Dlouhé vlasy a demižon pampeliškového vína: Paměť národa uvádí výstavu undergroundových fotografií
Kultura
Brno - V Institutu Paměti národa se uskutečnila vernisáž fotografií My Underground Abbé Libánského, českého fotografa, kurátora galerie MASNA ve Slavonicích a signatáře Charty 77. Výstava, která potrvá přibližně do poloviny března, časosběrně zachycuje osobnosti československého disentu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.
Vznik fotografií Libánský popisuje slovy své ženy Dády: „Ty, vole, jsi fotograf, tak foť.“ Uvádí, že se v díle snažil zachytit především atmosféru kontrakulturního společenství, proto stejnojmenná kniha My Underground, ve které jsou všechny fotografie otištěny, neobsahuje ani jeden snímek později slavných osobností podzemní kultury, jakými byli například Václav Havel nebo Pavel Landovský. „Nechtěl jsem, aby si lidi říkali, že na straně patnáct je Vašek Havel, šlo mi o zachycení atmosféry komunity,“ upřesňuje fotograf.
Český underground
Termín český underground označuje neoficiální kulturní hnutí, které v Československu působilo především v období normalizace, tedy v sedmdesátých letech 20. století. Představitelé komunity usilovali o svobodnou uměleckou tvorbu nezávislou na režimním narativu. Hnutí se formovalo již od padesátých let, kdy došlo k velkým politickým procesům, v podobě literární tvorby autorů, jako byl například Egon Bondy, v sedmdesátých letech se členové českého undergroundu potýkali s policejní perzekucí. V roce 1977 se pronásledování významné kontrakulturní hudební skupiny Plastic People of the Universe stalo podnětem k vytvoření občanské iniciativy Charta 77. „Underground je duchovní pozice intelektuálů a umělců, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči světu, ve kterém žijí. Je to hnutí, které pracuje převážně s uměleckými prostředky, ale jehož představitelé si uvědomují, že umění není a nemá být konečným cílem snažení umělců,“ popisuje záměry příslušníků podzemní kultury Ivan Martin „Magor“ Jirous, básník a umělecký vedoucí výše zmíněné kapely. Dalšími významnými členy byli také dramatik Václav Havel, básník Pavel Zajíček nebo prozaik Jáchym Topol.
„Psycholožka Dana Němcová byla šest měsíců vězněná v Ruzyni, jednou za čas jsem chodil za jejími sedmi dětmi, aby mohly mámě donést fotku do vězení. Stalo se, že jsem toho nejstaršího občas našel pod obraz v posteli, tak je na snímku aspoň v rožku opřený o stůl,“ vypráví autor s dlouhými šedivými vlasy, v tričku s nápisem fcuk, patrně místo f*ck, popíjející pivo z lahve. Svou vizáží tak prezentuje všechny stěžejní znaky československé undergroundové scény.
Vernisáž obohatilo vystoupení Tomáše Hradila, který svérázným, osobitým způsobem zahrál a zazpíval magoriády, zhudebněné texty Ivana Martina Jirouse. Dále také představil písně kapely The Velvet Underground, ta je již podle názvu s kulturou antisystémového hnutí propojena.
Je zcela zjevné, že se hosté mezi sebou znají, pojí je odhodlání, vypráví různé historky a vzájemně se doplňují. Není divu, že celý název knihy, ze které fotografie pocházejí, zní My Underground: rodinné fotoalbum. „Magor po mně chtěl oficiální fotku, vyžadoval ale, abych zachytil i obrovský demižon jeho pampeliškového vína. Tak ho tam má,“ popisuje pobaveně Libánský fotografii Jirouse a dodává, že se nápoj nedal pít.
Výstava fotografií bude v brněnské pobočce Institutu Paměti národa k vidění až do půlky března. „Máme teď v plánu věnovat expozice různým subkulturám a undergroundové hnutí je tedy jednou z nich,“ uvádí ředitel Institutu David Butula a zároveň upřesňuje, že další chystaná výstava se bude týkat swingové subkultury, která byla významná v období první republiky.
