Přál bych si, aby lidé nepodléhali předsudkům, říká ředitel romského centra
Rozhovory
Brno - Mezinárodní den Romů se slaví každoročně 8. dubna. Tento den oslavuje romskou kulturu a šíří povědomí o tom, jakým problémům Romové čelí. Jednou z organizací, která této menšině pomáhá, je romské středisko DROM v Brně. „Člověk je až překvapený, kolik lidí nemá registraci u zdravotní pojišťovny nebo praktického lékaře, případně kolik žen nemá svého gynekologa,“ říká ředitel centra Drom Jiří Frolec.
DROM
Romské středisko DROM je organizace zřízená městem Brno. Poskytuje základní sociální služby a pomoc v sociálně vyloučených lokalitách. Působí hlavně v lokalitě Brno-střed a Brno-sever.
Jaký příběh můžeme najít za vznikem centra DROM?
Středisko vzniklo v roce 1989, kdy v oblasti Brno-sever vzniklo kulturní a vzdělávací středisko pro romské děti a mládež. Záměrem zakladatelů Leoše Fučíka a Ignáce Zimy bylo najít náplň dne pro děti a mládež. Pomoci jim chtěli v řešení životních příběhů, problémů, s docházkou ve škole, řešení úkolů a nabídnout jim vhodné vyplnění volného času. Postupně se tyto aktivity začaly rozšiřovat a dnes centrum nabízí pomoc dětem i dospělým napříč různými sférami života.
Když mluvíte o tom, že se aktivity centra začaly rozšiřovat, tak v jakých oblastech poskytujete pomoc?
Služby poskytujeme komplexně napříč celým životem člověka. Naše činnost by se dala rozdělit do pár základních kategorií.
Služby centra DROM
Pomoc dětem
Pro děti máme nízkoprahové zařízení na Hvězdové. Je to místo, kde se děti mohou volně sdružovat a přijít sem, když potřebují. Nízkoprahovost je v tom, že je nezatěžujeme žádnými překážkami a nezáleží nám na tom, odkud pochází nebo co tady hledají. Máme úplně volný přístup, který dětem pomáhá se tu cítit dobře. Když časem získají důvěru, tak se většinou začnou svěřovat a my jim nabízíme pomoc, jak danou situaci řešit. Mohu říct, že je moc krásné sledovat vývoj dítě, které se z počátku moc neusmívalo a po pár návštěvách najednou září.
Pomoc dospělým
Pro dospělé máme terénní programy, ve kterých pomáháme řešit náročné životní situace. Pokoušíme se pochopit a zjistit, v jaké situaci se člověk nachází a potom nabízíme pomoc. Ať už pomocí komunikace s úřady, hledání zaměstnání nebo zdravotně sociální pomoc. Člověk je až překvapený, kolik lidí nemá registraci u zdravotní pojišťovny nebo praktického lékaře, případně kolik žen nemá svého gynekologa.
Další z programů, který máme, je asistence osobám, které přicházejí z výkonu trestu. Ale také se zaměřujeme na romské oběti trestných činů, protože na ty se trošku zapomíná. Nabízíme jim poradenství. Většinou se ve společnosti věnuje spíše pachatelům, ne obětem. Ty se pak dostávají do traumatizujících situací a stavů, kdy potřebují pomoc.
Zároveň jsme místem, které poskytuje výkon alternativních trestů. Dále nabízíme lidem pomoc s řešením dluhů a exekucí. Pomáháme sepisovat insolvenční návrhy nebo asistujeme u soudu. Máme i komplex pro rodiny, ve kterém pomáháme řešit problémy právě v rodinách.
Pomoc drogově závislým
Důležitou součástí naší pomoci je i kontaktní centrum, ve kterém poskytujeme pomoc lidem s drogovou závislostí. Nabízíme možnost výměny aplikačního materiálu, abychom předcházeli šíření nemocí kvůli aplikaci pomocí nesterilních nebo použitých jehel. Je to taková nejméně agresivní forma vytláčení negativních dopadů na drogově závislé lidi. Zároveň v terénu sbíráme použitý aplikační materiál, aby se o něj nikdo nezranil.
Může u vás o pomoc požádat i někdo, kdo není z romské komunity?
Pro pomoc se k nám může obrátit úplně kdokoliv, nejsme nijak vyhrazeni. I když jsme nazváni jako romské středisko, tak název vychází pouze z historie. Pro pomoc se ale v dnešní době může obrátit úplně každý. Naše hlavní pole působnosti je zaměřeno na problematiku lidí, kteří se dostali do sociálně komplikované situace, zejména v sociálně vyloučených lokalitách v Brně.
Je podle vás možné říct, jak se daří Romům v Brně a jak jsou přijímáni?
To se nedá jednoznačně říci. Záleží hodně na tom, jak citlivá ta majorita k minoritě je. Spousta lidí se tím vůbec nezabývá. Naopak je velmi široká skupina lidí, která je konfrontována s tím, že se tyto dvě části společnosti potkávají v dennodenním životě. Typicky u rodičů a dětí základních a středních škol. Tam se ta problematika často objevuje. Já bych osobně stál o to, aby si lidé uvědomili, že každý z nás je lidská bytost a měla by mít stejný přístup a práva. Samozřejmě i stejné povinnosti. Je velmi nezdravé se k někomu vymezovat jen proto, že má jinou národnost, zvyky nebo barvu pleti.
Co může dělat každý člověk, aby pomohl zabránit této problematice?
Každý člověk by si měl uvědomit své postavení ve společnosti a přistupovat ke každému napřímo, bez bočních úmyslů a stereotypů. Všichni jsme si totiž naprosto rovni, ať už jsme vzhledově či národnostně různí. To, co nás odlišuje, bychom měli raději chápat jako výhodu, jako vlastnost, co nás může obohatit. Ne jako něco, co nás má rozdělovat nebo snižovat. Tohle by si měl každý uvědomit. Člověk by neměl podléhat předsudkům a akceptovat je.
Když mluvíme o předsudcích. Jak můžeme druhým vysvětlit, že nejsou správné?
Mělo by se začít už u malých dětí. Vysvětlit jim, co je na předsudcích špatně. Jaká pozitiva má lidská jinakost a zároveň popsat, jaká vidíme nebezpečí v diskriminaci. Prostě vysvětlovat. To, že někomu upíráme nějaká práva může vyvrcholit v nepříjemnosti nebo konflikty, nedej Bože ve válku. Ale ve chvíli, kdy se navzájem respektujeme, dáváme si prostor, tak žijeme společně a můžeme spolu tvořit. To je mnohem lepší než proti sobě navzájem bojovat.
Jak Romové vnímají předsudky, které vůči nim jsou?
Oni se ve chvíli, kdy cítí nějaké příkoří, ozvou. Dělají to docela nahlas a narovinu. Je zcela pochopitelné, že jsou situace, které se jim nelíbí. Cítí, že nemají úplně stejné postavení ve společnosti, jako majorita. Velmi často se s tím setkávají třeba ve chvílích, kdy hledají práci nebo bydlení a jsou odmítnuti jen z toho důvodu, že jsou Romové. Pokud my máme příležitost, tak se snažíme tyto bariéry zmenšovat a vysvětlovat problematiku majitelům bytů nebo zaměstnavatelům. Najednou zjistíte, že pokud máte příležitost vysvětlit okolnosti, tak že se ty ledy prolomí a že ten pohled a přístup lidí se může změnit.
Když mluvíte o odmítání v práci, je nějaký způsob, kterým by se tomu dalo zabránit?
Myslím si, že způsob, jak tomu čelit je zaměřit se na vzdělávání. Ve chvíli, kdy jakýkoliv člověk dosáhne vyššího stupně vzdělání, jeho prostor na trhu práce se rozšiřuje. Může dělat více činností a má větší výběr. To by mohl být způsob, jak vyřešit tento problém. Bez vzdělání má člověk šanci pouze na ty úplně základní činnosti a práce.
Je podle vás pozorovatelné, že lidé z romské komunity trpí více psychickými problémy? Například v souvislosti s diskriminací nebo přístupem majority.
Ve chvíli, kdy se spojí několik negativních věcí dohromady, tak samozřejmě. Žádná z těch věcí, co se v životě děje, nefunguje osamoceně. Ztráta práce souvisí se ztrátou bydlení, která vytváří nátlak na to, zda je co jíst, zda je jak zabezpečit děti, mít si co obléknout. Najednou se objeví komplex problémů, které na sebe navazují. Když se k tomu přidá minoritní stres a diskriminace, tak je velmi snadné začít trpět psychickými problémy.
Jak vnímáte problematiku segregace a segregovaných škol?
Problematika segregace je velmi složitá záležitost. Ve velkých městech jako je Brno mohou vznikat situace, kdy se menšiny sdružují ve větších počtech. A to může být problém právě třeba u škol. Je to přirozené, protože lidé vybírají školy podle doporučení, zkušeností nebo blízkosti. Je tedy pravda, že se tento fenomén, kdy se na některé škole objeví více příslušníků nějaké menšiny, objevuje. A rovnoměrné rozmístění dětí po celém městě není naplněno. Tady v Brně aktuálně existuje skupina lidí, která se tomuto tématu věnuje. Schází se u pana starosty v lokalitě Brno-sever a řeší, jak zmírnit dopady takto segregovaných škol. Podle mého je to velmi dlouhodobý proces, který řešily už generace před námi a budou ho řešit i generace po nás.
Co byste si přál, aby se do budoucna změnilo?
Přeji si, aby se ty negativní jevy, které se v naší společnosti vyskytují a kterým se snažíme naší pomocí čelit, i nadále snižovaly. Přál bych si, aby si lidé uvědomili, že každý z nás je lidská bytost a měla by mít stejná práva. A samozřejmě i stejné povinnosti. Ke všem by se mělo přistupovat stejně, nezávisle na barvě pleti nebo třeba víře. Přál bych si, aby se lidé zbytečně netlačili do svých přesvědčení, ale navzájem si naslouchali a dávali si prostor. Byli schopni spolupracovat, vycházet spolu, respektovat se a tolerovat. Nesoudili se pouze na základě stereotypů a předsudků.
Dnes se slaví Mezinárodní den Romů. Brně se koná Průvod hrdosti, budete se na něm podílet nebo plánujete v centru nějaký vlastní program?
Průvodu jako takového se účastnit nebudeme. Nicméně jsme se rozhodli, že přispějeme k oslavám mezinárodního dne. S dalšími nízkoprahovými zařízeními připravujeme odpolední program pro děti s aktivitami a hrami. Mezi třináctou a osmnáctou hodinou zde v parku Hvězdička. Takže jsou všichni velmi srdečně zváni.
