Glosa: Co se změnilo od minulého jara?

Porovnejme loňské a letošní jaro. Život v nouzovém stavu byl před rokem novinkou, stejně jako covid-19. Báli jsme se ho, neznali jeho povahu a nebyli si jistí, co od něj můžeme čekat. Uběhl rok a my jsme si na nouzový stav zvykli. Opatření se stala běžnou součástí našeho života.

O covidu-19 už víme spoustu věcí. Víme, co to je, víme, jak se přenáší a víme, co nám může udělat. Dokonce víme, jak se před ním chránit. I přes to jsou lidé, kteří nedodržují potřebná opatření. Co se během toho roku změnilo? Před rokem lidé opatření dodržovali a s epidemií se vyrovnali téměř bez problémů. Uběhl rok a lidé opatření nedodržují, hledají způsoby, jak obcházet zavření restaurací a kadeřnictví. Nošení roušek někteří lidé zavrhli úplně a rozestupy také nijak zvlášť neřeší.

A najednou je tu 27 tisíc mrtvých. Místo toho, aby se lidé chytli za nos a přiznali si, že ta opatření mají smysl, radši budou prohlašovat, že ti, kteří zemřeli na covid-19, jsou oběťmi neschopné vlády. Opravdu si někdo myslí, že opatření jsou jen nástrojem šikany, a naše vláda může za všechny ty mrtvé? A co když jde prostě o to chránit životy?

Lidé organizují demonstrace, na kterých nikdo nenosí roušku, nenasazují si respirátor, když jdou do obchodu. Podnikatelé otevírají restaurace a kadeřnictví. Ale nenapadne je, že takovým chováním tenhle způsob života mohou jen prodloužit.

Samozřejmě, že když si člověk vezme do obchodu vlastní košík, život tím nezachrání, ale respirátorem na obličeji možná ano. I když se s ním špatně dýchá, určitě je to lepší než ležet v nemocnici a dýchat jen s pomocí přístrojů. Zdravotníci jsou na pokraji sil, ale někteří lidé se stále nenechají omezovat. Proč? Je tak zlé přežít chvíli něco nepříjemného? Když nebudou lidé lhostejní k ostatním a vrátí se do minulého jara, třeba přijde za chvíli čas, kdy se budeme moct zase volně nadechnout.