Negativní zážitky z pandemie mohou ohrozit kvalitu života dětí

Brno - Rizikové chování, sociální problémy, ale i postižení nebo předčasná smrt. Takový vliv může mít pandemie na dospělý život dnešních dětí, které se musely kvůli zavřeným školám učit z domova. Upozorňují na to zástupci České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). Data o nárůstu stresu, konfliktů v rodinách i domácího násilí v průběhu pandemie spojili se závěry Studie o negativních zkušenostech v dětství (ACE) publikované na konci devadesátých let.

Traumata se sčítají

„Často si představujeme, že velký dopad způsobují jen velká traumata. Když ale děti denně zažívají něco nepříjemného, je to velkému traumatu úměrné,“ vysvětluje dětská psychiatrička Lucia Vašková.

Dále uvádí, že spousta dětí ztratilo od prvního uzavření škol chuť do života a jakýkoli zájem. „Je těžké je znova nastartovat. Tyhle děti potkáváme v ambulancích, potažmo na hospitalizaci. Vidíme velký nárůst úzkostných poruch, depresí, sebepoškozování i sebevražedného chování,“ konstatuje Vašková. Její zkušenost odpovídá výsledkům americké studie ACE, která prokázala, že s množstvím negativních zážitků v dětství roste i počet a závažnost sociálních a zdravotních následků.

Děti by podle odborníků neměly přijít o bezpečí školního prostředí

Sociální pracovník Milan Tihelka pozoruje, že se uzavření škol nejvíce dotklo dětí z vyloučených oblastí, hádajících se rodin nebo domácností o jednom rodiči. „Pokud se problémy v domácnosti nepojmenovávají a nevysvětlují, berou to děti jako svou vinu. Jejich dojmy a vnímání se můžou lišit od společenských norem, ale v kontextu jsou zcela logické,“ osvětluje Tihelka. Pro tyto děti je podle něj zásadní učit se v bezpečném prostředí školy, protože výuku doma mnohé z nich zvládaly těžce.

„Většina opatření omezovala hlavně děti. Snažili jsme se vládu informovat, že velká část z nich strádá,“ popisuje předsedkyně ČOSIV Klára Laurenčíková. Dalšímu plošnému uzavírání by se podle ní měla vláda vyhnout. „Pokud se to stane, za dětmi z chudých rodin nebo prostředí domácího násilí by mohl někdo ze školy docházet. Jinak by děti měly mít možnost navštěvovat školu alespoň individuálně,“ navrhuje Laurenčíková.

Školám je třeba pomoci, myslí si ředitelka i ČOSIV

Ředitelka Základní a mateřské školy Velké Hamry Zdeňka Juklová zastává názor, že podporu potřebují také učitelé. „Jedině učitel, který je v pohodě, může učit a jedině děti, které jsou v pohodě a bezpečí, se můžou vzdělávat,“ myslí si Juklová. Její škola požádala o pomoc zvenčí, tu ale Juklová vnímá jako nedostatečnou. „Liberecký kraj má jednoho etopeda (specialista na poruchy chování, pozn. redakce) na všechny školy. Ten přijede na dvě hodiny, za měsíc na dvě další. A tím podpora končí,“ shrnuje Juklová. Domnívá se také, že by každá škola měla mít alespoň jednoho pracovníka, co nevyučuje a je děti připraven vyslechnout a podpořit.

Pracovníci ČOSIV zpracovali návrh, jak dětem a školám pomoci. Zahrnují v něm komunikaci škol s poradenskými zařízeními, vzdělávání učitelů, větší zapojení ministerstva školství nebo také prevenci sebevražd.