Pokud písknu penaltu v sobotu, musím ji písknout i v neděli, říká fotbalový sudí

Svůj první zápas odpískal ve čtrnácti letech. Teď už jich má za sebou přes čtyři sta a další přibývají. Nejen o tom, jak se jako rozhodčí vypořádává s tlakem, komunikuje na hřišti nebo o video rozhodčím, mluvil fotbalový sudí Vít Simon Nejezchleba.

Pamatujete si na svůj první zápas v roli sudího?

Svůj první zápas jsem pískal ve Slatině a byla to kategorie přípravek. Hrálo se na malém hřišti, motal se kolem mě balón, a když se najednou dostal mimo hrací plochu, nevěděl jsem, na jakou stranu mám ukázat. Byla to každopádně zajímavá zkušenost a dostal jsem za to sto korun.

Když se díváte na fotbalový zápas, sledujete hru nebo se víc zaměřujete na rozhodčího?

Rád se podívám na dobrý fotbal, ale prožívám něco, čemu s kolegy sudími říkáme pracovní deformace. Hodně se zaměřuji na rozhodčího. Předtím než něco odpíská, tak sleduji, jak běží a jak předvídá akci a místo, kde se bude hrát.

Aby byli hráči lepší, pracují na sobě a trénují. Snažíte se i jako rozhodčí zlepšovat se i mimo absolvování seminářů pro rozhodčí?

V šesté a páté lize dospělých, které nejčastěji pískám, si kluby natáčejí své zápasy a rozhodčí mají možnost se na záznam utkání podívat. Sleduji, jak jsem vypadal, jak jsem pískal a jak a kde jsem stál. Tím si dávám zpětnou vazbu a pracuji na sobě. Vždycky mám na hřišti nějaký pocit, ale po zhlédnutí videa vidím, co jsem mohl zlepšit nebo udělat jinak. Jde i o udělování karet hráčům, aby tam rozhodčí vystupoval jako autorita a měl respekt.

Jak vnímáte VAR (video asistent rozhodčího) ve fotbale?

Je dobře, že VAR existuje, protože může opravit zjevné chyby, které rozhodčí na hřišti vidět nemůže. Přijde mi, že se VAR zneužívá, a to se mi nelíbí. V ideálním případě by měl sudí na hřišti vědět hned a sám. Když ale přijde sporná situace, tak ji nechá dohrát a jde se až zpětně podívat na video. Pokud rozhodčí odpíská penaltu, ale potom ji video odvolá, ztratí autoritu u hráčů. A naopak, když sudí nechá situaci dohrát a zpětně ji řeší u videa, tak se ozývají hlasy, že měl zasáhnout hned. Navíc zásahy VARu nejsou konzistentní, a to je špatně. Pokud se v sobotu pískne penalta, tak se má písknout i v neděli.

Pokud dojde v české lize k nějakým pochybením ze strany rozhodčích, tak se k tomu vyjadřuje komise rozhodčích. Máte pocit, že jsou vyjádření komise rozhodčích dostatečně vysvětlující, nebo spíše alibisticky kryjí některá sporná rozhodnutí sudích?

Pokud rozhodčí udělá hrubou chybu, tak mu to komise interně řekne, ale tady jde o komunikaci s veřejností a médii. Kdyby komise rozhodčích vydala zprávu, že sudí udělal v zápase dvě hrubé chyby, vyvolalo by to nedůvěru v rozhodčí a podkopalo by to jejich autoritu.

Myslíte si, že je dobře, když sudí v české lize po zápase chodí na rozhovory a vysvětlují rozhodnutí, která udělali na hřišti?

Za mě je to super. Diváci a hráči mají na situaci nějaký pohled, ale teď dostanou možnost i rozhodčí, aby vysvětlili, jak danou situaci viděli a proč tak či onak rozhodli.

Součástí práce rozhodčího je i komunikace s trenéry a hráči. Jak komunikujete při hře jako rozhodčí s hráči, popřípadě trenéry?

Na hřišti tykám všem bez ohledu na věk. Bývalým ligovým fotbalistům, jako Patrik Siegl nebo Petr Švancara, však vykám jako projev úcty. Novým trendem je komunikace rozhodčího pouze s kapitány, kterým také vykám, abych udržel vzájemný respekt. Pokud hráč vyká mně, tak mu taky vykám, ale není to pro mě přirozené. Trenérům a členům realizačního týmu také vykám.

Považujete se za dobrého rozhodčího?

Vím, že nejsem špatný rozhodčí, ale nedokážu objektivně říct, jestli jsem dobrý rozhodčí. Od toho tu jsou hráči, delegáti, trenéři a ostatní rozhodčí. Chyby dělám, pořád se učím, ale věřím, že krajský přebor pro mě není poslední konečná zastávka a můžu pískat i vyšší soutěže.

Jako rozhodčí jste si prošel těmi nejnižšími soutěžemi, než jste se dostal na listinu krajských rozhodčích. Řekl byste, že jsou sudí v nižších soutěžích adekvátně finančně ohodnoceni vzhledem k tomu, co musí někdy zažít od hráčů, trenérů nebo i fanoušků?

Záleží na tom, v jakém poměru se to vezme. Pokud beru pískání jako práci, tak hodinová sazba není špatná. Sám jsem se taky rozhodoval, jestli jít na brigádu nebo si jít přivydělat jako rozhodčí. Co se týče tlaku a nadávek, tak se to liší podle povahy rozhodčího. Někteří si řeknou, že jim to za ty peníze nestojí. Rozhodčí musí mít svou práci rád, nemá smysl to dělat jenom kvůli penězům.

Jste členem komise rozhodčích na okrese Brno-město. Pořádá komise rozhodčích v Jihomoravském kraji psychologické testy pro začínající sudí, aby je připravila na nadávky a tlak, kterým rozhodčí často čelí?

Nepořádáme přímo psychologické kurzy, ale pracujeme se začínajícími rozhodčími. Připravujeme je na tlak od lidí a říkáme jim, aby se tím nenechali rozhodit. Nováčky v komisi rozhodčích mám na starosti já a na rovinu jim řeknu, že z padesáti lidí na ně bude polovina křičet a nadávat jim. Často jde o lidi posilněné alkoholem, kteří pravidlům moc nerozumí. Fanoušci nevědí a  ani je nezajímá, jestli rozhodčí píská svůj první zápas, nebo jich má odpískaných stovky. Zajímají je jenom, jak sudí posoudí určitou situaci, pro nebo proti jejich týmu. Proto klukům, kteří s pískáním začínají, říkáme, že nadávky od lidí přijdou a ať s tím počítají.

Jaká je pro rozhodčího nejvyšší forma pochvaly?

Pochvala, které si jako rozhodčí vážím, je určitě od asistentů rozhodčích, když mi po zápase řeknou, že jsem zápas dobře odřídil. Stejně tak to platí i u hráčů, když přijdou po zápase, bez ohledu na výsledek, podáme si ruku a poděkují mi za dobře odpískaný zápas. Nebo bývalí rozhodčí, kteří pískali vyšší soutěže. Přišli se podívat na fotbal a po zápase se zastaví a pochválí mě.