Komentář: Možnost uzavřít právoplatný sňatek by měl mít každý

Racionální argumenty a konstruktivní debata, ale také demagogie, agrese a slzy. Zní to jako klasický popis levné reality show? Velký omyl. Řeč je o jednání na plénu Poslanecké sněmovny, kde se před několika týdny řešilo kontroverzní téma vyvolávající spoustu různých emocí. Manželství stejnopohlavních párů. Po rozsáhlém boji se novele zákona umožňující manželství pro všechny bez ohledu na pohlaví nakonec podařilo prokousat prvním čtením a úspěšně postoupit do dalšího kola.

Nebyl to ale lehký boj. Podpůrci zákona a ti, jichž se potenciální legalizace manželství dotýká nejvýrazněji, si ve Sněmovně museli vyslechnout spoustu ostrých slov. U stupínku se totiž kromě sympatizantů manželství pro všechny vystřídali i drsní odpůrci a zastánci tradičních hodnot. Konzervativci zdůrazňovali, že by svazek homosexuálů neměl nést název manželství. Manželství totiž podle takového názoru mohou uzavřít pouze heterosexuální páry. Této myšlence ale odporuje Listina základních práv a svobod, podle níž máme všichni stejné svobody a práva. Možnost uzavřít právoplatný svazek manželský by neměla být výjimkou.

V dnešní době, kdy každý druhý bojuje za lepší podmínky pro utlačované skupiny, bychom neměli zapomínat, že se mezi ně řadí také homosexuálové. LGBTQ+ komunita je ve spoustě ohledech diskriminovaná dlouhá léta. Neustále se mluví o tom, jak je důležité dávat jim dostatek pozornosti i respektu, faktem ale je, že dokud budou odsouzeni svou lásku stvrzovat pouze registrovaným partnerstvím, jsou to jen prázdná slova.

Registrované partnerství totiž nepředstavuje ani zlomek toho, co s sebou přináší uzavření manželství. Nemohou automaticky dědit, nemají právo na společnou adopci a jeho uzavřením se nezakládá společné jmění. Proč by jim taková práva měla být upírána? Kvůli konzervativní tradici a představě, že manželství je jen pro heterosexuály? Neměli bychom opomíjet fakt, že se svět neustále mění, hranice se posouvají a všichni bychom na to měli umět adekvátně reagovat. Vyvíjí se nejen člověk, ale i prostředí, ve kterém žijeme a s tím i představa o tom, co je považováno za „normální“.

Homosexuální sňatky by neměly být vnímány jako souboj mezi liberálními ochránci práv a zastánci tradičních hodnot. Jejich uzákonění je důležité především z lidskoprávního hlediska. Přístup k právům by měl být neomezený, neměl by se zakládat na tom, jestli jste heterosexuál, nebo homosexuál. Určovat práva podle sexuální orientace není správné a už vůbec ne spravedlivé. Láska nedělá rozdíly, neexistuje homo a hetero verze, proto by neměl být rozdíl ani v manželství.

Doufejme, že se jednoho dne probudíme ve světě, kdy si konečně všichni uvědomí, že sexuální orientace není otázka volby. Člověk by neměl být trestaný za něco, co nemůže ovlivnit. Neměl by být diskriminovaný společností, a už vůbec ne státem a právním systémem.