KOMENTÁŘ: Tvrdé probuzení na mistrovství před domácími fanoušky

Praha - Dvě bronzové a jedna stříbrná medaile. To je bilance české nohejbalové reprezentace na domácím mistrovství světa v Praze. Po dlouholeté nadvládě tak přišlo nečekané vystřízlivění.

Jeden míč, jedno hřiště a tři disciplíny. Po šesti letech se světový šampionát v nohejbalu vrátil do České republiky, tentokrát do haly O2 universum v Praze. Od 4. do 6. listopadu se po čtrnácté na jednom místě sešli ti nejlepší nohejbalisté ze čtyřiadvaceti zemí světa. A domácí reprezentace měla na co navazovat.

Čtyři zlaté medaile z kategorie jednotlivců, šest zlatých medailí z kategorie dvojic a čtyři zlaté medaile z kategorie trojic. Skvělá bilance českého týmu, který dosáhl na vrchol při posledním šampionátu v roce 2018. V rumunské Kluži totiž čeští nohejbalisté ovládli všechny tři disciplíny. Před domácími fanoušky tak měli svěřenci trenéra Petra Guldy o motivaci postaráno. Výsledek byl ale nakonec úplně jiný, než očekávali nejen fanoušci, ale i samotní hráči reprezentace.

Pro národní tým přitom vše vypadalo nadějně. Do semifinále se reprezentace probojovala v každé kategorii. V soutěži jednotlivců čekal v semifinále českého nohejbalistu Ondřeje Víta soupeř z Maďarska. Ve dvojicích proti domácímu týmu nastoupilo silné duo ze Slovenska a v soutěži trojic se Česko znovu utkalo s maďarskými hráči.

Očekávalo se, že minimálně dvě finálové účasti český tým neminou, a o tu třetí svede boj v soutěži dvojic se srdnatým Slovenskem v čele s Jánem Brutovským. Plány na ovládnutí šampionátu ale hned v zápase jednotlivců nevycházely tak, jak si každý český fanoušek přál.

Ruku na srdce, hra Ondřeje Víta byla na míle vzdálená tomu, co předváděl v minulých letech. Postrádala pestrost a Maďar Fodor byl vždycky o krok napřed. Jakoby nohejbalistovi z Žatce v osmatřiceti letech chyběl mladistvý elán, který byl jednoznačně na straně maďarského protivníka. Prohra 2:0 na sety tak byla čárou přes rozpočet národního týmu a především Ondry Víta, který útočil na třetí zlato v soutěži jednotlivců v řadě.

Ještě větší zklamání zažilo české duo po souboji se Slováky. Očekával se tuhý souboj, přetahovaná o každičký bod, jenže to, co předvedla česká dvojice, bylo naprosté zrcadlo oproti hře Slováků. Horší servis, ne dost daleký příjem, nahrávky příliš k síti, nefungující bloky, všechno se ve druhém setu českému týmu rozsypalo. Po těsném prvním setu ukázali Slováci záda a došli si jasně pro postup do finále. Prohrát se Slovenskem bolí v nohejbale vždy, prohrát tímto způsobem a jasným rozdílem 2:0 na sety ale bolí dvojnásob.

Trojnásob pak bolí prohra v souboji o zlato. Hlavně, když celý turnaj hrajete jako favorité na vítězství. Hlavně, když v zápase vedete 1:0. Prohra 2:1 ve finále trojic tak byla posledním zatlučeným hřebíkem do rakve české dominance. Byl to šok. Stále to šok je. A český nohejbal se z toho musí poučit. Je potřeba stále pracovat, protože nikdo z nás nechceme vidět ústup Česka ze slávy zrovna ve sportu, který jsme světu dali.