Reportáž: Burger Street Festival není jen o burgerech

Brno - O víkendu od 30. září do 2. října mohou lidé v rámci Burger Street Festivalu přijít ochutnat kromě nejrůznějších burgerů třeba i sladké makronky nebo exotické cvrčky. Akce se koná vedle Galerie Vaňkovka a vstup je zdarma.

Čekala jsem, že první moment, kdy na mě Burger Street Festival nějak zapůsobí, bude ve chvíli, kdy dorazím na místo jeho konání. Ale to jsem se mýlila. Už když jsem se k prostoru mezi Vaňkovkou a Fait Gallery blížila a do cíle mi zbývalo ještě dobrých dvě stě metrů, zafoukal vítr a já nasála výraznou vůni. Burgery rozhodně nejím každý týden a možná ani každý měsíc, proto mi chvilku trvalo, než jsem tuhle, pro mě ne úplně známou vůni, zpracovala. Ale nakonec se mi to povedlo, šlo o pečící se hovězí maso, bez kterého by se akce jen těžko obešla.

Dalším velkým překvapením bylo, že prvními stánky, které jsem viděla, nebyly ani burgery ani hranolky. U vchodu blíže k autobusovému nádraží se totiž prodávala úplně jiná jídla. V jednom stánku měli například sušené ovoce a ořechy, o kousek dál makronky, rolovanou zmrzlinu a pro odvážnější návštěvníky třeba cvrčky.

Mě ale mnohem víc zajímalo to, co bylo hlavním tématem – burgery. Velmi rychle jsem pochopila, že kromě různých druhů jídel, tu čeká i nespočet různých druhů burgerů. Pár minut jsem jen tak stála a sledovala jednotlivé stánky. Industriální prostředí, v němž se vše odehrávalo, tomu propůjčovalo skvělou atmosféru, kterou ještě podporovala hudba z reproduktorů. V ten moment hrál zrovna Ozzy Osbourne a jeho skladba Mama, I'm coming home.

Prvním burgerem, který upoutal moji pozornost, byl ten s javorovým sirupem a já musela nutně vědět, jak takové burgery vlastně vznikají. Michal Neumann, pod jehož rukama tyhle burgery přicházejí na svět, mě vzal dozadu do stánku, aby během našeho povídání mohl pokračovat v práci. A rázem mě mnohem víc než to, jak se do burgeru dostane javorový sirup, začalo zajímat, jak se v tak malém prostoru vůbec dají burgery připravovat a jestli je to hodně odlišné oproti přípravě někde na prodejně. „My máme jenom stánek,“ odpovídá mi Neumann, zatímco připravuje suroviny. „Jezdíme prvním rokem po festivalech, a i když lidi říkají, ať si podnik založím, držím se zatím při zemi, ale do budoucna to plánuji,“ reaguje rychle na můj výraz překvapení. Primárně burgery nabízí na food festivalech, ale mají za sebou i pár dalších akcí. Od toho jsme se mohli přesunout k tomu, co mě sem původně přivedlo. Jak vznikají různé kombinace surovin? „Děláme dva burgery, na kterých jsem pracoval celou zimu. Sedl jsem si, v hlavě jsem si spojil nějaké chutě a pak jsem zkoušel až vznikly tyhle dva vymazlené burgery. A protože tady na festivalu funguje i hodnocení zákazníků, tak máme zpětné hodnocení a daří se nám,“ popisuje mi celý proces. Během toho, co jsme si povídali, jsem sledovala, jak skládá jednotlivé části dohromady a napadlo mě, kolik takových burgerů za den připraví. Odpověď mě zaskočila. Je to přibližně dvě stě až tři sta burgerů, ale rekord je kolem sedmi set.

Po chvilce jsem se přesunula k dalšímu stánku, abych našla odpověď na otázku, jak odlišně funguje příprava ve stánku a někde v podniku. „Určitě je to tady náročnější, je tu mnohem víc lidí než na provozu, ale dá se to zvládnout,“ vysvětluje mi Jan Mattuš, zatímco sundává maso z kruhové desky, kde se na ohni připravovalo. Kromě burgerů z masa mají na stánku i vegetariánské burgery s kozím sýrem a červenou řepou, ale třeba i bezlepkové bulky, takže na své si tu přijde každý. „Ale lidé stejně chodí víc na maso. Naší vlajkovou lodí je maso polévané whiskey. Děláme k tomu ohňovou show,“ vypráví.

O akci jsem si popovídala i s dvojicí mladých lidí – Danielem a Vendy, kteří zrovna dojedli své burgery. Chodí sem už čtyři roky a vždy zkouší nové. Poté je mezi sebou porovnávají. „Jelikož jíme burgery celkem často, tak ty rozdíly mezi nimi vnímáme dost,“ sdělují mi, když se jich ptám, jestli jsou různá složení burgerů hodně odlišná.

V infostánku jsem se dozvěděla, že pokud se chce někdo se svým stánkem festivalu zúčastnit, musí si podat přihlášku a poté projít testem, jestli je jeho jídlo dostatečně kvalitní a dobré. A musím uznat, že na akci se to pocitově velmi projevilo. Každý stánek na mě dýchal dojmem, že tomu, co tam připravují, dávají spoustu péče, a že se starají o to, co návštěvníkům předávají. Zároveň se odevšud neslo obrovské množství přátelské energie. I když je to festival o jídle a můj burger se slaninou mě přesvědčil o tom, že to jídlo za to opravdu stojí, sama atmosféra celé akce je něco, co mluvilo samo za sebe.