Vizuální chaos škodí městům a nelze vypnout, říká designérka Fullerová

Brno - Česká města mají v povaze být zahalená reklamami, billboardy a jinými rušivými elementy, pod kterými se často skrývá jedinečná osobitost každého z nich. „Marketing se posouvá od primitivního uspokojení potřeb k tomu, aby rezonoval s potřebou žít naplněný život,“ říká grafická designerka Veronika Rút Fullerová.

Vy sama o sobě píšete, že jste „terapeutkou“ českých měst. Jaké problémy u vašich městských „pacientů“ řešíte nejčastěji?

Neřekla bych pacienti. Ani se to netýká měst, jde spíš o terapii zážitkem, šokem a požitkem. To znamená, že je to pro mě výzva. Pojďme zažít město jinak, víc si ho užívat naplno a dostat se k jeho skutečné identitě. Momentálně je skrytá pod nánosy reklam, hluboko pod nešťastnými urbanistickými zásahy 20. století a prolíná se s vyhořením a nepečlivostí. Je to pro mě cesta, jak v nás odkrývat ty lepší stránky, než jaké se do veřejného prostoru často propisují.

Veronika Rút Fullerová

Veronika Rút Fullerová je multidisciplinární designérka. Má přes 10 let zkušeností s brandingem a založila vlastní design studio. Od roku 2015 je terapeutkou českých měst a je známou kritičkou vizuálního smogu. Spolupracovala například se Správou železnic na kultivaci českých nádraží nebo s Plzeňským prazdrojem na zkvalitnění prezentace více než šestí tisíc českých a slovenských hospod.

Co je vizuální smog a jak ovlivňuje obyvatele měst?

Je to zahlcení vizuálním chaosem a škodí podobně jako informační zahlcení. Týká se ale fyzické reality mimo digitální svět, všeho co nejde vypnout.

Kde v Brně ho můžeme vnímat nejvíce?

Hodně jsou zahlcené výpadovky, legálními i nelegálními billboardy. Negativně to ovlivňuje pozornost řidičů a máme k tomu doloženo přes dvacet studií. Pak jsou to některé městské třídy, které jsou zatížené automobilovou dopravou, zdržuje se v nich méně chodců a provozovny pak mají nižší tržby než v pěší zóně. Nemůžou si pak dovolit kvalitní marketing a plácají páté přes deváté.

Je nějaký konkrétní brněnský příklad, který osobně nemůžete vystát?

Nemám nic konkrétního, vždycky mě potěší věc, se kterou si člověk dal práci a pečlivě ji promyslel a dokončil. Naopak když vidím odfláklé, nepoctivě udělané věci, tak mi to přijde škoda.

Brněnské firmy, které s vámi spolupracují jsou pro mě upřímně ty, které mě vizuálně vždycky zaujaly, když jsem kolem nich procházela. V čem spočívá to kouzlo?

Budují značku dlouhodobě, značka nemá podstatu v ničem vizuálním a je to obrat v hlavě zákazníka. Pokud značku budujeme, tak z toho pak vyroste i působivý vizuál, bez ní je to vždycky prázdné a sebelíbivější estetika to nikdy nedožene. Spousta lidí bojuje s tím, že nemají obsah a neví, co a proč dělají. Pak je velký problém něco sdělit zákazníkům. Tito lidé vědí, co dělají a je to jejich vášeň, proto je to přitažlivé i vizuálně.

Je nějaké zahraniční město, ze kterého čerpáte inspiraci?

Lisabon kvůli přirozenosti, zašlé slávě, street artu a skvělé kultuře pouliční hudby a nahodilých párty. A určitě Gent skrz mix vypiplaného centra s velmi přístupným veřejným prostorem pro všechny a laxním přístupem k normám. V Česku pochopitelně Brno kvůli barové kultuře a skvělému urbanistickému nastavení pěší zóny a hromadné dopravy.

Mimo téma vizuálního smogu se věnujete hlavně brandingu. Jak moc je v dnešní době pro značku důležitá vizuální identita?

Je pořád důležitá, ale zásadní je mít obsah a rezonovat se zákazníky autenticky. Velmi směšně a zpátečnicky dnes působí většina outdoorových reklam, které ten obsah nemají a jen tak nahodile a zoufale trčí v prostoru. Skutečná značka rezonuje se zákazníky už vyladěným produktem, službou, personalizovanou komunikací. Marketing se prostě posouvá od primitivního uspokojení potřeb k tomu, aby rezonoval s potřebou žít naplněný život. Vizuální identita to celé uzavírá v celek, ale nikdy to nestojí na ní.

Každý, kdo si čas od času zajde do hospody na pivo si nemohl nevšimnout určitého „sjednocení“ konceptů podniků Plzeňského prazdroje. Na této změně jste se také podílela. V čem přesně se české hospody změnily?

Nejde o sjednocení, systém podobných firemních nápisů tu funguje desítky let a jde prostě o spolupráci Prazdroje s partnerskými provozovnami. Změna je v absenci cedulí. Každý vývěsní štít je z jednotlivých písmen a nechává vyznít fasádu. Je to nový systém šetrnější k architektuře a identitě města a zahrnuje i slunečníky a markýzy, směrovky a další prvky. Řešení je i ekologičtější a šetří materiály i energie. Konkurenti už ho kopírují ve velkém a je na tom dobře vidět zodpovědnost velkých hráčů za stav veřejného prostoru. Jsem ráda, že se nebáli a šli do toho, myslím, že v byznysu je potenciální hybná síla společenské změny, která zdaleka není vytěžená.