Kateryna Ohrodnyková: Inspiraci čerpám od lidí, které potkávám

Brno - První samostatnou výstavu DIALOGY zahájila studentka etnologie a umělkyně Kateryna Ohrodnyková vernisáží v prostoru PF Café. Díly zachycuje své postřehy z rozhovorů s lidmi, které potkala při svém současném studiu v Brně.

Vstupuji do sálu PF Café, který je přímo určen podobným akcím nebo výstavám, a zaplaví mě pocit, jako bych byla v těsném prostoru, odkud není cesty ven. Může za to klenba, dominanta celé místnosti. Je spolu se zdmi bíle vymalovaná a zdobí ji obrazy nadcházející výstavy. Naproti mně sedí skupinka mladých lidí, zřejmě studentů. Povídají si spolu a popíjejí alkohol. V jedné slečně u protějšího stolu poznávám umělkyni, která stojí za obrazy na okolních stěnách. Usměju se na ni. Usadím se do klidného kouta poblíž upovídaných. Mám právo výběru, jsem totiž jedním z prvních hostů.​

Místnost se pomalu začíná plnit lidmi různého věku, nejčastěji však studenty. Vzájemně se zdraví a vítají. Autorka výstavy působí nad věcí a jako by znala každého, kdo do prostoru vstoupí. Sebevědomě se postaví do čela místnosti a klidným tónem začne pronášet uvítací řeč. V proslovu zazní, že se jedná o její první samostatnou výstavu, přesto ale nepůsobí vůbec nervózně. „Většina obrazů, které můžete vidět, vznikla po tom, co jsem dostudovala v Krumlově a přestěhovala se sem do Brna. Množství z nich je inspirováno právě lidmi, které jsem potkala na své současné škole. Proto vlastně DIALOGY, kvůli rozhovorům, které jsem s nimi začala vést,“ vysvětluje své záměry autorka.​

Umělkyně vede svůj monolog a vášnivě u něj gestikuluje. Především popisy konkrétních obrazů doprovází pohybem rukou. „Při tvorbě obrazů jsem se inspirovala nejen lidmi, ale také běžnými věcmi, které ve finále vůbec nejsou tak obyčejné, jak se zdá,“ svěřuje umělkyně. Nakonec se ptá obecenstva, zda by někdo chtěl slyšet příběh některého z obrazů. „Všech,“ ozve se z publika, což vyvolává vlnu smíchu. Když jsem se rozhlédla po obrazech, bylo z nich cítit, jaké emoce autorka chtěla předat. Jeden na mě působí velice negativně, až depresivně, a to i přes to, že většina děl v místnosti se jeví teplým a vřelým dojmem. „Zpracovává i těžší témata, některá na mě působí dokonce hořkosladce,“ zazní od slečny u stolu vedle mě.​

Kamarádovi Kateryny, který ji přišel podpořit její tvorbu, se její negativní obrazy naopak líbí. „Nejvíc se mi líbí Brokolice, možná i proto, že je menšího formátu. Nedokážu ale vysvětlit, co mě na ní vlastně přitahuje,“ vysvětluje Radovan Wolf. Kolem je slyšet hluk hovorů lidí sedících u stolů spolu s dialogy malířky, která všem odpovídá na zvídavé dotazy. Chvílemi zaslechnu i smích, rezonuje mi v uších a dokresluje atmosféru příjemného večera u vína.

„Ty obrazy jsou docela jiné, než jsme tu doposud měli. Zaujal mě jejich kubistický styl a zvláštní vnímání světa,“ říká majitelka kavárny Petra Nečasová. Obrazy působí i na mě pestře a energicky, čiší z nich autorčina láska k životu. Obecně je výstava velmi živá a plná lidí, kteří si povídají a zpestřují si společný čas smíchem.