese, což mě, jako kluka z vesnice, velmi uklidňuje. Těším se z každého nového lístku. Hrozně si užívám, když je musím jednou za čas přesadit. Připomíná mi to práci na zahradě,“ vysvětluje Jakub. Mír do duše přináší rostliny i studentce žurnalistiky Lence Švejdové. „I bez nějakých studií je jasné, že člověku je v přírodě prostě líp. A díky pokojovkám mám její kus i u sebe v pokoji. Cítím se tak příjemněji, a dokonce víc v bezpečí. Můj sen je mít vlastní skleník, kam si jen tak sednu. Bude to má bezpečná džungle,“ usmívá se.

 

Pokojovky a pandemie

Někdo peče chleba, někdo se zase hrabe v hlíně. Rostlinový trend určitě podpořila i současná pandemie. Jsme izolovaní a toužíme po kontaktu, který nám rostliny mohou částečně simulovat. „Téměř nic se v našich životech neděje, protože jsme pořád zavření doma. Prahneme po každé drobné změně, a ta je právě nádherně vidět na rostlinách. Sledujeme, jak rostou, mění se, nebo jak nám usychají. Jsou to živé organismy, které s námi komunikují. A to právě teď potřebujeme. Člověk musí vidět pohyb, aby viděl, že žije,“ vysvětluje sociální antropoložka Irena Kašparová.

Tento koníček zpestřuje karanténu i Lence. Kvůli lockdownu se často nudí, má špatnou náladu. Tvrdí, že z ní vyprchává veškerá energie. Přesazování a obecně čas strávený mezi rostlinami jí však dopřává dokonalý oddech. „Nepřemýšlím nad tím, co bylo a bude. Prostě jsem a vnímám kvítka. Nic víc," tvrdí studentka žurnalistiky.

A co dál?

Předpovídat, zda se skutečně jedná o  dočasný fenomén, který v řádu let či měsíců vymizí, anebo o dlouhodobější změnu v chování mladých lidí, lze velmi těžko. Můžeme o tom pouze spekulovat. Bez debat se ale jedná o pozitivní trend. Rostliny nás učí starostlivosti, schopnosti vnímat svět i jinak než jen prostřednictvím monitorů. Mají kladný vliv na naši psychiku. Ale je to jako se vším lidským konáním – dobrého pomálu. „Nemyslím, že je potřeba denně měřit vlhkost, PH substrátu nebo řešit světlo. Prostě je nechme růst a mějme z toho radost,“ dodává Jakub.

Ovšem pouze na základě toho, že si nyní část mladé generace našla cestu k pokojovkám, ještě nemůžeme usuzovat, zda se proměňuje i celkový postoj mladých k přírodě. „Ve chvíli, kdy se vztah k rostlinám mění jen u nás doma, stále se v podstatě staráme jen o svůj majetek. Pokud to ale přenášíme i přes práh našeho bytu, můžeme tvrdit, že se mění i vztah k přírodě jako takové,“ dodává antropoložka. Zároveň upozorňuje na fakt, že rostliny vytvářejí i určitý sociální status. Například tím, že se s nimi fotíme, soutěžíme, kdo jich má nejvíc. I to je rovina, která v tuto chvíli doprovází zmíněný fenomén. Pak ovšem můžeme dojít i k závěru, že celé to hemžení kolem květináčů dost možná vypovídá spíše o naší závislosti na pozornosti lidí.