Póly i výstavy. Kam se redaktorka Stisku vydala v zavřené Praze

Praha - Přísný lockdown s omezením pohybu uvěznil obyvatele hlavního města v jeho katastru. Redaktorka Stisku se vydala na místa, kam se dá i v zavřeném městě jít na výlet nebo za kulturou.

Rychlým krokem vstupuji do jarního lesa. Ten klánovický je vůbec největší v Praze. Přesto by pro někoho z jiné než přilehlé části města nemusel být prvoplánovým cílem. Já do něj sice chodím pravidelně běhat, ale dnes je můj záměr jiný. Na zádech nesu batoh s pitím a svačinou. Po dlouhé době se vypravuju na výlet. Vůně lesa, bláto a ne zrovna vydařené počasí mi dodávají pocit, že se vydávám na opravdový čundr a ne jen na pouhou procházku po Praze.

Předchozí den nás namotivoval kamarád Martin, který ušel čtyřicetikilometrovou túru na nejzápadnější místo ve městě. „Tak to musíme,” snažím se přimět svého parťáka k programu na deštivou Bílou sobotu. Pro začátek si vybíráme nejbližší, od domova osm kilometrů vzdálený východní pól uprostřed Klánovického lesa. S pomocí map plánuju asi patnáctikilometrový výlet. Na větší vzdálenost si troufnu později, s postupně dobytými nejodlehlejšími pražskými body. Samotné slovní spojení „dobytí pólu" mi přijde komické. „Příště jdu ve sněžnicích," vtipkuju po cestě, protože fouká vítr. Na místo dorážíme asi za dvě hodiny. Kromě pár otrlých běžců nikoho nepotkáváme, u samotného patníku jsme pak úplně sami.

Přitom póly se od začátku těší velké oblibě. Nejdříve lidé sdíleli fotky na sociálních sítích snímky z místa, vloni v prosinci přibyly symbolické patníky. Řediteli Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) Ondřeji Boháčovi posílali fotky známí, kteří se na tehdy ještě neoznačené body vydávali. „Nápad vznikl během lockdownu, když jsme chtěli s dětmi ven. Měli jsme ale zkušenost, že na turisticky známých místech bylo lidí jak na farmářských trzích. Úvaha tedy byla, kam jít ven, aby tam nikdo moc nebyl ale zároveň to bylo zajímavé a unikátní místo. K nápadu na ,dobytí' pražských pólů pak už nebylo daleko, vždycky mě navíc bavily geograficky zajímavé body,” uvádí Boháč, který za iniciativou stojí.

Za kulturou

Možností, jak se jinak kulturně vyžít než v doprovodu svého notebooku, je v současné době pramálo. A tak se vydávám do neobvykle vylidněného centra. Téměř prázdné město však nabízí i jiné cíle než turistické památky bez obvyklých davů. S výhledem na Hrad se na Alšově nábřeží chystám zhlédnout rovnou dvě výstavy. Na druhé výstavě blíže k Rudolfinu se dovídám o zakázané lásce v době komunismu. A taky o historii boje za práva homosexuálů na území bývalého Československa a Maďarska na výstavě nazvané Loading Love od organizace Post Bellum. Ta se dlouhodobě věnuje historii a stojí například za projektem Paměť národa. V těsné blízkosti, v další části Alšova nábřeží, sídlí i galerie Rudolfinum. Momentálně zde připravili výstavu Compassion Fatigue Is Over, za kterou stojí mezinárodní tým umělců. Fatigue, neboli únava, už jde i na mě. Procházení výstavy, kde potkávám i další kulturní nadšence a nechávám na sebe umění působit jinde než ve svém pokojíčku, na mě dýchá punc normálnosti. Ale pořád jen skrz nepřetržitě nasazený respirátor. A soudě podle velkého množství návštěvníků na nábřeží, bych si na výstavu, koncert, či film po tolika měsících zašla raději v klasické předkoronavirové podobě nejen já.