Člověk musí obětovat čas, přínosů ale vidím spoustu, říká o aktivní záloze Vojtěch Dobeš

Brno - Služba vlasti a ochrana morálních hodnot je pro mnohé samozřejmostí a nedílnou součástí občanství. Stejně tak to cítí i Vojtěch Dobeš, absolvent sociální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně, který v době svých studií vstoupil do aktivních záloh Armády České republiky. Skloubit službu v maskovaném oblečení a civilní život pro něho ale nebylo vždy jednoduché.

Co pro vás znamená pojem občan?

Občan je příslušník státu a to, co ho dělá lepším nebo horším občanem, je, že se na státu nějakým způsobem podílí. Samozřejmě občan má nějaká práva a povinnosti. Záleží ale na něm, jak a v jakém rozsahu je využívá a plní.

Co vás motivovalo vstoupit do aktivních záloh?

Jednak jsem od malička skaut, takže mám pozitivní vztah k výzvám, seberozvoji a hlavně samostatnosti. Umím se o sebe postarat ve složitých situacích. A druhá věc, v každém chlapovi nebo klukovi je, podle mě, část bojovníka. Část toho já, které chce podniknout dobrodružství. Aktivní záloha na to úplně perfektně pasuje. Je to dost velká ochutnávka na to, aby si člověk něco nového vyzkoušel a něco nového se naučil. Zároveň ale není vojákem z povolání, který by k tomu byl zavázán v plném rozsahu.

Je pro vás tedy důležitější to dobrodružství nebo ochrana vlasti?

Samozřejmě ten prvotní impuls a hlavní důvod je vztah k vlasti, k ostatním občanům této země a k tomu, že cítím povinnost podílet se na tom, co zde máme. Zkrátka přiložit ruku k dílu a snažit se chránit to, co je tady vybudované. Jinými slovy sloužit. A to dobrodružství je takový bonus. Myslím si, že kdo by to dělal jen kvůli dobrodružství a adrenalinu, tak by u toho nevydržel dlouho.

Snažila se vás ve vaší činnosti podporovat a popřípadě odměnit univerzita?

Popravdě řečeno, vždycky když jsem ohledně aktivní zálohy na univerzitě něco řešil, tak bylo znát, že hodně lidí ani neví, že něco takového existuje. Ale ve většině případů, kdy jsem se snažil uvolnit z vyučování, nebo získat nějakou úlevu, abych semestr zvládl v normálním rozsahu, tak jsem se setkal s velmi pozitivní odezvou. To se týkalo i tehdejšího pana děkana. Tím, že do toho ten student jde, se odliší od ostatních a je snáze zapamatovatelný. Dá tím najevo, že má silné vnitřní potřeby, hodnotové ukotvení a vnímání, které se snaží realizovat.

Karlova univerzita dává od konce loňského léta kredity za účast na vojenském cvičení. Jakým způsobem vám vyšla vstříc Masarykova univerzita?

Když jsme měli praxe, tak se mi povedlo si nechat jejich část uznat právě díky cvičení aktivních záloh. To bylo super. Jinak jsem ale vždycky musel stíhat všechno jako ostatní studenti. Ale šlo to víceméně bez problémů. Co teď udělala Karlova univerzita, mi přijde skvělý, protože studenti, kteří jsou na tom podobně jako já, to mají v semestru často dost narvaný semestrálními pracemi a deadliny.

Občané v aktivní záloze musí strávit několik týdnů na vojenských cvičeních. Jak se vám dařilo skloubit studium a službu v armádě?

Nejtěžší je ten prvotní krok, kdy si člověk musí najít čas na úvodní výcvik, který trvá měsíc a půl. Vždycky od čtvrtku odpoledne do neděle večer je volno, takže člověk jede domů. Proto se některé věci do školy dají dohánět o víkendech. Hlavní ale je, že úvodní výcvikový kurs je vypisován několikrát do roka, takže se to dá sfouknout buď v zimě, nebo v létě. Semestr to tedy nenaruší. Když člověk zvládne tohle, tak ho pak každý rok čekají různá cvičení, a tam už je to specifický podle jednotky, u které slouží. Jestli se nepletu, tak se musí odsloužit minimálně dva týdny za rok a pak má člověk nárok vedle standardního platu vojáka na bonusovou roční finanční odměnu ve výši minimálně osmnáct tisíc korun. Když to nezvládnete, tak jste akorát bez té roční odměny. Dá se v podstatě nějaký rok i vynechat a necvičit.

Co všechno musíte obětovat pro aktivní zálohu?

Hned na první pohled je to osobní volno a čas. Vypadnete někam na deset dní a samozřejmě tady ty úkoly a věci stojí. Nevidíte se s rodinou nebo kamarády. Druhá věc, která už není tolik vidět, velký výdej energie. Člověk přepne do jiného rytmu, do režimu vyšší psychické i fyzické zátěže a dost často se vrací unavený, trošku pohmožděný nebo nakřáplý. Pokud se spí venku, je zima a k tomu se třeba drží hlídky nebo se střílí, je to opravdu náročné. Z mínusů už mě nic nenapadá. Přínosů vidím strašně moc.

Jaké benefity vám tedy služba v armádě naopak dala?

Jestli někde můžeme najít průřez společností, tak je to právě tady. Teda mimo ženy, těch je tam zatím pomálu a to je velká škoda. Jinak zde ale člověk narazí úplně na všechna povolání a na lidi všech zálib. To je strašně inspirativní a obohacující. Je velmi jednoduché narazit na lidi, kteří nejsou ve vaší běžné sociální bublině. Je to opravdu kouzelné, kdo všechno k nám přichází a s čím. Na tom výcviku je i prostor si tyhle věci vyměňovat, spolu to prožívat. K tomu všemu nás spojuje ještě společný cíl – služba vlasti.

Zohledňuje armáda při vstupu do aktivních záloh předchozí vzdělání a zkušenosti?

Myslím si, že se to odvíjí podle toho, kde člověk slouží. Já jsem u běžné teritoriální jednotky, která působí v Brně u Krajského vojenského velitelství a je v podstatě bez zvláštních specifik. Můžete být například střelec, kulometník, pancéřovník nebo dělat zdravotníka a řidiče. U bojových jednotek může být zaměření specifičtější. Myslím třeba tankisty nebo výsadkáře. Podle dosaženého vzdělání je pak člověk v armádě limitován v rámci toho, na jakou pozici se může dostat. Například důstojníka smí dělat jenom člověk s vysokoškolským vzděláním.

Hrají roli také zájmy uchazečů?

Pokud člověk přijde s něčím, co dobře umí a baví ho to, tak se to dá v armádě využít. Ať už to jsou nějaké soft skills, jako komunikace s lidmi a krizová komunikace, leadership nebo třeba zdravotničina. Lidi, co mají rádi outdoor můžou jít na kurzy přežití.

Máme i ženisty. Kdo má rád techniku nebo budování nějakých objektů, tak se zase vyřádí tady v tomhle. V našich řadách je spousta sběratelů a nadšenců do vojenství a historie.

Získáváte zkušenosti pouze na oficiálních cvičeních?

Ta činnost není prováděna jenom během cvičení, ale občas se neformálně potkáváme i mimo ně. Například vyrazíme na nějakou akci, jako je den dětí, kde předvádíme výstroj a výzbroj. Několikrát jsme pro veřejnost předváděli bojové ukázky.

Máte během vojenských cvičení čas na studium?

Mám fotku, kterou vám můžu ukázat, jak píšu na cvičení diplomku. Je to vtipný, protože tam mám položenou pušku, zásobníky a vedle toho ten notebook a datlím to tam. Samozřejmě jsem to naaranžoval, abych vystihnul tu svoji momentální situaci.

Dá se to ale každopádně zvládnout. Chce to pevnou vůli, protože čas na cvičení je omezený, aby ti záložáci dotahovali profesionální vojáky aspoň částečně. Je potřeba vždycky tu omezenou dobu využít na maximum, takže se na cvičení vstává v pět třicet a jde se spát v jedenáct, nebo později. Třeba jednu až tři hodiny má během večera člověk volno. Je ale těžké si odepřít spánek. Přes den je studium bez šance. To jsme většinou venku, takže když už to volno je, tak je člověk často rozlámaný. Samozřejmě jsou tam lidi, co pracovní věci řeší. V průběhu dne si například vyřizují hovory nebo nějaký drobnosti. Nic většího se tam ale dělat nedá.

Je vojenské cvičení fyzicky náročné?

V Česku branná povinnost platí do 60 let, takže je potřeba si uvědomit, že v jednotce jsou lidi od 18 do 60 let. Je tam psychická i fyzická zátěž. Vždycky se najde někdo starší, někdo pomalejší. Někdo, kdo to bude zvládat hůř. Myslím si, že pro nás študáky je to ale v pohodě. Fyzická zátěž tam je, ale spíš v tom smyslu, že člověk není zvyklý chodit celý den s menším batohem nebo nosit zbraň, která váží tři kila. První dva dny bolí ruce, ale pak si na to tělo zvykne.

Po invazi na Ukrajinu se zvýšil počet zájemců, kteří chtěli vstoupit do aktivních záloh. Snažila se je Masarykova univerzita podporovat či motivovat k této činnosti?

Nezaznamenal jsem, že by na to univerzita reagovala podporou činnosti v tomto směru. Samozřejmě podporovala celou řadu aktivit, spíše ale byly na dobrovolnické bázi. Například pomoc v uprchlickém centru na výstavišti. Tam jsem byl přes univerzitu. Já si totiž myslím, že v dnešní době pořád trošičku přetrvává odstup od vojenské sféry. Je to dané samozřejmě i minulostí a tím, jak tady vojna a ten režim fungovaly. Myslím si, že to je jeden z důvodů, že teprve teď si k tomu tak nějak všichni nachází cestu a chápou, že se armáda úplně změnila.

Karlova univerzita to pochopila a přišla se zajímavou nabídkou. Takže podporu ze strany Masarykovy univerzity jsem v tomhle směru nezaznamenal, ale ten zájem šel sám od sebe velmi vysoko. Všimnul jsem si přetlaků na výcvikových kurzech a lidé čekali, co jsem slyšel, třeba i rok, než se udělalo místo a oni se k nám mohli přidat.