Snažím se víc žít, říká Anežka po boji s rakovinou

Domácí

Snažím se víc žít, říká Anežka po boji s rakovinou
Anežka Hladilová se sestrou, v průběhu léčby. Foto: Anežka Hladilová
GALERIE collections

Brno - Anežka Hladilová je dvaadvacetiletá studentka, která si ve svých třinácti prošla Ewingovým sarkomem na pánvi, což je nádor typicky postihující děti a adolescenty. Spolu s tímto nádorem jí byly zjištěny i metastáze na plicích. Po necelých osmi letech od úspěšné léčby pokračuje ve svém životě, ve kterém si užívá každého dne a každé minuty. V souvislosti s dětskými formami rakoviny u se každoročně pořádají Dny dětské onkologie. Letošní sedmý ročník se uskutečnil 23. března v brněnském planetáriu. Cílem události je šířit osvětu o onkologických onemocněních a jejich léčbě. Akce spadá pod Nadační fond dětské onkologie KRTEK, na který jde i výtěžek z celého dne.

Anežka se o nádoru dozvěděla těsně před čtrnáctým rokem života a v té době zahájila aktivní léčbu, která trvala zhruba rok. Léčení mělo šest hlavních bloků, které jí byly nastaveny na míru chemoterapie. Ta vypadala tak, že každý měsíc ležela tři dny v nemocnici a po nocích jí kapačkou dávkovali léky. „Z chemoterapie mi bylo vždy špatně od žaludku, po propuštění z nemocnice jsem asi čtyři dny jen ležela, než jsem začala normálně jíst,“ vzpomíná bývalá pacientka.

Po chemoterapii následovala hlavní léčba, která zahrnovala velmi závažnou operaci. Při ní Anežce vysekali půlku pánve, kam dostala náhradní kost od dárce. „Jediné, co jsem se o něm mohla dozvědět, je to, že byl z Itálie,“ přiznala studentka. Následně musela dva měsíce ležet na lůžku, protože na zasaženou nohu nemohla vůbec stoupat. Po uplynutí daného času jí doktoři potvrdili, že operace proběhla úspěšně a v těle jí žádný nádor nezůstal. „Tři až čtyři roky těsně po léčbě byla moje fyzička úplně na nule. Doteď ten pohyb kvůli zasažené noze nejde tak jako předtím, ale člověk se musí dál snažit a nevzdávat to,“ svěřila se Anežka.

„Chceme poukázat na to, jak se doba změnila. Nyní se z nemoci vyléčí více než devadesát procent dětských pacientů, ale je potřeba řešit i následky. V České republice každý třetí člověk onemocní onkologickou chorobou, takže šíříme osvětu jak v léčbě, tak i v následcích,“ prozradila organizátorka dnů dětské onkologie Marika Hemerová. Anežka si následky nemoci nese i několik let po úplném uzdravení. „Vzhledem k tomu, že jsem nádor měla v pánvi a částečně i ve svalech, tak v některých úhlech nemohu postiženou nohu ovládat vůlí,“ říká studentka. Při ozařování Anežčiny pánve, byly zároveň zasaženy i vaječníky, což způsobilo velice pravděpodobnou neplodnost. Dalším následkem jsou řídké vlasy, které už nikdy nezhoustnou a nenarostou do původní podoby.

„Nadační fond dětské onkologie KRTEK určitě hodně pomáhá, a to chceme představit široké veřejnosti pomocí této akce. Máme tu i stánek se samovyšetřením, kde si lidé můžou ohmatat, jak na dotek vypadá rakovina prsu, nebo varlat,“ vysvětlila organizátorka Hemerová. „Rok od roku je u našeho stánku se samovyšetřením čím dál více lidí, a dokonce chodí i děti,“ svěřila dobrovolnice ze Státního zdravotního ústavu Petra Nekvapilová. Anežka jezdí na pravidelné kontroly jednou ročně, ale nepodceňuje ani prevenci. „Já mám deset let remisi (pozn. red. určitý čas, do kdy se pacientům rakovina může vrátit), takže ještě pár let se musím hlídat. To procento je sice téměř nulové, ale stále tu je,“ vysvětluje Anežka.

Dny dětské onkologie Brno se letošní ročník těšily vysoké účasti. Pro návštěvníky byl připraven bohatý program, od malování na obličej, přes stánek první pomoci, až po představení pro děti. „Já jsem občas viděla nějaké dokumentární pořady, ale když vidím tady na vlastní oči ty příběhy, tak jsem moc ráda že jsem přišla podpořit tuto událost,“ řekla účastnice akce Oldřiška Rosmahelová.

Anežka má dnešním dnem od lékařů potvrzeno, že je oficiálně zdravá a že svůj boj vyhrála. I přes to, že od té doby nemá v pořádku sebevědomí a je pro ni náročné přijmout určité věci, užívá si každý den ve svém životě. „Mám teď velmi přehodnocené hodnoty a snažím se víc žít. Hodně mi to vzalo, hodně mi to dalo,“ uzavírá statečná pacientka.

Další články o akce