Jeden hlas může něco změnit, říká studentka politologie a práv

Brno - Veřejné dění, zpravodajské pořady a volební kauzy. Studentka Masarykovy univerzity Kateřina Ochodková zálibu v politice nalezla už v dětství. Proto se po maturitě rozhodla studovat politologii a právo. „Snažím se oba obory vzájemně propojovat. Nejvíc mě baví právní oblasti, které se dotýkají politiky,“ říká.

Máte zkušenosti se zahraničním pozorovatelstvím voleb. Co to vlastně je?
Volební pozorovatelství je činnost, kdy lidé z jiných zemí pozorují průběh voleb. Stráví tam různě dlouhou dobu a na závěr vyhotoví zprávu s doporučeními pro nadcházející volby.

Jak jste se tedy k pozorovatelství dostala?
Evropské fórum studentů minulý únor pořádalo týdenní výjezd na Slovensko v době, kdy se konaly parlamentní slovenské volby do Národní rady. Byla to studentská pozorovatelská mise, věkově omezená do třiceti let.

Čemu konkrétně jste se na Slovensku věnovala?
Analyzovali jsme například počet voličů do třiceti let a procento mladých kandidátů. Já jsem měla na starosti věkovou strukturu mladých voličů v době studentských voleb a celkově preference mladých lidí. Když jsme dorazili na Slovensko, měli jsme několik schůzek se spoustou zajímavých lidí, kteří se věnují volbám. Také jsme si prohlédli prostory Národní rady. Hlavním bodem byl samozřejmě volební den. Od rána do večera jsme chodili po námi vybraných volebních místnostech. V každé jsme strávili asi dvacet minut a sledovali, jak voliči hlasují. Pro lidi, kteří nemají rádi volby, to možná zní nudně, ale pro mě to byla skvělá zkušenost. Zúčastnili jsme se jak jejich příprav, tak i finálního sčítání hlasů. Byl to skvělý zážitek. Největší přidanou hodnotou bylo setkání s lidmi z různých států se stejným zájmem o politiku a volby.

Může se stát volebním pozorovatelem i člověk, který nestuduje politologii?
Záleží na instituci, ale může to dělat v podstatě kdokoli. V České republice volební pozorovatelství zprostředkovává například Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě nebo Evropská unie, výběr lidí koordinuje ministerstvo zahraničí. Hlavním kritériem účasti na nějaké pozorovatelské misi je minimální věk pětadvaceti let a také dobrá znalost jazyka. Já jsem se ke studentské pozorovací misi dostala přes kamaráda politologa, ale setkala jsem se tam se spoustou lidí z různých oborů. Důležitým kritériem je zájem o volby.

V Česku se blíží parlamentní volby. Plánujete se do nich zapojit?
Určitě, parlamentní volby jsou v politologické teorii označované za prvořadé, protože jsou nejdůležitější. Vždycky jim předchází nejzajímavější kampaň a atmosféra. Zapojím se do nich samozřejmě jako volička, ale i jako součást exit poll, což je výzkum, který tradičně pořádá Katedra politologie. Studenti stojí u volebních místností a podle připraveného dotazníku se zajímají o preference voličů.

Už jste se na nich v minulosti podílela?
Naše katedra exit poll pořádá pravidelně. Účastnila jsem se už před čtyřmi lety při minulých parlamentních volbách, ale také při těch komunálních. Studenti za to dostávají kredity bez nutnosti napsání seminární práce, takže je to dost oblíbená a tradiční akce.

Co vás přivedlo k zájmu o politiku?
V dětství jsem se s rodiči často koukala na večerní Události, kde se řešila hlavně politika. O veřejné dění jsem se tedy zajímala už jako dítě, a tak jsem se po gymplu rozhodla studovat společenské vědy.

Jak vnímáte to, že se o politiku spousta lidí nezajímá?
Každý člověk má jiné záliby, a ne pro všechny je politika důležitá. Spousta mladých ji neřeší, protože tolik necítí její dopady. Moji vrstevníci jsou studenti, kteří si hledají brigády a první práce. Své příjmy ještě nemají tolik zdaněné, tak se o politiku nezajímají. Byla bych raději kdyby se to zlepšilo, ale respektuji to.

Co byste vzkázala lidem, kteří nechodí k volbám?
Žiju hlavně ve své politologické bublině, kde jsou všichni do politiky zamilovaní. Je to naše vášeň, žijeme tím dnem i nocí. Samozřejmě znám i ty, kteří se o politiku tolik nezajímají. I ve svém blízkém okolí mám lidi, kteří nechodí volit. Byla bych ráda, kdyby šli volit, ale v rámci zachování přátelských vztahů s nimi na toto téma nemluvím. Jít volit není povinnost, ale právo. I jeden hlas ale může něco změnit.