Kometa burácela i mimo arénu. Brněnský Zelný trh se proměnil v kotel naděje

Brno - Přibližně osm set fanoušků sledovalo čtvrtý finálový zápas extraligy mezi Kometou Brno a Dynamem Pardubice na velkoplošné obrazovce na Zelném trhu. Modrobílá atmosféra, napětí i euforie. Brňané oslavili výhru 7:4 a srovnání série, přestože hattrick pardubického Mandáta v úvodu večera zamrazil.

 

Je slunečné dubnové odpoledne a do historického centra Brna míří první davy. Spolu s nimi se i já vydávám mezi fanoušky, kteří míří na Zelný trh. Tam se kolem 17:45 začínají pomalu scházet lidé na veřejné promítání čtvrtého zápasu finálové série Tipsport extraligy mezi Kometou Brno a Dynamem Pardubice. Přímo pod kašnou Parnas potkávám studentku Michaelu Sedlářovou. Má na sobě velký dres Komety Brno a kolem krku šálu stejného týmu. Dávám se s ní do řeči a ptám se, zda je stálou fanynkou nebo jestli patří mezi finálové fanoušky, kteří fandí týmu jenom, když se blíží pohár.

„Já Kometě fandím i v základní části ligy, a tady tohle se mi moc líbí — ta možnost, že i když nemůžu být přímo v aréně, tak pořád můžu fandit s ostatními hezky v Brně,“ říká Michaela s úsměvem a hledá místo, odkud bude mít dobrý výhled.

Mezitím se kolem nás plní náměstí. V 18:00, kdy zápas začíná, je Zelný trh už prakticky plný. Odhadem sem dorazilo zhruba pět stovek fanoušků. Atmosféra je živá, ale zároveň uvolněná — lidé si nosí pivo z okolních podniků, někteří sedí na zídkách, jiní stojí u stánků.

Zápas začíná. Kometa sice otevírá skóre, ale brzy přichází šok: pardubický útočník Jan Mandát během osmi minut střílí hattrick a posílá Dynamo do vedení 3:1. Fanoušci Komety trnou. Někteří nevěřícně sledují obrazovku, jiní zvedají ruce nad hlavu. Napětí je cítit ve vzduchu. Na druhé straně náměstí potkávám dva fanoušky Dynama, Filipa Krejcara a Václava Buriana. Jsou uprostřed jinak modrobílého davu, jejich červené barvy jsou nepřehlédnutelné. „Jsem fanoušek Dynama a říkal jsem si, že když už jsem tady v Brně a nejdu do arény, tak alespoň tady než se koukat doma,“ vysvětluje Filip. „Zatím nám nikdo nevylámal zuby, takže v pohodě,“ směje se a dodává, že měl trochu strach, když Dynamo vedlo 3:1. Václav se přidává: „Já jsem z Liberce, fandím spíš Liberci, ale on mě donutil,“ ukazuje na Filipa. Václav dodává: „Ale Pardubice mám taky rád, jsou to sympatičtí kluci.“ Filip se směje a přidává: „A do arény normálně chodím. Jenže tentokrát už byl náš malej kotel dávno vyprodaný a za osmistovku se mi ten lístek fakt kupovat nechtěl."

Průběh zápasu se mění. Kometa po Mandátově hattricku neskládá zbraně. Ilomäki snižuje a fanoušci na Zelném trhu zvedají ruce, burácí se, píská, tleská. Když se Brnu podaří vyrovnat, Zelňák bouří jako při ohňostroji. Při čtvrtém gólu Komety už dav skanduje a lidé vyskakují nadšením do vzduchu. Ale když Dynamo znovu hrozí, přichází útlum. Někdo nespokojeně remcá, jiný zakrývá obličej do dlaní. „To snad ne!“ ozývá se zpoza stánku s pivem. Napětí houstne.

O přestávce mezi druhou a třetí třetinou se atmosféra na náměstí na chvíli mění. Na pódiu pod obrazovkou probíhá krátká soutěž. Z davu jsou vybráni tři fanoušci, kteří mají ukázat, jak fandí, a co nejvíc rozproudit publikum. Všichni křičí, skandují, snaží se překonat jeden druhého — ale nakonec vítězí po zásluze malý chlapec v dresu české národní reprezentace. Bouřlivý potlesk mu patří ještě minutu poté, co opouští pódium. Poté už se diváci znovu soustředí na obrazovku, kde začíná třetí třetina.

Pak ale přichází chvíle Ilomäkiho – jeho třetí a čtvrtý gól posílá Brno do trháku. Vzduch na Zelném trhu vibruje, modrobílé dresy se vlní v rytmu skandování. Lidé skáčou, tleskají, někteří spontánně zpívají klubovou hymnu. Vysoko nad hlavami létají šály, někdy cíleně, jindy jen ve víru nadšení. Někdo si to natáčí na telefon a posílá kamarádům. Všichni, kdo přišli, teď dýchají jako jeden tým. Výsledkem je vítězství 7:4.

Kometa srovnává sérii na 2:2 a naděje na titul zůstává živá. V očích fanoušků, kteří pomalu opouštějí náměstí, se mísí úleva, radost i víra v další vítězství. Někdo se ještě na chvíli zastaví, vyfotí si prázdnou obrazovku a vydýchaný prostor pod ní, kde před chvílí bouřil dav. Pro Brno to možná není finále, ale je to večer, na který se bude vzpomínat. Zatímco ulice zvolna pohlcují poslední postávající fanoušky, modrobílá atmosféra zůstává ve vzduchu. Odhadem se na Zelném trhu sešlo okolo osmi stovek lidí — číslo, které překonalo očekávání a dokazuje, že Brno žije hokejem i mimo stadion.

V davu se skrývají i další fanoušci Dynama, Adam Franěk a Radek Kindl, ale bez dresů, jsou nenápadní. Přiznávají, že začátek byl trochu slabší. „Jsme zvyklí na jinou atmosféru, v Pardubicích je lidí víc.“ „Tady se slaví, jak kdyby to bylo Nagano,“ říká jeden z nich s nadsázkou po skončení zápasu. „Ale je to jen 2:2 na zápasy, žádná sláva.“

Další bitva teprve přijde — ale tenhle večer patřil Kometě.