Někde kontrola, jinde pohoda. K nové povinnosti přistupují hospody různě

Brno - Test, očkování, prodělání nemoci. Je druhého listopadu, druhého pandemického roku, a restaurace slouží druhým dnem pouze zákazníkům, kteří předloží doklad o bezinfekčnosti. Nařízení vlády má pomoci zvládnout zdravotní krizi.

Koronavirus v posledních osmnácti měsících zasáhl do fungování každého odvětví ekonomiky. Restaurace nejsou výjimkou, osudy mnoha z nich média zmapovala. Hospodští kritizovali vládní politiky za to, že jim po vynuceném uzavření neposkytli dostatečnou pomoc, a za zmatečná opatření, která vydávali. Mnozí nechali během lockdownu otevřeno tajně.

Nejnovější nařízení jim ukládá povinnost kontrolovat u návštěvníků doklad o prodělání koronavirové nemoci, čerstvém negativním testu, nebo absolvovaném očkování. Jak se k nové povinnosti hospody v brněnském centru staví? Situaci zkoumal redaktor Stisku.

Zatím dobrý

Do restaurace U Tomana na náměstí Svobody přicházím krátce po čtvrté hodině odpoledne. Plno ani zdaleka není, což jsem však v tento den a tuto hodinu nečekal. Již při zběžném projití hospodou pozoruji, jak jeden z návštěvníků vytahuje doklad o očkování. Nakonec usedám k malému stolku naproti kuchyňce, a krátce nato si u světlovlasé servírky objednám mátovou limonádu. Poté přichází očekávaná otázka.

„Máte u sebe nějaký doklad?“ zajímá se. Doba pokročila. Zatímco v roce 2019 bych při položení této otázky hledal v peněžence občanský průkaz, abych prokázal svoji plnoletost a mohl si vychutnat půl litru piva, dnes si objednávám nealkoholický nápoj a dokladem je myšlen v ideálním případě QR kód v aplikaci Tečka.

„V pořádku,“ prohodí ještě předtím, než si stihne můj záznam o vakcinaci prohlédnout. První dva dny, kdy opatření platí, byl U Tomana jen jeden větší střet s nespokojeným zákazníkem. „Jeden pán na nás řval, že porušujeme zákon a dožadoval se našich zdravotních záznamů. Nezvládla jsem ho vyrazit,“ říká rezignovaně číšnice. Představit se mi nechtěla.

„Jinak ale zatím dobrý. Lidé doklady vesměs mají, a když ne, tak problémy nedělají a prostě odejdou. V příštích dnech očekáváme nějakou kontrolu,“ uzavírá náš rozhovor. I přes její úsměv vnímám, že nemá ze současné situace radost, uvědomuje si ale, že jiná cesta pro udržení chodu restaurace není.

Kontrola přes čtečku, jinak odchod

Pivní burza v Jánské ulici upozorňuje hosty na zkontrolování ještě před vstupem. Skleněným dveřím dominuje vývěska, na níž její provozovatel detailně vysvětluje podmínky pro vstup. V případě jejich nesplnění zákazníka vyhodí, nebo neobslouží. Celý dokument končí úderným poděkováním za pochopení. To zatím příchozí mají.

„Lidé nenadávají,“ konstatuje barman Jakub Juráček. „Bylo snad sedm hostů, kteří u sebe žádný doklad neměli, ti ale bez problému odešli,“ dodává. Při pohledu na něj není divu, zřejmě málokdo by si na ostrou hádku se silným hospodským s plnovousem troufnul. Moje očkování kontroluje s kolegyní hned při příchodu, ještě, než se stačím usadit. Čtečkou najede na QR kód a až po odpípnutí si mohu vybrat svůj stůl.

Popisuje mi i veselé historky, které s novými pravidly přišly. „Lidé mi tu někdy mávají svým kódem už ve dveřích, někteří se vysloveně chlubí,“ říká. Stejně jako v předchozí hospodě je však i zde na místní poměry málo lidí. „Ano, návštěv je méně. Tak to je ale prakticky všude,“ vysvětluje Juráček. Hospod, které opatření dodržovat nebudou, se podle něj najde dost. Těm by se snad v těchto časech mohlo dařit, pokud nepřijde inspekce.

Při svém rozjímání nad nápojem vnímám v hospodě jinou atmosféru, než dříve. Nová pravidla jsou tématem i pro návštěvníky u vedlejšího stolu. Po rozpravě o současných opatřeních čile spekulují, jestli se budou muset prokazovat také třetí dávkou očkování.

Hudbu, která zní z reproduktorů, slyším zřetelněji, než při svých posledních návštěvách tohoto podniku. Z poloprázdné burzy odcházím po necelé hodině a během loučení s personálem si přejeme hodně štěstí v našich pracích.

Na to nemáme právo, čas ani chuť

„Usazením u našich stolů nám dáváte najevo, že splňujete podmínky nařízené vládou a ministerstvem zdravotnictví,“ píše vedení hospody První Doubravnická nedaleko Moravského náměstí. Kontrolu dokladu o bezinfekčnosti však nečekejte.

Ani tady však dnes není narváno k prasknutí, u několika obsazených stolů ale panuje bujará nálada. U obsluhy si objednávám tentokrát čepovanou bezovou limonádu. Po dopití se chystám k zaplacení a krátkému popovídání s pánem u výčepu. Ten působí při obsluhování mile a ochotně, přesto k nakousnutí ožehavého tématu sbírám chvíli odvahu.

„Je to hovadina,“ hodnotí novou povinnost pro restauratéry poté, co se ho konečně zeptám na jeho názor. Přál si zůstat v anonymitě, nadále se však se mnou ochotně, s trpkým úsměvem baví. „Omlouvám se za slovník, ale je to tak. Šéf je v tomto se mnou zajedno,“ dodává a upravuje si na hlavě svůj baret.

V těchto momentech vážím každé své slovo. Pokouším se formulovat své otázky tak, abych barmana neurazil či nenaštval. Vypadá to, že se mi to docela daří. „Vy vypadáte, že nejste od hygieny na kontrole, tak si s vámi klidně pokecám,“ prohodí. Jemně se pousměji a pokračuji s ním v konverzaci.

Bavíme se o dopadech na návštěvnost podniků. Vysvětluje mi, jak po schválení nové povinnosti restaurace hromadně ruší rezervace. „Těžko říct, co se bude dít dál. Pro podniky je to zkrátka devastující,“ myslí si zaměstnanec.

Po zaplacení odcházím se smíšenými pocity. Mně pandemie vzala „jenom“ rok školy, za jejíž navštěvování výplatu nedostávám. Frustraci a vyčerpání po nekonečných měsících existenční nejistoty tak na vlastní kůži neznám, ale mrzí mě, že podnikaví lidé, kteří se podílí na kulturním životě, nemohou dělat svoji práci bez omezení. Není však úplná rezignace na opatrnost v době krize právě to, co nás už jednou dostalo do problémů?

Moje dnešní cesta po brněnských podnicích končí, zato hospodským zásadní změna v jejich pracích teprve začíná. Na jak dlouho? Těžko říct. Počet nakažených roste, a obavy z další uzávěry zrovna tak.