Tanec je můj denní chléb, říká studentka HAMU Adéla Kašparová

Praha - Z prvotního zájmu o hudbu a pohyb se stal životní styl. Adéla Kašparová se s tancem poprvé setkala v šesté třídě a okamžitě si ho zamilovala. V současné době studuje obor Choreografie na Hudební a taneční fakultě múzických umění v Praze a v Milevsku vede taneční skupinu EFK. „Umístění v soutěži je samozřejmě hezké. Pro mě je ale nejdůležitější, aby to tanečníky bavilo,“ říká.

Na HAMU studujete obor Choreografie a v Milevsku vedete taneční skupinu EFK. Kde vznikla vaše láska k tanci?
V dětství jsem měla spoustu sportovních koníčků. Byla jsem členkou Sokola a cvičila Aerobik. Když jsem se ale dozvěděla, že se náš rodinný známý Jarda Kálal věnuje tanci, chtěla jsem to zkusit. Mamka mi s ním domluvila schůzku, a tak jsem se šla podívat na jejich trénink. Tancování mě chytlo od prvního okamžiku. Postupem času jsme začali nabírat další tanečníky, a EFK tak dávali konkrétní podobu.

Co znamená zkratka EFK?
Nechci mluvit sprostě, takže to jen naznačím (smích). E je zkratka pro "extreme", K pro "crew" a F si můžete domyslet sami.

Jak zvládáte skloubit studium a taneční lekce v EFK?
Nejhorší je dojíždění. Doba pandemie mi v tomto ohledu trochu ulehčila, všechno šlo dělat z Prahy. Za normální situace se snažím učení i další aktivity řešit o víkendu. Je to náročné, ale není to nezvladatelné. Už jsem si zvykla.

Jak se EFK přizpůsobilo pandemickým podmínkám?
Fungujeme v online prostředí. Zpočátku jsme lekce předtáčeli, což se nakonec ukázalo jako nefunkční. Ve Streetu je důležitá socializace, bez ní to postrádalo smysl. V současné době jsme lekce omezili a vedeme je přes Zoom. Každá skupina tedy trénuje jen jednou týdně, ne dvakrát jako za normálních okolností. V poslední době cítím, že i tahle forma přestává být funkční. Všichni potřebujeme osobní kontakt. Myslím si, že i procházka by v této chvíli byla přínosnější než online lekce.

Jak tanečníky udržujete motivované?
Vymýšlíme jim různé hry, výzvy, děláme online soutěže. Snažíme se, aby lekce byly příjemné. Necháváme jim prostor i pro popovídání si s trenéry a ostatními tanečníky. I přesto nejsou tak aktivní jako dřív, což je pochopitelné. Po celém dni stráveném u online výuky se nikomu nechce trávit další čas před počítačem.

Máte v plánu online vystoupení?
V milevském Domě kultury každoročně pořádáme červnové zakončení roku. Počítáme s ním i letos, byť v online podobě. Doufám ale v lepší podmínky.

Odkud čerpáte inspiraci na choreografie?
Na konzervatoři většinou vycházím ze zadání, která stanoví vyučující. Když vymýšlím choreografii na soutěž, čerpám nápady především ze svého okolí. Většinou mě inspirují sociální témata, nebo knížky. Bývají to jednodušší motivy. Soutěžní čísla nejsou obvykle delší než tři minuty, takže není prostor pro hlubší myšlenky.

Na jaký úspěch jste nejvíce pyšná?
Před třemi lety jsme s choreografií Waves Of Life vyhráli první místo na mistrovství Evropy. Byla to opravdu velká odměna za to, jak moc jsme dřeli.

Co pro vás tanec znamená?
Kdybyste se mě zeptala před několika lety, asi bych řekla, že je to můj koníček. V současné době jsem spíš ve fázi, kdy je tanec běžnou součástí mého života, ať už řeším cokoli. Je to zkrátka můj denní chléb.

Jaký je váš nejoblíbenější taneční styl?
V EFK jsme ze začátku tančili hodně amatérsky. Nebyla jsem si jistá, co všechno street obnáší, a nepořádalo se ani tolik workshopů, kde bychom se mohli dozvědět víc. Postupem času jsem se do tance opravdu ponořila a vyzkoušela si toho spoustu - od Hip hopu, po House, někdy i jamajské rytmy a old school disco. Na konzervatoři jsem pak přičichla také k současným modernistickým technikám. Vyzkoušela jsem si balet a klasiku, což pro mě byl ze začátku trochu boj. V současné době se asi nedokážu zařadit do žádného tanečního stylu. Začala jsem je kombinovat. Tanec vnímám jako širokou cestu, která v sobě spojuje všechno možné. Baví mě hledat kontrasty a vzájemně propojovat různé žánry.

Je podle vás možné se tancování naučit i bez přirozeného talentu?
Vím, že to zní jako klišé, ale talent opravdu není všechno. Ve Streetu je to hodně o citu, možnosti jsou dost otevřené. Pro někoho, kdo chce tančit na amatérské úrovni a baví ho hudba, je to super. Na konzervatoři jsem ale poznala styly tance, ve kterých je správná technika opravdu důležitá, a pokud se jim člověk nevěnuje už od mládí, může to být hodně náročné.