Glosa: Když zní víra falešně

Brno - Už je to pár řádek let, co Brno zakázalo žebrání na veřejných místech. Mnozí v tomto zákazu ale nalezli skulinku jménem busking. Hudebním nebo divadelním vystoupením, za která vám kolemjdoucí mohou poděkovat pár drobnými, vyhláška uděluje výjimku. Není tedy divu, že se s pouličními umělci roztrhl pytel. A bohužel se nejedná jen o nadané nedoceněné umělce. Kytary se totiž může chopit kde kdo. Třeba křesťanský misionář.

Procházka centrem města se hlavně v teplých měsících proměňuje v tour různými hudebními žánry. Pod hodinami na České často vystupuje mladá houslistka, která do klasické hudby převádí díla popových zpěváků, na Moravském náměstí zas drnká na kytaru písničky Tomáše Kluse nebo Karla Kryla něčí tatínek. Náměstí Svobody se mnohokrát promění v bojiště několika zpěváků či větších skupin, které si svým muzicírováním chtějí vydělat na pivo, někteří možná i na živobytí. V Masarykově ulici se můžete setkat s Kubáncem zpívajícím reggae ale i se znělými hlasy sboristů zpívajících vícehlasé české lidovky.

A pak to přijde. „Ježíš je slavný, Ježíš je pán. Ježíš je dobrý, Ježíš je pán,” rozléhá se městem. Křesťanský busking. Nejčastěji se objevuje na Malinovského náměstí, setkat se s ním ale můžete i jinde.

Na stánky jehovistů jste si už zvykli. Stačí nenavazovat oční kontakt a většinou vás nechají na pokoji. Tomuhle se ale nevyhnete. Zpěvák do mikrofonu snad přímo křičí, reproduktory má puštěné na maximum. Na kytaru nehraje, spíš do ní trsátkem mlátí. Pohled na celou scénu je děsivý, zvuk ještě děsivější. Nepomohou ani hluk potlačující sluchátka.

Dobře, možná jde jen o špatnou techniku. Zaposloucháte se. A brzo toho litujete. „Ježíš je slavný, Ježíš je pán. Ježíš je dobrý, Ježíš je pán,” opakuje pořád dokola. Melodie je mdlá, texty jako kdyby je napsalo dítě na prvním stupni, které poprvé navštívilo bohoslužbu. Opakuje se pořád to stejné. Pauza. Další písnička. Tentokrát není Ježíš pán, ale je nejlepší. Proč to zní zase úplně stejně? A proč ten pán zpívá ještě falešněji než předtím.

Křesťanství je náboženství misionářské, k jeho šíření dochází dnes a denně. I pomocí umění, které v náboženství mělo vždycky svoje místo. O tom, zda je nešikovný kytarista zpívající nic neříkající texty na náměstí umělec, by se však dalo polemizovat. Víru ať si každý sdílí svobodně, ale ne za každou cenu. Někteří z nás mají hudební sluch a o ušní bubínky přijít nechtějí.