Kurz Českého červeného kříže mě naučil základnímu pečovatelství
Domácí
Praha - Nedostatek personálu. Právě ten nyní nejvíce trápí přetížené nemocnice. Proto projekt Českého červeného kříže Pomáhám pečovat školí laiky, kteří se díky němu stanou ošetřovateli za sedm hodin.
Je osm hodin ráno a já se po roce jedu něco učit pro změnu prezenčně. S kurzem Moderní ošetřovatelství v praxi začali organizátoři vloni, aby vyškolili dobrovolníky pro nemocnice, ale i ty, kteří o někoho pečují v domácím prostředí. Bohnická nemocnice, kde se školení odehrává, na mě v době zakázaných návštěv působí ponuře. Celý den musíme dodržovat přísná hygienická opatření. „Poprosím vás všechny o nasazení respirátoru nebo nanoroušky,” žádají nás lektoři hned po vstupu do budovy. U všech úkonů používáme také ochranné rukavice.
Manažerka i student
Den zahajujeme hodinou, ve které se učíme převlékat pacientovi postel. V rolích figurantů se střídáme s ostatními účastníky kurzu, na mě vyjde Dana. „Pracuju jako finanční manažerka, ale mám teď volné víkendy a čas po práci, s kamarády trávit čas nemůžu, tak chci být užitečná,” vysvětluje mi svou motivaci, zatímco pod ní měním prostěradlo.
Složení kurzu je rozmanité. Polohování pacienta si zkouším na dvou mladých studentech kadeřnického učiliště. „Zvažuju, že bych si dodělal maturitu a vystudoval zdravotnický obor na vysoké škole,” líčí mi své plány jeden z nich. „Absolutně se nedá říct, jestli školíme nejčastěji středoškoláky, vysokoškoláky nebo učně. I pokud jde o věk, je to velmi různorodé,” potvrzuje mi organizátorka Miroslava Jirůtková.
Psychohygiena nebo vyhoření
V průběhu dne se kromě základní péče o pacienta, jako je pomoc při podávání stravy nebo při osobní hygieně, učíme i složitější dovednosti. Třeba to, jak postupovat v případě úmrtí pacienta. „Je pravděpodobné, že se do podobné situace dostanete,” varuje nás studentka medicíny Barbora. Osvětluje nám i základy psychohygieny. „Není ojedinělé, že po kurzu někdo vezme několik dvanáctihodinových směn a pak vyhoří,” upozorňuje nás. Jako prevenci doporučuje měnit si oblečení, ve kterém pracujeme, nebo se o sebe po směně vždy postarat. Z vlastní zkušenosti navrhuje dlouhou procházku, běh nebo mít po ruce vždy někoho, komu se s těžkostmi z práce můžeme svěřit.
Školení končí, a co teď? Administrátor všechny účastníky přidá do aplikace, kam jim chodí poptávky od konkrétních institucí. „Absolventi kurzu vesměs pomáhají v nemocnicích nebo sociálních zařízeních”, popisuje Jirůtková. I já se příští týden zapojím do pomoci v boji proti Covidu-19, byť ne přímo v terénu. Začnu směnou na informační lince o očkování. Vědomosti z dnešního dne se ale určitě neztratí, později se snad zapojím i ve zdravotnictví.
