Distanční výuka je vyčerpávající pro děti i učitele, chybí jim sociální kontakt

Česká republika - Je to víc než rok, kdy byly v souvislosti s covidem-19 zavřeny české školy. Od té doby zůstaly zavřené téměř nepřetržitě. Prvňáci a druháci ve škole strávili více času než starší děti, nyní se ale i oni učí distančním způsobem.

Online výuku v první třídě a učení se se svou dcerou Natálkou zažívá i Jana Obšivačová. „Přes počítač se učí jen dvě hodiny denně, což je málo. Děti v první třídě potřebují trávit více času s paní učitelkou. Je spousta nových věcí, které se musí naučit,“ řekla. Pro prvňáky je důležité zvykat si na kolektiv a školní režim, což distanční výuka neumožňuje v plné míře. Dále popsala, že úkoly a učení jim trvá další dvě hodiny, a ještě více času o víkendech. „Učení o víkendech máme formou hraní. Snažíme se číst knížku, píšeme si různé vzkazy, dáváme si z hlavy početní příklady. Při procházkách například čteme cedule a na autech se učíme čísla,“ dodala.

Podle auditu vzdělávacího systému 2020 znemožnila distanční výuka oddělení domova a školy. Online forma vzdělávání má dopad na rodinné zvyklosti, jako jsou například v domácnosti nastavená pravidla pro používání počítačů. Audit poukazuje také na problém s udržením dialogu mezi učiteli a žáky, který je ve vzdělávání důležitý. Dále zmiňuje, že distanční výuka nikdy nepokryje všechna témata ve stejné hloubce a se stejnou úspěšností.

„Distanční výuka není úplně špatná, problém je v tom, že se děti učí jen základ. Ty dvě hodiny vyučování se věnují jen čtení, psaní a počítání. Zbytek je na rodičích, na těch zodpovědnějších,“ řekla Obšivačová. Zmínila také, že její dcera chce jít do školy, za kamarády a za paní učitelkou, přesto, že ji distanční výuka baví, protože se u toho učí ovládat počítač. Pokrok v používání technologií je jedna z mála pozitivních věcí, které distanční výuka přinesla. Přesto však nenahradí sociální kontakt, který chybí dětem i učitelům.

Učitelská platforma vydala tiskovou zprávu, ve které popisuje, jak se během roku distanční výuka změnila a hodnotí její přínosy a náročné momenty. Jako jednu z nejnáročnějších částí zmiňuje většina učitelů dlouhodobé omezení kontaktu s žáky. „Učím prvňáky, střídavě učím ve škole a doma. Snažím se o řád, ale obrovské a opakované změny ve stylu výuky mě i děti vyčerpávají. Snažím se udržet třídního ducha a dobrou partu, jak to jen jde,“ popisuje učitelka Markéta Vokurková z pražské ZŠ Kunratice.

Podle Obšivačové by se děti měly do školy vrátit co nejdřív. „Dětem i učitelům chybí sociální kontakt, proto by měly jít co nejdříve do školy, nejen prvňáci, ale všechny děti,“ řekla. Popsala, že je to náročné psychicky i časově pro děti i celou jejich rodinu. „Kdybych neměla staršího syna a rodiče, nemohla bych ani chodit do práce. Oni Natálce pomáhají při dopolední výuce a já se ji věnuji odpoledne,“ dodala.