Shabrak! Puzgh! Kekelová liga uspořádala první turnaj letošního roku

„Shabrak!“ vykřikne šéf arény Grad a mávne červeným praporkem. V malé kruhové aréně se na sebe vrhají bojovníci v dobových kostýmech a snaží se replikami zbraní zasadit více ran, než dostanou od soupeře. Po obvodu kruhu stojí dva rozhodčí v slaměných kloboucích a červených tričkách. Soustředěně sledují dění v aréně, jejich úkolem je na dřevěných korálcích počítat každý zásah bojovníka.

Na louce nad Kamennou kolonií v Brně, kousek od centra města, se odehrává fantazijní turnaj v dřevárenském celo kontaktním boji, tzv. kekelu. Uprostřed louky, kousek od arény, je tábořiště s rozdělaným ohněm a připraveným občerstvením. Celá akce spadá do kategorie larpů – živých her na hrdiny odehrávajících se v reálném prostředí.

Účastníci se v nich vžívají do rolí fiktivních postav, nosí kostýmy a dodržují předem stanovená pravidla. Zatímco některé larpy kladou důraz na příběh a herecký projev, jiné, jako Kekelová liga, se zaměřují na boj. Šest šampionů se utkává v aréně každý s každým a jejich úkolem je zasadit soupeři co největší počet ran.

„Reprezentujeme rasu skřetů z Pána prstenů, ale postupem času jsme zrušili masky na obličeji, protože se v nich bojovníkům špatně dýchalo,“ vysvětluje hlavní organizátor akce Ladislav Matula.

Boj v aréně vede šéf areny Grad. Ten kontroluje správnost zbraní a řeší sporné situace. Souboj zahajuje skřetím pokřikem „Shabrak!“ (start) a mávnutím červeného praporku. Žena sedící u stolu v bílém kostýmu bouchne do malé tibetské mísy a začne odpočítávat čas. Souboj má dvě kola, z nichž každé trvá jednu „keklominutu“. Kolo ukončí žena trojitým úderem do mísy. Vítězem se stává bojovník, který během zápasu uštědří soupeři více zásahů, tzv. zařezů.

Pokud šampion povalí soupeře na zem do prachu louky, dostává navíc tři zářezy, za vyhození z arény pět zářezů. Když bojovník dvakrát upustí svou zbraň nebo štít, automaticky prohrává. V situaci, kdy se bojovníci zaseknou například štíty v blízkém kontaktu, tzv. klinči, mají tři sekundy na využití výhody, než je Grad rozdělí a boj pokračuje.

Kekelovou ligu pořádají organizátoři od roku 2015 v podobě čtyř turnajů ročně. „Pravidla turnajů jsou inspirována mezinárodním mistrovstvím světa ve středověkých bitvách – Bitvou národů. Tam se ale bojuje se železem a boje jsou daleko tvrdší, tak jsme si pravidla upravili. U nás bojovníci nemohou kopat do kolen či útočit štíty a bojují dřevěnými zbraněmi opatřenými měkčením,“ vysvětluje Matula.

Pro účast musí mít bojovník vlastní kostým, zbroj a zbraň. Zbraně jsou většinou vyvážené tak, aby měly váhu odpovídající skutečné zbrani. Výběr zbraně je na každém šampionovi, nejčastějšími jsou šavle, palcát či sekyra. Mezi povinnou minimální výbavu dále patří přilba s ochranným pásem pod bradou a prošívaná zbroj.

I přes měkčení zbraní a výzbroje se občas při nemilosrdných úderech stávají úrazy. „Nejčastěji mají šampioni osekané prsty, takže je důležité mít dobré rukavice. Nejhorší zranění bylo asi před lety, kdy si jeden bojovník při vykrytí zásahu vybil vlastním štítem čtyři přední zuby. Od té doby doporučujeme krytí tváře,“ popisuje Matula.

Původně byly turnaje v Ostravě, poté však účastníky z Brna napadlo vhodné místo na louce nad Kamennou kolonií v Brně a organizátoři místo konání ligy přesunuli. Na název ligy „Kekelova liga Ostrava“ si však účastníci zvykli, a proto zůstal. „Máme komunitní chat na Facebooku, kde je asi 25 členů z celé republiky, a tam domlouváme dny konání turnajů. Průměrně máme na turnaji šest šampionů. Dneska jsou tu bojovníci z Brna, Ostravy a Zlína,“ vysvětluje organizaci ligy Matula.

Jedním z bojovníků je i Robert Antonín alias Děkan. Bojový pseudonym není náhodný, Robert Antonín je totiž děkanem filozofické fakulty Ostravské univerzity. „Ke Kekelové lize jsem se dostal přes syna Sebastiána. Baví mě, jak jsou souboje napínavé,“ říká Děkan v oddechové pauze, kdy se připravuje na další zápas.

Děkanův syn Sebastián se dnešního souboje rovněž účastní. „Podobných akcí se účastním od roku 2016. Zaujaly mě, když si o nich jednou vyprávěli tátovi kamarádi a chtěl jsem to zkusit,“ vysvětluje důvod svého zájmu Sebastián Antonín. Otec se synem se dnes utkávají také v aréně. „Souboje s tátou jsou super, bouchnu si do něj, on do mě, a uvolní to rodinné napětí,“ říká s úsměvem Sebastián.

Napjatý rodinný souboj sledujeme v aréně, kde se otec a syn utkávají o postup do finále. Atmosféra je napjatá, diváci sledují každý pohyb bojovníků, kteří se připravují na rozhodující okamžik. Grad, šéf arény, v rukou třímá červený praporek. Všichni ztichnou, když zakřičí: „Shabrak!“ a mávne praporkem. Souboj právě začíná. Po celé louce se nese zvuk o sebe narážejících šavlí a štítů. „Nejsi vůbec unavenej, tati!“ zvolá Sebastián Antonín na svého soupeře, když dostává další zásah. Do finále nakonec postupuje Děkan a čeká nás poslední souboj dnešního dne.

Diváci s napětím pozorují finále prvního turnaje Kekelové ligy. Proti Děkanovi se postavil bojovník Mertla, který si pro tuto příležitost vybral šavli. Děkan sáhl po sekyře. Mertla se úspěšně štítem kryje před zásahy Děkana. První kolo vyhrává Mertla a Děkan se rozhodne pro změnu zbraně. „Podejte mi můj palcát!“ zakřičí a jde si pro novou zbraň. „Palcát temných bohů!“ zvolá při příchodu do arény a zvedne palcát nad hlavu. Ozve se úder do tibetské mísy a začíná poslední rozhodující kolo. Děkan se, však palcátem k vítězství neprobojoval. Vítězem turnaje, který dostane demižon s růžemi pro svou milou k Mezinárodnímu dni žen a jehož jméno bude vyryto na putovní pohár, se stává Mertla.

„K larpovým akcím jsem se poprvé dostal na táboře. Od té doby se účastním, kdykoliv můžu. Ve Zlíně máme i pravidelné tréninky. Kekelovy ligy se účastním počtvrté, ale vyhrát se mi podařilo až dneska,“ říká vítěz turnaje Ondřej Mertlík alias Mertla.

Turnaje jsou otevřené pro každého, kdo má zájem, a to buď jako divák, nebo jako účastník. Stačí přijít v originálním kostýmu a mít bojového ducha.