Lidový tanec pro mě představuje přirozenost, říká jeho lektorka

Brno - Lenka Fučíková se lidovému tanci věnuje už od pěti let. Vystudovala taneční a pohybové divadlo na Janáčkově akademii múzických umění. Tančila v profesionální složce Vojenského uměleckého souboru Ondráš a měla angažmá ve Slovenském ľudovém umeleckém kolektívu (SĽUK). Dnes lidový tanec předává vlastní formou pomocí projektu Folk it. „Myslím si, že spousta lidí chce folklor jen ochutnat a vzít si z něj svoje,“ vysvětluje.

Mohla byste přiblížit, jak Folk it funguje?

Jde o lekce lidového tance, primárně pro jednotlivce. Lidé totiž často nemají tanečního partnera, nebo čas na působení v lidových souborech. Přesto by se chtěli folkloru věnovat a Folk it jim tuto možnost nabízí. Zároveň je tam přidaná hodnota fyzické aktivity. Člověk si trochu zaposiluje, zacvičí si kardio a protáhne se. Je to kombinace lidového tance s prvky aerobního cvičení.

Může na lekci Folk it přijít i začátečník, který se folklornímu tanci nikdy nevěnoval?

Nabízíme kurzy pro jednotlivce, páry i děti. Jsou odstupňované podle náročnosti, takže k nám může přijít kdokoliv. Zároveň je to fyzická aktivita skočného charakteru, takže pro člověka, který má velké zdravotní problémy není úplně vhodná. Pokud má ale zájem někdo, kdo lidový tanec nikdy nedělal a chtěl by ho zkusit, může přijít do začátečníků. Lekce pro pokročilé navštěvují lidé, kteří k nám chodí řadu let, nebo bývalí členové souborů, kteří už nemají tolik času. Na tanec si najdou sotva hodinu týdně a jdou si k nám zavzpomínat. Před pár lety jsme přidali i kurzy pro děti ve věku od dvou do čtyř let. Věková hranice je tak nastavená, protože starší děti můžou chodit do souborů, kterým nechceme konkurovat. Specifické jsou lekce párového tance, zaměřené především tak, aby se lidé naučili tančit v páru. Techniku ukazujeme na principech lidového tance obecně. Používáme i regionálně zařazené tance, ale není to tak, že bychom se učili konkrétní tanec z konkrétní vesnice.

Jak vypadá vaše běžná lekce?

Standardní lekce má šedesát minut. První část je zaměřená na zahřátí organismu pomocí krátkých tanečních vazeb složených z jednotlivých kroků, které se opakují na písničku. Nerada to k tomu přirovnávám, ale nejlépe si to člověk představí na zumbě. Na písničku cvičíte opakující se sestavu, která je vybudovaná od jednodušších kroků po ty náročnější. Technická náročnost se odvíjí od úrovně kurzu. Po rozcvičkové části následuje posilování, většinou pět až deset minut. Poté si ukážeme asi minutovou taneční choreografii, která je inspirována nějakým regionálním tancem. Nezacházíme do detailů, ale naučíme se třeba krátkou vazbu na motivy tance z Kopanic. Na dalších lekcích na sestavě pracujeme a přidáváme do ní kroky. Na závěr samozřejmě nesmí chybět protažení.

Kterými regiony se v tanečních sestavách inspirujete?

Většinou převažuje Morava a Slovensko. Vycházíme z pohybových motivů, které jsou pro tyto oblasti a celý karpatský oblouk podobné. Ale snažíme se zařazovat i jiné regiony. Minulý měsíc jsme dělali jižní Čechy, protože působíme už i v Praze. Pořád bych ale řekla, že dominuje Morava. Slovenskými tanci se inspirujeme často i proto, že jsou zajímavé a jde z nich vybrat hodně motivů i pro ženy. U nás na Slovácku je hodně rozšířený mužský lidový tanec verbuňk, ale dívčích motivů je v lidovém tanci hodně málo.

Jak vznikl nápad propojit lidový tanec s prvky fitness?

Přivedlo mě k tomu působení ve SĽUKu, kde jsem tancovala. Můj tehdejší umělecký vedoucí Stanislav Marišler vymyslel lekci, která měla být původně pro bývalé tanečníky uměleckých souborů SĽUKu a Lúčnice. Rozneslo se to i mezi veřejnost a lidi to začalo zajímat. Stanislav pak vytvořil projekt Folky-Polky, kterým jsem se inspirovala. Folk it jsem původně zpracovávala jako bakalářskou práci. Tehdy jsem v Brně pořádala první lekce a postupem času se koncept uchytil i u nás. Máme dohodu, že jsem taková česká pobočka. Spolupracujeme, ale oba projekty jdou vlastní cestou.

Za svou taneční kariéru jste vyzkoušela různé taneční a pohybové styly. Proč jste se nakonec rozhodla zůstat u folkloru?

Řekla bych, že je to trochu i shoda náhod. Přestože jsem balet studovala, věděla jsem, že se mu nechci věnovat. Šla jsem tedy na konkurz do Ondráše a vyšlo to. V lidovém tanci jsem si našla kouzlo a přirostl mi k srdci.

Co pro vás lidový tanec představuje?

Znamená pro mě přirozenost a nějakou zemitost. S folklorem jsem začala v pěti letech. Při tanci jsem vždy měla divný pocit, jako bych to znala. Připadalo mi to jasné a přirozené. Zároveň miluji i balet a lidový tanec mám ráda v propojení se současnými technikami nebo ve scénické formě. Autenticita je super, ale nejvíc mě baví, když se k tomu přidá nějaký příběh a má to přesah.

Scénickou podobu lidového tance jste si vyzkoušela i ve Vojenském uměleckém souboru Ondráš, který letos slaví sedmdesáté výročí svého fungování. Budete se souborem spolupracovat i v této souvislosti?

Choreograficky jsem spolupracovala na různých programech, naposledy na pořadu Krok za Krokem, momentálně zkoušíme představení Bohyně. K výročí se chystá velký program složený ze starých čísel. Pořadatelé oslovili bývalé tanečníky, takže se podílím tanečně jako interpret asi ve třech číslech.

Lekce Folk it nabízíte zájemcům v Brně, v Praze a Uherském Hradišti. Plánujete projekt rozšířit i do dalších měst?

Řekla bych, že ano, ale v daleké budoucnosti. Sama se učím nemít rozjetých moc vlaků najednou, drží mě u toho můj muž. V Hradišti nabízíme lekce relativně nově a potřebujeme provoz ustálit jako v Brně a v Praze. Je pro mě zásadní sehnat lektora, na kterého se můžu spolehnout. Není úplně jednoduché, aby měl člověk přehled v lidovkách a byl spolehlivý. Nechci z Folk it dělat franšízu, kde komukoliv plácnu pravomoc, ať si učí. Ale ráda bych lekce rozšířila pro cizince a zahraniční studenty. Sama občas vyučuji workshopy lidového tance pro cizince, kteří se mi sami ozývají, protože je to pro ně atraktivní.

Pozorujete vývoj v zájmu o lidový tanec nebo folklor obecně?

Skupiny lidí, kteří k nám chodí, se různě míchají a cyklí. Vždy mě velmi potěší, když se k nám někdo vrátí po delší době. Zájemců přibývá, největší příliv je vždy mezi začátečníky. Možná zažíváme období, kdy se lidé opět začínají více zajímat o lidový tanec a folklor. Vzniká hodně folklorních akcí a různých tanečních domů. Myslím si, že je to takový závan ze Slovenska. To, co už tam funguje dvacet let, se rozvíjí i v Česku. Nejsem zapálená folkloristka, která musí mít vše podle pravidel a některým lidem to není úplně po chuti. Ale myslím si, že je spousta lidí, kteří chtějí folklor jen ochutnat a vzít si z něj svoje.