Můj život se od střední tolik nezměnil, říká devatenáctiletý elektrikář

Brno, Jičín - Ještě předtím, než středoškolský student složí maturitní zkoušku, čeká ho důležitá životní volba. Jít na vysokou školu, nebo opustit bublinu studentského života a začít pracovat? Jan Odvárko si zvolil druhou možnost. Každé ráno chodí do práce, kde má smlouvu na plný úvazek, přitom je ještě teenager. „Celý čtvrťák jsem přemýšlel, jestli jít do práce, nebo někam dál. Nebyl jsem si jistý, kam vlastně směřovat a jestli by mě to vůbec bavilo, tak jsem zvolil tu první cestu,“ zdůvodňuje svoji volbu Odvárko.

Nyní pracuje jako elektrikář ve společnosti Tenaur - navzdory tomu, že se na střední průmyslové škole věnoval něčemu jinému. „Studoval jsem elektrotechniku. Škola mi sice něco dala, ale pořád se učím,“ vysvětluje. Jan Odvárko bydlí v Jičíně, a i když v jeho věku by plno lidí rádo odcestovalo do světa, on si své domovské město oblíbil. „V okolí není moc firem s mým zaměřením a dojíždět každé ráno se mi nechtělo,“ svěřuje se. Musel se tedy poohlédnout také po pracovních příležitostech v jiném oboru.

I přesto neměl se sháněním práce větší problém. Hned po maturitě začal hledat na různých internetových portálech a koncem prázdnin objevil inzerát, díky němuž narazil na své budoucí zaměstnání. „V úterý jsem odeslal životopis a hned odpoledne mi volali, jestli se nedomluvíme na pohovor. Ten proběhl hned další den,“ vypráví mladý elektrikář. Ve výsledku to bylo podle jeho slov rychlé.

Přeorientovat se na dospělý život bylo pro Odvárka zpočátku náročné. Podle něj si ale člověk rychle zvykne. On sám teď oproti studentskému životu nevidí větší rozdíl. „Musím každé ráno vstát a někdy odpoledne přijdu domů. Jen ta náplň dne je trošku jiná,“ porovnává.

Je si vědom, že zodpovědnost, kterou nyní má, je větší než kdykoliv předtím. „Člověk nemá jistotu, že když přijde do práce, tak tam den potom ještě bude,“ líčí Odvárko. Uvědomuje si, co by znamenala ztráta zaměstnání. Problém to je zejména teď, když se ještě nachází ve zkušební lhůtě, a proto může kdykoliv dostat vyhazov.

Oproti tomu má na své práci rád to, že každý den stráví v jiném prostředí. „Pokaždé jsme někde jinde a řešíme jinou situaci,“ vysvětluje. Další výhoda je očividná – finanční odměna. „Pro mě jakožto nedávného studenta je to obzvláště příjemné, když každý měsíc dostanu tolik peněz,“ říká. Je si však vědom toho, co se s tak velkým množstvím financí neodmyslitelně pojí. Už od první výplaty začal šetřit, aby se mohl co nejdříve osamostatnit.

S účty starosti ještě nemá. „Pořád bydlím u rodičů. Měl jsem plány najít si něco svého, ale to je zatím vzdálená budoucnost,“ vypráví Odvárko. Doma se prý snaží pomoct, jak to jen jde. Ani v tomto ohledu se jeho život nezměnil.

Stále stejným způsobem tráví i svůj volný čas. Kvůli práci ho však už tolik nemá, a to z důvodu častých přesčasů. „Místo toho, abychom dělali jednu zakázku tři dny, tak v práci zůstaneme déle a zvládneme to za dva. Na rychlosti se pak odráží finanční odměna,“ vysvětluje Odvárko.

V tom málu volného času, jenž mu zbývá, si rád pustí film, nebo jde do hospody za kamarády. Jeho parta se skládá zejména ze studentů, přesto se necítí z kolektivu vyčleněn. „U nás nikdo nikoho nesoudí podle titulu, nebo jakou si zvolil životní cestu. Bereme se takoví, jací jsme,“ líčí Odvárko. Rozdíly ale vnímá. Zejména v tom, že jeho přátelé mají víc volného času než on. Když si oni užívají prázdnin, nebo on vstává v sobotu do práce, nemůže s nimi flámovat až dlouho do noci.

Svých životních voleb Odvárko nelituje. „Práce mě baví a jsem rád, že jsem neopustil Jičín. Kdybych šel na vysokou školu, tak bych musel. Pro mě je teď tahle situace ideální a neměnil bych,“ uzavírá jičínský elektrikář.

Sestřih z rozhovoru si lze pustit níže: