Demokracie začíná v malých každodenních krocích, říká ředitelka Díky, že můžem

Brno - Demokracie nevzniká ve velkých gestech, ale v každodenních rozhodnutích, která formují naši společnost. Právě mladá generace dnes stojí v prostředí plném informací, výzev a nejistot, ale zároveň i obrovských možností, jak ovlivnit svět kolem sebe. O tom, co mladé motivuje k angažovanosti, jak se mění jejich vztah ke svobodě a jak je vést ke zdravému sebevědomí a odpovědnosti, v rozhovoru mluví výkonná ředitelka organizace Díky, že můžem Bára Stárek.

Generace, která vyrostla ve svobodné době, už nemá osobní zkušenost s nesvobodou. Jak podle vás mladí lidé dnes vnímají svobodu – a co pro ně znamená?

Svoboda pro dnešní mladé generace znamená především možnost volby, něco, za co předchozí generace bojovaly. Svoboda nám dává možnost vyjádřit se a schopnost postavit se za to, v co věříme – což není tolik jiné od mladé generace v roce 1989, díky které demokracii v České republice máme. Máme spoustu příležitostí rozhodovat o tom, co chceme dělat, jak chceme žít, kde chceme studovat či pracovat, co si myslíme a jak se prezentujeme. To je obrovská výhoda, ale zároveň i výzva – pokud si chceme svobody natolik užívat, je důležité to vracet zpět. Svoboda totiž není jen o právech, ale také o zodpovědnosti.

V Díky, že můžem zdůrazňujete, že svoboda je „radost, ale i zodpovědnost“. Co podle vás vede mladé k tomu, aby svobodu nejen brali jako samozřejmost, ale i ji aktivně chránili?

Myslím si, že jsme vyrostli v době, kdy jsme nejen v největším informačním šumu, který kdy byl – všude kolem nás jsou dezinformace a nová ohrožení demokracie, o kterých jsme se jako malí jen učili. Mladí lidé si tohle velmi dobře uvědomují a neberou to na lehkou váhu – bohužel vidíme, že strach z budoucnosti je u mladé generace nejvyšší ze všech. Ale myslím si, že i díky tomu si uvědomujeme, že když nebudeme aktivně chránit hodnoty, které pro nás svoboda a demokracie představují, můžeme o ně přijít. A to je velká motivace. Je to otázka péče o svobodnou společnost a zodpovědnosti za její budoucnost. A v tom vidím velkou sílu mladých – v jejich ochotě něco pro tuto svobodu udělat.

Organizace vznikla ze studentské iniciativy a dodnes ji tvoří převážně mladí lidé. Jak se podle vás mění způsob, jakým se studenti zapojují do veřejného dění?

Je pro mě těžké porovnávat, jestli se stala nějaká změna, jelikož jsem sama zažila dění jen v posledních deseti letech. Ale řekla bych, že dnešní studenti vyrostli v digitálním světě, a to se odráží i v jejich zapojení do veřejného dění. Jsou mnohem rychlejší, efektivnější a schopní mobilizovat se online na jakékoliv téma. Mají informace doslova na dosah ruky a nechtějí být jen přijímači těchto informací, ale aktivní hráči. Mladí lidé dnes nehledají jen tradiční formy angažovanosti, ale vytvářejí nové způsoby, jak se vyjadřovat a aktivně zasahovat do veřejného prostoru – prostřednictvím sociálních médií, online kampaní, petic nebo různých akcí. Jsou připraveni se angažovat na konkrétních tématech, která jim dávají smysl.

Mnozí mladí mají chuť něco dělat, ale nevědí, kde začít. Co byste jim poradila jako první krok k tomu, aby jejich snaha měla smysl a dopad?

Myslím si, že nejdůležitější je nebát se a začít. Pokud nevím kde, ptala bych se na tři otázky – Jaké jsou mé silné stránky, na co mám talent, co mě baví? Na čem mi záleží a nechtěl bych o to přijít? Jaký problém mě pálí, co mi vadí okolo mě? Nesmíme čekat na nějaký velký moment. To, co dělá změnu, jsou malé, každodenní kroky. Prvním krokem může být zapojení do nějaké komunity, organizace nebo projektu, který sdílí jejich hodnoty nebo řeší problém, který vidí. A když najdou místo, kde se cítí dobře a mohou přispět, začnou mít větší vliv. Také je důležité vědět, že i jejich hlas má sílu, že mohou ovlivnit svůj okolní svět a že to stojí za to.

V rámci projektu Díky, že můžem volit jste dokázali zvýšit účast mladých ve volbách. Co jste se naučili o tom, jak mladí přemýšlejí o politice a odpovědnosti?

Mladí lidé mají silný pocit odpovědnosti za budoucnost, ale zároveň se často cítí, že politika není pro ně nebo že ji nemohou ovlivnit. Zároveň z výzkumu z jara s analytickým ústavem STEM vidíme, že mladá generace má pocit, že nemá dostatečný hlas a ti, kteří by měli přicházet s řešeními – politici a další veřejní činitelé – mají tendenci jejich obavy nevnímat, bagatelizovat, nebo prostě odsouvat na druhou kolej. Výzkum nám ale také ukázal, že mladí se chtějí nadprůměrně zapojit a častěji než ostatní věkové skupiny vnímají, že mohou vlastní aktivitou přispět k řešení problémů v jejich lokalitě, ale i v naší zemi. Když jim všichni budeme ukazovat, že jejich hlas opravdu může něco změnit, věřím, že bude větší chuť se zapojit. Zjistili jsme, že důležitý je i přístup – pokud se jim podaří propojit politiku s jejich každodenními životy a tématy, která je zajímají, začnou se cítit více zodpovědní za společnost. A to je klíč – ukázat, že politika není jen něco vzdáleného, ale něco, co ovlivňuje budoucnost každého z nás.

Díky vaší Akademii pomáháte středoškolákům rozvíjet vlastní silné stránky. Jaký rozdíl vidíte mezi mladými, kteří mají možnost se vzdělávat v hodnotách demokracie, a těmi, kteří se s tímto tématem ve škole nesetkají?

Mladí, kteří mají možnost se vzdělávat o demokracii, svobodě a občanské angažovanosti, mají větší porozumění a zájem o to, jak mohou ovlivnit společnost. Ti, kteří se s těmito tématy nikdy nesetkali, mohou mít pocit, že se jich to netýká a že jejich hlas nemá váhu. Naše Akademie ukazuje, že mladí lidé mají sílu změnit svět, a dává jim nástroje, jak toho dosáhnout. Vidíme, že tato vzdělávací zkušenost je pro ně často transformační, protože jim ukáže, že mohou být součástí většího celku a že mají odpovědnost za směřování společnosti.

Školní výuka často nepokrývá témata jako dezinformace nebo občanská angažovanost. Jak by podle vás měla vypadat výuka, která skutečně připravuje mladé na roli aktivních občanů?

Výuka by měla být praktická, interaktivní a propojená s reálným životem. Mladí lidé se potřebují naučit nejen teoretické základy demokracie, ale také jak fungují reálné politické a občanské procesy a jak je mohou sami ovlivnit. Výuka by měla dávat důraz na kritické myšlení, schopnost ověřovat informace, ale také jak se zapojit do rozhodovacích procesů, jak organizovat protesty nebo jak vést dialog – to vše ideálně skrze různé předměty. Důležité je také zdůraznit roli občanské odpovědnosti a ukázat jim, že každý hlas se počítá.

Vy sama jste často mluvila o tom, že „mladí dokážou změnit svět“. Co vás přesvědčilo, že tomu tak opravdu je?

Mnohokrát jsem viděla, jak mladí lidé dokážou mobilizovat ostatní, jak jejich nadšení a zápal pro věc přinášejí změnu. Ať už se jedná o environmentální aktivisty, mladé zakládající nejrůznější platformy a iniciativy, které společnosti chybí, jednotlivce, kteří se zapojují do politiky, nebo o studenty, kteří usilují o větší demokratické hodnoty. Ti všichni mi ukazují, že máme obrovskou sílu a měli bychom být slyšet. Mladí lidé mají schopnost přemýšlet mimo rámce, vidí věci z jiných perspektiv a jsou ochotní riskovat a inovovat. Tento potenciál je to, co činí naši generaci nepostradatelnou.

Váš osobní příběh i práce ukazují, že vedení a angažovanost nejsou jen o zkušenostech, ale i o odvaze. Jak se podle vás u mladých lídrů dá rozvíjet zdravé sebevědomí a schopnost vést druhé?

Já bych sama o sobě neřekla, že jsem nějak odvážná. Pokud mi ale něco dodává odvahu, tak jsou to lidi kolem mě, kteří mi každý den ukazují, co všechno dokážou a za co jsou ochotni bojovat. Tak vznikla i naše vize – nebyla jsem to já, kdo něco vymyslel, ale lidé, kteří nám říkali příběhy, čísla, která jsme viděli v průzkumech, naše vlastní zkušenosti. A že se postupem času ukazovalo, že nás je hodně a že bychom chtěli mít hlas. Za mě je to všechno právě o lidech. Důležité je se obklopovat lidmi, kteří vás podporují, mentorují, ale také dávají zpětnou vazbu – ať už příjemnou nebo nepříjemnou. Vedení není jen o tom, že si na sebe vezmete odpovědnost a chcete inspirovat další svou vizí, ale hlavně o tom, jak umíte naslouchat druhým a jak otevření jste. A o vzájemné důvěře.

 

Pokud byste mohla studentům vzkázat jedinou myšlenku k letošnímu 17. listopadu, co by to bylo?

Vzkázala bych jim, že svoboda není samozřejmost, ale výsledek dlouhé práce. A že to, co děláme dnes, formuje naši budoucnost. Musíme se naučit mluvit o věcech, které jsou pro nás důležité, ale být i otevření odlišným názorům. Zkusit pochopit, v čem a proč se neshodneme. Nezapomeňme, že demokracie začíná v malých krocích a rozhodnutích, která děláme každý den. A to, co dnes uděláme, se odrazí v tom, jaký svět bude zítra.