Sazenice vánočních jedlí mají nový domov v lesní školce Babího lomu
Domácí
„Sázíme tím zeleným nahoru,“ startuje instruktáž, jak správně zasadit jedli, vtipem Aneta Patáková, pracovnice Lesů města Brna. Stojí na pařezu uprostřed mýtiny obehnané drátěným plotem. Po ploše ohraničeného území je rozestoupeno kolem třiceti lidí, naproti u další oplocené části se jich nahromadil zhruba stejný počet. Do lesní školky Babího lomu přišli přes slunečné sobotní dopoledne zasadit jedle, jež si v květináči koupili před Vánocemi místo velkého stromku, který by po svátcích skončil u popelnic. „Kvůli jednomu dni se uřeže, prodá a uhyne spousta jehličnatých stromů. My nabízíme alternativu. Před Vánocemi prodáváme sazenice jedle bělokoré v květináčích. Zároveň s nimi zákazníci dostanou návod, jak o stromek správně pečovat, aby se dožil dne, kdy ho společně sadíme do lesa,“ popisuje Tereza Žižková, ředitelka neziskové organizace Rezekvítek, která akci společně s Lesy města Brna organizuje.
Po šíři oploceného území je v zemi zaraženo několik kolíků. Zanedlouho jejich pozici přeberou právě nové sazenice. Zatím ale odpočívají jedličky v náručí svých majitelů nebo u jejich nohou. Všichni pozorně poslouchají instrukce. „Do vrchní vrstvy půdy sázet nemůžeme, jelikož je suchá. Odhrneme ji a prokopeme se až ke světlé minerální hlíně, která udržuje vodu. Překážející kořínky rozsekáme a vyhloubíme jamku o pár centimetrů hlubší než je váš květináč. Jedli z květináče vyděláme, postavíme ji doprostřed jamky a zahrneme hlínou. Nezapomeneme půdu pořádně udusat a posypat ji vykopanou trávou, která stromek ochrání před vysycháním,“ pokračuje v rozdávání pokynů Patáková. Po celou dobu jejího proslovu předvádí její kolega každý popisovaný krok, aby měli nezkušení sazeči lepší představu o tom, jak postupovat.
Mezi proplétajícími se konverzacemi jsou slyšet také zvuky motyk zarývajících se znovu a znovu do hlíny. Dokonce i děti si zkouší vykopat důlek, jelikož jsou ale motyky často větší než tito mladí sazeči, předávají je po pár prvních zásecích do půdy zpátky svým rodičům. „Máme to dostatečně hluboké?“ ptá se lesníků otec se synem. „Už to můžeme zahrnout?“ ozývá se z druhého konce ohrady. Lesníci jsou velmi nápomocní a na všechny otázky hbitě odpovídají. Když už jsou všechny stromky v zemi, zbývá je jen zalít. Někteří lidé si také kolem svých jedliček uvazují provázek se svým jménem na štítku, aby si je příští rok poznali. Pak už je osud jedlí na přírodě. „Bohužel plošné zalívání není proveditelné jak z technické, tak finanční stránky. Jediný způsob, jak se o stromky staráme, jsou oplocení a nátěry proti okusu zvěří. Od léta do podzimu kolem jedliček také kosíme trávu, aby je nedusila,“ komentuje Patáková.
Celý projekt započal před téměř třiceti lety a jeho iniciátorem byl Ekologický institut Veronica z Brna. Momentálně se o organizaci stará především Rezekvítek, následující Vánoce ale pomyslné žezlo předá Nadaci Veronica. To, že se vysazují právě jedle bělokoré má také svůj důvod. Tento druh totiž postupně z našich lesů mizí a podle organizátorů je potřeba jej do přírody znovu navracet. Za dobu trvání projektu se podařilo vysázet přes tisíc kusů těchto stromků. „Před Vánocemi prodáme v průměru devět set sazeniček, loni se nám z tohoto počtu vrátilo 142 stromků. Lidé si ale často stromky nechávají u sebe na balkoně nebo je sází do vlastních lesů a zahrad. Z tohoto důvodu nejsme schopni zjistit, kolik našich sazeniček přežije i po svátcích,“ vysvětluje Žižková.
Letos se na dvou určených plochách podařilo vysadit 189 stromků. Dvěma z nich přispěl i Rudolf Sláma. „Jedličky jsem zakoupil u enviromentální organizace Lipka, staral jsem se o ně a dnes jsem je přišel vrátit do lesa,“ sdílí svůj příběh. „Vždy, když vidím staré vánoční stromky u popelnic, je mi jich líto. Myslím, že tato akce pomůže, aby takové situace nastávaly méně často,“ hodnotí Sláma.
