Folklorní soubor roztančil Špilberk a vybral peníze na pomoc nemocným dětem

Nádvořím hradu Špilberk se rozeznívají zvuky hudby. Basa, cimbál a několik houslí. Na pódium nastupuje skupina dívek v krojích. První z děvčat nad hlavou nese malý nazdobený stromek, postaví se doprostřed a ostatní se kolem ní začínají nejprve jemně pohupovat, a poté se vrhnou do tance. Chodí v kruhu, točí jedna druhou a poskakují do rytmu. Návštěvníci, kteří se ve slunečné nedělní odpoledne přišli na vystoupení dětského folklorního souboru Javorníček podívat a podpořit svým dobrovolným vstupným neziskovou organizaci Dům pro Julii, nadšeně sledují a tleskají. „Naše organizace poskytuje pomoc rodinám s dětmi, jejichž zdravotní stav je život ohrožující nebo jim život těžce znesnadňuje. Naše pečovatelky a zdravotní sestry dochází přímo do jejich domovů a umožňují rodičům si chvíli odpočinout, “ vysvětluje fungování Domova pro Julii jeho ředitelka Radka Vernerová.

„Nad tím, že bychom uspořádali benefiční akci jsme přemýšleli už delší dobu. Chtěli jsme naše nadšení a energii zužitkovat a předat dál. Poté, co nám Muzeum města Brna nabídlo prostory, dostali jsme šanci své plány realizovat,“ popisuje proces zrodu folklorního minifestivalu Varvařovská. Mezitím se za ní připravuje další skupina mladých tanečníků. Začínají ti nejmenší. První před diváky kráčí děvčata v modrých puntíkovaných sukních, bílých tričkách s červenou mašlí ve vlasech. Hned za nimi přichází kluci celí v bílém to snad, aby připomínali mlynáře. Postaví se do půlkruhu a všichni společně spustí: „Kolo, kolo mlýnský…“ Drží se přitom za ruce a proplétají se mezi sebou. Skupinka malých dětí pod podiem nejprve fascinovaně pozoruje a posléze se je snaží napodobit.

S každým dalším číslem se tance zdají být propracovanější a zajímavější. Na řadu se totiž postupně dostávají čím dál starší a zkušenější tanečníci, jejichž koordinace i sehranost je na vyšší úrovni. V jednom z vystoupení sedí děvčata na pódiu, zpívají a pletou květinové věnce, jakoby se nacházela uprostřed louky. Chlapci zase diváky přenáší na bitevní pole, když neúnavně šermují se svými dřevěnými meči. Jako rekvizitu při tanci využívají krojovaní také cepy. Točí s nimi nad hlavou, potom zase u země a přeskakují přes ně jako přes švihadlo. „Využili jsme repertoár, který máme nacvičený. Zpracováváme folklor hlavně z Valašska, přišlo nám ale vhodné zapojit i něco z Brněnska, když už jsme tady na Špilberku. Museli jsme se naučit i některá zcela nová pásma, na nichž jsme pracovali asi od ledna,“ říká Varvařovská. V pozdějších hodinách pak pomyslnou štafetu přebírá dospělácký soubor Javorník se svou cimbálovou muzikou. Zaznívají známé i méně známé lidové písně a veselí stále přibývá. „Myslím, že to mají pěkně secvičené a líbí se mi, že výtěžek ze vstupného jde na dobrou věc,“ hodnotí akci postarší návštěvnice.

Celé nádvoří je naplněné téměř k prasktuní. Většina návštěvníků ukořistila místo na jedné z mnoha kovových židlí postavených přímo před podiem. Někteří však po celou dobu vytrvale stojí, fotí a natáčejí vše, co se kolem nich děje. „Návštěvnost je opravdu úžasná. Prostory jsme na charitativní akci propůjčili Javorníčku moc rádi. Zdá se mi také příhodné, že dětský soubor sbírá peníze na pomoc nemocným dětem,“ komentuje ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc. Publiku se očividně vystoupení líbí. Po každé písničce tleskají a radostně pískají. Někteří se dokonce pohupují do rytmu hudby, jiní si pobroukávají známé tóny. Dvě obrovské zavařovací sklenice postavené na stolečku u vstupu sloužící jako kasičky se také brzy zaplňují. „Jakýkoliv příspěvek je pro nás důležitý, jelikož dětská paliativní péče je těžko uhraditelná z veřejných rozpočtů,“ říká Vernerová. Za celé benefiční folklórní odpoledne zvládl Javorníček vybrat více než padesát osm tisíc korun. „Peníze ze sbírky půjdou především na platy našich pracovníků,“ dodává Vernerová.