Mezigenerační trauma je hlavním motivem nové knihy brněnské autorky

Brno - Tvorbu příběhu tří generací o traumatech i touhách, kterým nelze utéct, přiblížila v úterý při autorském čtení spisovatelka Veronika González v Ústřední knihovně Jiřího Mahena v Brně. Právě místním může být její čerstvý román Mezi nimi blízký i proto, že je zasazený do brněnských reálií.

Mezi nimi

„Chtěla jsem ukázat, že každá generace si s sebou něco nese. Každý má svá osobní trápení. Lidé nejsou černobílí. Postupně s rozvíjejícím se příběhem se otevírají staré křivdy. Žití v minulosti není ideální, ale zároveň bychom si z ní měli vzít ponaučení,“ vysvětluje autorka Veronika González. Mezilidské vztahy se staly jejím koníčkem. Poslouchala podcasty, četla knihy i vědecké studie. Nyní napsala vlastní beletristickou knihu.

„Spoustu situací v příběhu jsem sama zažila. Když jsem pak o nich měla psát, snažila jsem se do toho vžít z pohledu třetí osoby. Pokoušela jsem se dopátrat toho, co a proč se mezi námi stalo. Nemyslím, že by někdo chtěl cíleně ubližovat, má jen na situaci jiný názor,“ vypráví srdečně spisovatelka.

„Mé manželství přežilo navzdory péči mé matky.“ 

Příběh je intimní zpovědí tří sester a jejich matky Milady, která chce pro své dcery jen to nejlepší. Milada ale často odmítá vidět, co ve skutečnosti chtějí její blízcí. „Ani ona není zlá schválně. Myslí si, že je spravedlivá, ale není schopná vidět dál, protože je zaseknutá v tom, co se jí samotné stalo v mládí. Chce jen chránit své dcery. Jsou věci, které matky hodně bolí. Jako máma to chápu,“ vysvětluje autorka Miladino chování.

Mezi dcery vstupuje v knize David. Ten mezi nimi rozdmýchává problém. Stává se katalyzátorem, připomíná minulost, vzbuzuje emoce a vytváří tak celý děj.

Rodinné drama s nečekanými zvraty staví tento debut brněnské fotografky a knihovnice po bok takových autorek, jakými jsou Petra Soukupová nebo Radka Třeštíková. Veronika González chystá svou druhou knihu o mezilidských vztazích na únor příštího roku. „Bude se jmenovat Blízcí a bude o lidech, kteří jsou vám bližší, než byste chtěli,“ těší se spisovatelka.

Mezigenerační trauma není jen námětem na knihu. Tyto přenosy byly původně zkoumány u skupin, které si nesly silné trauma. Klasickým příkladem tak bývají přeživší genocid nebo zasažení válkou. Skupiny lidí se stejným traumatem jsou i tak velmi heterogenní.

Jednoduše řečeno, první generace se z traumatu snaží vzpamatovat, je otřesená a vůbec o něm nemluví. Druhá generace má co dělat, aby se s takovým dědictvím naučila žít a měla vlastní identitu. Třetí generace se v průměru začne více zajímat o první generaci a má tendence k aktivismu, napravování a spravedlnosti.

„Co se týče propisu společenských problémů do umění, příčin může být více. Jedním z faktorů je skutečnost, že od traumatu máme dostatečný časový odstup,“ vysvětluje psycholog Marek Preiss. Příkladový autor nebo autorka takzvané třetí generace chce, podle Preisse, na daný problém upozornit, informovat o něm a řešit ho. Celou tvorbu také podporuje rozšíření psychoterapeutických zkušeností a vědecké výzkumy, které se zejména v posledních několika letech rozšířili do sfér mezigeneračních přenosů. Výzkum pak ukazuje biologické proměnné, které přenos traumatu umožňují.

Preiss také mluví o příznivém vlivu spojení umění a vědy. „Je fascinující, když někdo citlivý, třeba umělci, odkrývá svou vlastní minulost. Díky uměleckým prostředkům s dílem zachází jemně. Může to poté oslovit a spojit hodně lidí s podobnými osudy. Považuji to za nesmírně cenné, psát a tvořit o takto důležitých tématech. Výzkumy, psychoterapeutické zkušenosti a individuální zkušenosti transformované do krásné literatury mohou vytvářet dokonalou synergii tří různých pramenů,“ dodává psycholog.