Maluje sny, vzpomínky, pocity a vůně. Žiju mezi obrazy, popisuje umělkyně

Při pohledu na obrazy Terezy Anny Medkové se jako pozorovatelé můžeme pohltit sny, kombinacemi barev a magií děl. Nově umělkyně plánuje do pláten zakomponovat také plážový písek a zachytit v nich vzpomínky a pocity.

Váš poslední soubor obrazů nesl název Potrhané sny. Proč jste ho tak pojmenovala?

Jde v podstatě o obrazovou ilustraci básní. Jsou sny a sny. První je sen, jakožto myslí běžně nekontrolovatelné iluzorní vjemy, jež nás provází spánkem. Tím druhým je silná hnací touha po něčem. Po úspěchu, lásce, možnosti volby, po svobodě. Jak to vypadá, když svobodu a možnost volby člověk ztratí? A jaké to je, když se lidská bytost nad ránem probouzí ze spánku a sen, ač zdánlivě nesmyslný, se trhá a pozbývá na své celistvosti? Zůstávají dojmy, pocity, fragmenty obrazů, postupně se vše vytrácí. Sebrala jsem štětec a barvy a rozhodla se hovořit svým jazykem.

Co vás při práci inspiruje?

Ráda chodím do barů a pozoruju svou kočku. Ta ale nechodí do baru. (smích). Asi příroda, ale hlavně propojenost všeho se vším. Červená auta, paní ve velkém klobouku a zajíc čekající na přechodu. Chápete.

Čím a na co malujete?

Vším a na vše (smích). Ale právě soubor Potrhané sny jsou plátna, oleje. Ráda využívám prostor. Mám ráda velké formáty. Používám pouze přírodní štětce a ráda zkouším nové materiály. Nebojím se ani nových technik.

Čemu se v umělecké práci nejčastěji věnujete?

Vystudovala jsem Výtvarnou školu Václava Hollara. Věnuju se klasické malbě, ale také kresbě a linorytům. Žiju doslova mezi obrazy.

Jaké máte zkušenosti s vystavováním svých děl?

Vystavovala jsem už čtyřikrát. Mám zkušenosti i s vystavováním v zahraničí, zúčastnila jsem se třeba mezinárodního malířského plenéru v Polsku.

Co máte ráda a co ráda děláte, když zrovna nemalujete?

Ráda se hrabu v hlíně nebo jezdím na kole po rovině. Cestuju. Mám ráda vodu a vítr.

A máte vůbec něco nerada?

(smích) Když na mě mluví někdo hned po ránu.

Jaké máte plány do budoucna?

Žít (smích). Mám teď takový nápad. V létě jsem si dovezla písek z Benátek, tak bych ho ráda zakomponovala do obrazů. Taková zrnka vzpomínek, pocitů, vůní. Chtěla bych, aby to bylo cítit i na dotek.

Text je výstupem korespondenčního kurzu základů žurnalistiky pro ženy a muže ve vězení s názvem Jak napsat příběh pro média, který katedra mediálních studií a žurnalistiky připravila ve spolupráci s občanským sdružením Za branou.