Nápady přicházejí v prostředí, které neznám, tvrdí Jan Vlachynský

Brno – Jan Vlachynský je spolumajitelem brněnských podniků jako Bar, který neexistuje, Super Panda Circus nebo 4pokoje. Mimo jiné je i autorem knihy Šéfové jsou kok*ti.

Během studia na Masarykově univerzitě jste vytvořil společně se svým kamarádem Andrejem Vališem Turbomošt, vánoční stánek s jablečný moštem a jablkovicí. Jaká byla vaše cesta?

Začali jsme podnikat v roce 2008 po brněnských kavárnách. Moc dobře to nefungovalo, nepřinášelo to zisk. Ale dostávali jsme se do kavárenských kruhů. V roce 2009 jsme se rozhodli, že uděláme na vánočních trzích Turbomošt, tehdy ještě malý stánek. Po dvou sezónách jsme věděli, že chceme něco na celý rok, a tak vznikla cesta k Baru, který neexistuje.

Není těžké vést byznys se svým kamarádem, neměl jste strach, že se zpřetrhají vaše vazby?

Právě naopak. Těžké je dělat věci sám. Spousta lidí nám říkalo ať s kamarádem nepodnikáme, ale ve chvíli, kdy podnikání funguje, tak není důvod, abychom to nedělali. Rozumíme si a lépe se rozhodujeme. Postupně jsme přibírali další majitele jiných podniků a dneska je tam asi deset spolumajitelů. Zakládám si na zpětné vazbě. Když s někým podnikám, tak s ním trávím opravdu hodně času.

Jak zvládáte cestování s byznysem?

Už moc necestujeme. Dříve jsme cestovali pravidelně kvůli byznysu. Udělali jsme na čtyři dny výlet do Japonska, tam jsme prošli všechny bary a podobně. Dnes už se můžu podívat do japonského baru bez toho, abych tam jel. Stačí, když se podívám na Instagram a získám to, co bych získal, když bych tam jel. Neochutnám sice to pití, ale jinak hodně věcí si dokážu domyslet.

Námět na Super Panda Circus vás inspiroval v právě zmíněném Japonsku. Chodí vám inspirace na nové podniky často v zahraničí?

Jo, určitě. Dobré nápady přichází obecně, když jsem v prostředí, které neznám a ve kterém nemám zaběhnuté rutiny. Musím si všímat věcí, kterých si normálně nevšímám a nepřemýšlím nad nimi. V Japonsku spousta věcí funguje jinak než tady. Například u nás se nesmí kouřit v podnicích, ale v Japonsku se v nich kouřit může. Naopak na ulici se to u nich nesmí. Jejich logika je taková, že člověk si může vybrat, jestli do podniku půjde, ale po té ulici jít musí. Kdyby něco takového bylo u nás, tak si toho ani nevšimnu, protože tam vnímám detaily, tady ne.

Minulý rok jste se o vánočních trzích zavedli Turbomošt jako NFT obrázek (kryptoměna), abyste vydělali alespoň nějaké peníze pomocí kryptoměn. Měl tento nápad úspěch?

Tento nápad měl mediální ohlas a marketingově to taky fungovalo. Koupilo si ho tři sta lidí a my jsme díky tomu našli novou cestu, jak komunikovat s lidmi. Řekli jsme si tehdy, že to zároveň bude jako vstupenka na nejlepší párty, a tak jsme vymysleli Nebál.

A jestli máme někde nějaké hodnoty, se kterými zacházíme, tak to jsou důvěra lidí a pozornost. Tady se hrálo o důvěru. Na základě té párty si lidé koupili NFT obrázek, takže to tak muselo dopadnout.

Nyní se rodí další Whiskey bar v centru, který se má otevřít začátkem roku. Jak jste se rozhodli, že bude na tomto místě?

Vývoj probíhá dost jako uchopování příležitostí. Předtím byl na tom místě jiný bar, který byl v hlavách brněnských štamgastů zapsaný. V podstatě jsme šli do něčeho, co velká část lidí, kteří v Brně žili, už znala. S dalším Whiskey barem je to podobné. Američani mají tři pravidla pro vytváření nových podniků, a to je location, location, location (v překladu místo, místo, místo). Když se objevilo tohle místo, tak jsme se sami sebe ptali, co by se tam dalo udělat a proč. Vyšel nám z toho právě Whiskey bar, protože jeho rádius jsou 2 kilometry, takže je to hodně lokální. Spousta lidí, co do baru chodí, si tyká s obsluhou nebo se s nimi zná. Podnik má prostě takovou atmosféru. Samozřejmě je tam spousta otazníků, jestli to jde přenést nebo jestli jsme my ti správní, kteří by to měli dělat…

Je zde šance, že máte v rukávu další gastronomický podnik, o kterém ještě nevíme?

Jednoznačně ano. V posledních dvou týdnech jsem byl ve dvou zajímavých prostorech. Když tohle všechno dopadne, tak pak doladíme celý plán. Jeden z těch plánů by mohl vyjít příští rok a ten druhý za tři roky, ale je tam hodně otazníků. V tuto chvíli nevíme, co bude za dva roky. Nejdřív se objeví nějaké místo a nápad, který do toho sedí a který bychom tam mohli udělat. Pak přichází otázka, zda existují lidi, kteří by to tam mohli dělat a kteří ponesou tu vlajku, protože to já nebudu.

Taky chceme začít míchat vlastní kávový likér. Teď je otázkou, abychom to neudělali dvakrát dražší než kdokoliv jiný. Dáváme do toho teď tu ekonomickou úvahu. A snažíme se to dál rozvíjet, protože to je ta práce.

Lidi z baru se dostali zkrátka do povědomí brněnských (a nejen těch) štamgastů. Můžete mi prozradit, co všechno Lidi z baru spojuje, co je vaším krédem?

Myslím si, že nás hodně spojuje pohostinnost. Chceme lidem dělat lepší večer a v některých případech den. Není to o nějakém koktejlu nebo pivu. Je to o vztahu s člověkem a jeho jedinečnosti. Nemáme jedno krédo. Chceme, aby Brno bylo pohostinnějším městem a k tomu chceme přispět tímto konáním, ale třeba by někdo jiný řekl něco jiného.