Mladí lidé mohou rozhodovat o budoucnosti Evropy v československém klubu

Brno - Otto Eden se stal díky své houževnatosti prezidentem nově založeného československého klubu, v rámci kterého rozhoduje o tom, kdo nás za Česko a Slovensko bude na mezinárodní evropské konferenci reprezentovat v panelových diskuzích. Evropské fórum Alpbach má za cíl propojovat ambiciózní mladé lidi napříč zeměmi spolu s vlivnými a zkušenými profesionály. V rozhovoru se dočtete o podstatě, výzvách a příležitostech, které s sebou účast na Evropském fóru Alpbach nese.

Co je hlavním cílem Evropského fóra Alpbach?

Řekl bych, že směřují k silnější Evropě. To je podle mě taková Evropa, která více spolupracuje a řeší společné problémy, a taky je dokáže řešit rychle. Je to zároveň Evropa, která je lepší pro lidi a pro jejich žití. Například to, že si budeme víc rovni a nebudeme nikoho diskriminovat.

Máte dojem, že to se teď neděje?

Neděje se to dostatečně dobře nebo dostatečně rychle. A máme určitě místa, ve kterých se můžeme zlepšit co se týče lidských práv a podobně.

Jsou to tedy právě tato témata, která na fóru zaznívají?

Ano, fórum samotné se dělí do čtyř tematických oblastí. Ekonomika a finance, právní stát a demokracie, klima a bezpečnost. Takže vlastně všechny přednášky tak nějak spadají do tady těchto čtyř okruhů. Když se člověk zamyslí, tak je to v podstatě všechno, co se teď ve světě řeší.

Myslíte, že panelové diskuse, na které se dostane hrstka lidí mají takový vliv, že vytvoří silnou Evropu?

Myslím, že ano. Je potřeba, aby se tito lidé scházeli. Já vím, že se scházejí už na jiných místech, v Evropském parlamentu a podobně, ale je důležité, aby se scházeli napříč obory a generacemi. Je zkrátka potřeba, aby se dostávali do styku s lidmi, kteří jsou z jiných prostředí, a kteří jim dokážou klást otázky, které potom třeba změní jejich názor. Ta konference jako taková se totiž dělá tak, že se tam pozvou profesionálové, politici, diplomaté, vědci, kteří jsou jakkoliv staří a do toho se vmíchají stipendisti, kterých je tam třeba šest set, a kterým je od osmnácti po třicet let. Takže vlastně konference samotná je primárně o tom, aby se tam scházely tyto elity.

Jsou elity dostatečnou reprezentací hlasu mladé Evropy?

V současné době to tak funguje. Žijeme v zastupitelském systému, kdy volíme představitele, a tito představitelé potom na to fórum jedou. Jasně, že by bylo lepší, kdybychom tam pozvali lidi ze všech vrstev, a to jsou taky nějaké cíle, které fórum má. Pracují s pozitivní diskriminací v rámci rozdávání stipendií.

Jakým způsobem se dá na EFA dostat?

Člověk se tam může dostat tím, že si zaplatí lístek na dílčí bloky. Lístky jsou hodně drahé. Nevím, jak přesně je to pro běžné zájemce, ale myslím si, že jde o tisíc euro za jeden blok. Celkově je bloků pět. Fórum o této finanční nedostupnosti ví a má proto programy, které se aktivně snaží dostat tam i lidi, kteří by si vstup zaplatit nemohli. Takže lístky rozdává taky mladým profesionálům nebo různým neziskovkám, aktivistům a podobně.

Tímto stylem jste se na fórum dostal i vy?

Já jsem se tam dostal přes stipendijní program, který to fórum nabízí. Musel jsem se do něj registrovat a být v tom dost aktivní. Vyplnil jsem přihlášku, ta má sama o sobě několik částí, poslal jsem životopis, motivační dopis a podobně. Potom někdo tu mou přihlášku v rámci určitých kritérií hodnotil v mezinárodní komisi. Tito lidé potom přihlášku oznámkují a zároveň se zabývají právě i diverzitou, aby na fóru neskončili jen lidi z bohatých nebo privilegovaných rodin. Berou v potaz i dobrovolnictví, stáže a další aktivity člověka. Dál existují ale tak zvané Kluby, které to stipendium nabízí samy. Neexistuje zatím ale aktivní Klub pro Česko a Slovensko, což je trošku paradox, protože jsme dvě země, které s Rakouskem sousedí a nemáme tam zastoupení. Kromě toho, že ty Kluby vysílají na fórum stipendisty, tak mají za úkol tam přivádět i ty experty. Je velká chyba, že tam Česko a Slovensko není zastoupené, a to se snažíme změnit.

Otto Eden (22)

Narodil se v Brně, ačkoliv jeho kořeny sahají do Anglie i Německa. V Brně vystudoval základní školu i čtyřleté gymnázium. Za dalším studiem se přestěhoval do Vídně, odkud ho vytrhla možnost pracovat v Berlíně pro Tesla. Po roce se vrátil zpět do Rakouska, kde aktuálně studuje Bachelor of Business and Economics na univerzitě ve Vídni. Zároveň se během podzimu 2023 stal prezidentem Klubu Alpbach Česko & Slovensko, kterému se teď věnuje.

Vy v tuto chvíli Klub Alpbach pro Česko a Slovensko zakládáte. Jak jste se k tomu dostal?

Podílím se na zakládání tohoto Klubu. Na fóru v létě 2023 nás bylo z Česka a Slovenska celkem šest. Po čase jsme se tam potkali ještě se dvěma dalšími, kteří už tam byli podruhé. Ti dva kluci si uvědomovali problém absence našeho Klubu a chtěli jsme ho proto společně založit. Jenže po nějakém čase stráveném s nimi jsme zjistili, že asi nejsou ideálními kandidáty, a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme ten Klub založit my sami bez nich. Během podzimu jsme podali návrh na Forum Alpbach Network. A náš návrh porazil ten jejich.

Znamená to, že budete moct navrhovat témata a hosty pro budoucí konference z Česka a Slovenska?

Ano, tak to v principu funguje. Můžeme přinášet témata z našich zemí. Navíc máme letos možnost poslat šest lidí od nás na fórum v rámci stipendií. Jakmile budeme mít dostatek sponzorů, bude jich moct být až patnáct.

Minulý rok jste byl na Evropském fóru v Alpbachu poprvé. Měj jste dopředu nějaká očekávání?

Moje očekávání nebyla nijak vysoká. Věděl jsem, že to je něco, co je v Rakousku známé, a co pár lidí z mého okolí ve Vídni dělá. Chtěl jsem strávit dva týdny někde v Alpách se zajímavými přednáškami a kamarády. To byla motivace k tomu, abych se přihlásil. Až tam jsem zjistil, že moji kamarádi, se kterými jsem tam jel, chodí aktivně na přednášky a došlo mi, že to moje očekávání o společně strávených dnech asi nebude naplněno. Řekl jsem si tehdy, že bych se měl začít bavit s ostatními lidmi tak, abych si z toho odnesl co nejvíc. Myslím, že takhle podobnou zkušenost mělo více lidí, kteří tam byli poprvé. Děje se tam hodně věcí spontánně mimo program, které nelze očekávat dopředu.

Která spontánní situace vám utkvěla v paměti?

Rozhodně formáty typu pomyslného sezení u ohně, kdy se sejde dvacet lidí třeba na poli nebo v hospodě. K nim přijde na příklad diplomat, který řešil zahraniční politiku vůči Rusku během posledních deseti let a všichni se ho můžou ptát na cokoliv a on na to odpoví. Je pravidlo, že co se během těchto soukromých sezení řekne, nesmí ven. Jsou to informace, které by jinde neřekl.

Jaké další osobnosti jste tam měl možnost potkat?

Bavil jsem se s panem Tomasem Mayr-Hartingem, který právě vedl tu diplomacii Evropské unie vůči Rusku. To byl pro mě asi takový největší zážitek. Dál jsem se tam bavil s ředitelkou České spořitelny a se dvěma předními francouzskými aktivisty, kteří řeší klimatickou změnu a klimatické projekty. Taky jsem měl možnost jít na túru s finančním ředitelem Erste Group, ale zaspal jsem, takže to se nepovedlo. Ještě jsem měl kontakt s člověkem z Evropského parlamentu, se kterým jsem se na debatě dostal do střetu.

Někdo mu totiž položil velmi konkrétní otázku na to, jak by mohl zajistit, aby se o politiku a tyhle diskuse zajímalo víc lidí mimo akademické prostředí. Na což odpověděl, že toto téma se ho velmi dotýká, že to je pro něj velmi emoční, že je mu to vlastně všechno líto a že je potřeba s těmi lidmi zkrátka mluvit. Tak jsem vykřikl bez mikrofonu, jestli může odpovědět na tu otázku víc konkrétně. A on na mě začal utočit tím, že byl dost konkrétní a že je potřeba je poslouchat a pak mluvit, poslouchat, mluvit, a takhle dokola. Takže se podle mě trochu ztrapnil.

Šlo o ojedinělou situaci s takovým názorovým střetem v rámci konference?

Ne tak úplně. Měli jsme menší protest při diskusi, která byla o znovu vybudování Ukrajiny a která byla organizovaná Raiffeisenbank. Na té diskusi byl, kromě různých představitelů Ukrajiny a lidí z byznysu, jako hlavní host ředitel Raiffeisenbank International, pan Strobl. Přišlo mi, že to je velmi cynické tím, jak tahle firma podniká v Rusku, a jak platí daně v Rusku, a tak nepřímo financuje agresi na Ukrajině. Takže jsem asi po dobu tří dnů psal aktivně do skupinového chatu konference, že bychom proti tomu měli něco dělat. Sepsal jsem otázky, které bychom mu měli kolektivně položit, rozdal jsem je všem ostatním v panelové diskusi, a dokonce jsem měl tu příležitost je nakonec položit já sám, protože mi moderátorka dala slovo jako prvnímu. Předmětem otázky bylo, kdy Raiffeisenbank International vystoupí z Ruska, protože tam aktuálně podnikají, a ještě tomu tak nějakou dobu bude. Celé jsem to zaobalil do toho, že už se dlouho ví o agresivní politice Ruska, takže kdy si to konečně Raiffeisenbank uvědomí a odejde.

Byl jste spokojen s odpovědí?

Jeho reakce byla podle mě výmluvná. Zmiňoval, že v této otázce hraje roli několik různých lidí, a že on s tím v podstatě nic dělat nemůže, a že to je velmi komplikované. Přitom on sám je ředitelem skupiny, takže si myslím, že právě on s tím něco dělat může, ale aktivně se rozhodl to neřešit.

Po této diskusi jsme měli velmi pozitivní moment, kdy k nám přišel člen ukrajinského parlamentu a poděkoval nám. To bylo super a řekl jsem mu, že to je to nejmenší, co ze své pozice můžu udělat. Potom ale přišli dva podporovatelé Strobla a to už tak pozitivní nebylo.

Daří se Evropskému fóru Alpbach podle vás jeho cíl naplnit?

Těžko říct, jak moc velký rozdíl to fórum samotné hraje na cestě k silnější Evropě. Ale je jasné, že se tam odehrávají důležité diskuse. Dnes jsou někteří bývalí členové Klubů v Rakousku ředitelé firem, zakladatelé politických stran a podobně. To, že si tím fórem projdou, setkají se s těmi lidmi, zažijí výměnu názorů, může mít nakonec velmi pozitivní přínos do budoucna a mám pocit, že to hodně často ty lidi změní.