Advent se dá prožít velice intimně, říká etnolog

Brno - Advent už dávno není jen obdobím tichého rozjímání. Jak upozorňuje etnolog Daniel Drápala v našem rozhovoru, proměňuje se pod vlivem komerce, globálních trendů i individuálních rodinných tradic. Přesto však zůstává časem, který lze prožít hluboce a osobně – pokud se člověk rozhodne vystoupit z předvánočního shonu a najít si vlastní cestu k jeho významu.

Pane profesore, některé brněnské vánoční trhy začaly letos už 14. listopadu. Co si o tom myslíte?

Pochopitelně, že je to záležitost především komerční. Advent nám začíná až dnes, ale období, které mu předchází, je z obchodního hlediska tak atraktivní, že to vlastně chápu. Když si však uvědomíme, že v nedaleké Vídni také nezačínají vánoční trhy na první adventní neděli, ale mnohem dřív, zjistíme, že nejde o žádné zásadní novum. Je to nové pro české prostředí.

Jak podle vás čím dál výraznější komercializace ovlivňuje podobu adventu a způsob, jakým dnes prožíváme Vánoce?

Advent, tak jak ho prožívali naši předkové, byl diametrálně odlišný od adventu dnešního. Bylo to období ztišení a půstu, zatímco dnes vidíme, že se konají velké trhy s konzumací různých pochutin a nápojů. Nesmíme zapomenout na tu rovinu komerční. Velký posun je patrný, navíc my zaznamenáváme i jiné posuny – my dnes vidíme, že se lidé těší na Vánoce natolik, že si zdobí stromečky několik dní před Vánocemi samotnými, někteří dokonce v půli adventu. Nemohou se dočkat Vánoc a mnozí z nich už 26. prosince stromeček odstrojují, odjíždějí na hory, takže se tradiční časové roviny výrazně posouvají. Pro naše předky Vánoce začínaly opravdu večerem 24. prosince a končily Třemi králi.

Může to vést k vyprázdnění významu původních hodnot Vánoc?

To pozorujeme už posledních sto let. V padesátých letech přicházel místo Ježíška Děda Mráz, dokonce i prvorepublikové Vánoce byly silně sekularizované, záleží na úhlu pohledu. Pokud bychom byli silně konzervativní a chtěli mermomocí to, co bylo před sto lety, tak můžeme říct, že dochází k určitému vyprázdnění.

Ale zároveň vidíme, že se Vánoce a advent obohacují o nové prvky. Je to velice individuální, jak kdo Vánoce a i advent prožívá. My jako etnologové jsme tu pro to, abychom spíše pozorovali, než abychom odsuzovali nebo pochvalovali. A je to pro nás zajímavý terén, ve kterém můžeme zkoumat různé osobní nebo rodinné přístupy, jak tento čas prožívat.

Rozdíly

Jaké měly adventní zvyky v českém prostředí původně funkce a jak se tyto funkce během posledních desetiletí proměnily?

Fakticky z adventního období zůstala maximálně mikulášská obchůzka a možná v některých rodinách se stříhají barborky, tedy větvičky třešní. Advent byl naplněn celou řadou magických úkonů, třeba se odlévalo olovo, v některých regionech dokonce už na svatého Ondřeje. Od svaté Lucie do Štědrého dne se vlastně každý den předpovídalo počasí na příští rok. Známe také obchůzky Lucky, 8. prosince v některých regionech chodila Mikulášova matička. Tyto zvyky se ztratily, protože přestaly mít funkci ochrannou a magickou. Naši předkové řadu z těchto úkonů dělali ve snaze ochránit rodinu a hospodářství. Věřilo se, že v tomto vrcholícím zimním čase mají největší sílu temné síly, čarodějnice. V dnešní době již nejsme ve společnosti, která by byla takto spjata s agrárním prostředím, takže pochopitelně tyto věci ztratily smysl. Někde jsou tradice uměle udržovány. Pouze na jižním Valašsku jsou velice živé obchůzky takzvaného svatého, tedy svatého Mikuláše, který má hojnou družinu a nejenom anděla, čerty, ale i celou řadu dalších postav – smrtku, vodníka, kupce a podobně. Je to živá tradice, součást života komunity.

Vnímáte rozdíl v tom, jak prožívají advent různé generace?

Mladší generace jsou ovlivňovány celou řadou jiných kulturních inovací. Vidíme, jak vstupují inspirace různých jiných etnických pospolitostí, někteří dokonce odmítají Vánoce a odjíždějí na toto období někam do teplých krajin. Ale i z tohoto pohledu bych to nerozděloval zcela na generace, protože i u řady starších vidíme tendenci neztotožňovat se s Vánoci, či je obohacovat o cizorodé prvky. Já se domnívám a naše výzkumy to ukazují, že to je vždy velice individuální a velkou roli hraje rodina. Tento sváteční čas je prožíván hodně niterně. Nerozděloval bych to tedy na generace, ale na individuální potřebu se k tomu nějak postavit.

Vidíte i nějaké rozdíly v prožití adventu a Vánoc ve městě a na venkově?

Města velice brzy přijímala nové podněty, vidíme to nejen na vánoční stravě. Ta byla ve městech bohatší, byť vánoční měšťanský stůl měl určitá postní pravidla. Město absorbovalo nové kulturní impulzy. Krásně to vidíme na vánočním stromečku. Ve městech se na přelomu devatenáctého a dvacátého století běžně uplatňoval vánoční stromeček v domácnostech, tak na periferiích mnohde zůstávala třeba pouhá jedlová větvička, středobodem byl betlém. Pokud byly některé vesnice blíže průmyslových center, zpravidla do nich inovace dorazily rychleji.

Původ některých zvyků

Jak českou podobu adventu a Vánoc ovlivňují globální trendy?

Aniž bychom si to uvědomili, spousta věcí, které dnes bereme jako tradici, přicházela ze zahraničí. Jakýmsi globálním trendem je i adventní věnec, který přišel z Německa, nebo třeba betlém. Ten byl původně pouze v církevním prostředí. S josefínskými reformami přišlo zrušení stavění betlému v kostelech a lidé je přesunuli do domácností. To samé stromeček. I toto jsou zkrátka jakési, byť méně globální, prvky globalizace. Když se na to podíváme dnes, globalizace vstupuje do výzdoby, do stravovacích zvyklostí. Na druhou stranu existují rodiny, které striktně dodržují tradice, které se dědily po generace. Opět, je to velmi individuální.

Co byste doporučil lidem, kteří se chtějí vyhnout komerčnímu tlaku a prožít advent vědoměji nebo tradičněji?

Příležitostí, jak ho prožívat davově, je až příliš. Adventní trhy však nejsou jen o komerci, ale i o příležitosti k setkávání se, k bilancování roku. Adventní čas může mít různé funkce, jsou i místa, kde se člověk nemusí dostávat do víru lidí. K adventu ostatně patří určité ztišení. Tento čas se dá prožít velice intimně.