Samci dželad si už rozdělili samice, říká chovatelka z brněnské zoo

Brno - V brněnské zoo letos na konci září otevřeli nový výběh pro dželady hnědé, přezdívané „opice s krvácejícím srdcem“. Osm jedinců dorazilo ze Švýcarska a Rakouska a nyní obývají prostor původně určený pro šimpanze. Kurátor chovu savců Matyáš Bernardy a chovatelka Adéla Šindelářová v rozhovoru popisují způsob života dželad, jejich vlastnosti a proces přeměny výběhu.

Jak dlouho jste připravovali výběh pro dželady a co všechno bylo nutné upravit?

Matyáš Bernardy: Příprava byla poměrně náročná. Pracovali jsme s objektem, který byl původně projektovaný pro jiný druh, šimpanze. Jakmile jsme zjistili, že pro ně prostor není vhodný, začali kolegové přemýšlet, jak výběh přizpůsobit dželadám. Ty jsou tolerantnější vůči nižším teplotám, tráví většinu času venku a nepotřebují rozsáhlé vnitřní prostory. Doplnili jsme skály s topnými rohožemi, aby se mohly zahřívat, a nově v nich žije také daman skalní, který obývá jednu z vnitřních částí skal. Od zahájení stavby původního výběhu uplynulo zhruba deset let, ale největší úpravy probíhaly až poslední půlrok. Bylo to náročné, protože se zároveň rekonstruoval i výběh pro medvědy, ale nakonec se vše stihlo včas.

Dželady pocházejí z Afriky, konkrétně z poměrně vysokých nadmořských výšek. Jak zvládají české podmínky?

Adéla Šindelářová: Velmi dobře. Výběh je ve skalnatém svahu, což jim naprosto vyhovuje. Jediné, co může návštěvníkům připadat zvláštní, je, že dželady často sedí zády k nim, protože si vybírají pohodlnější polohu na svahu. Jinak ale nemají s českým klimatem žádný problém.
Bernardy: Hlavně zvířata přímo k nám přišla ze Švýcarska a Rakouska, takže už byla aklimatizovaná. Naše klima jim nedělá problémy, protože zvládají zimu mnohem lépe než tropické opice.

Má brněnská zoo v chovu dželad nějakou tradici?

Šindelářová: Dá se říct, že ano. Historicky jsme tu měli tři samce, kteří žili společně s paovcemi nebo kozorožci. Dželady jsou společenské a velmi snášenlivé, takže takové soužití fungovalo dobře. Ale nešlo o chovnou skupinu, spíš o menší samčí kolektiv.
Bernardy: V evropských zoo nejsou dželady příliš běžné, protože se chovají v celých tlupách, a to vyžaduje velké prostory. U nás a ve Zlíně jsme momentálně jediní, kdo je v České republice chová.

V čem jsou dželady jiné než ostatní opice?

Šindelářová: Nejvýraznější rozdíl je ve stravě. Živí se téměř výhradně trávou, což je u primátů velmi neobvyklé. Spásají ji celý den, takže mají i jinak přizpůsobené zuby a ruce. Do výšek nelezou, ty využívají hlavně ke spánku buď na skalách, nebo ve stromových dutinách.
Bernardy: Krmnou dávku jim doplňujeme o zeleninu, hlavně mrkev, řepu nebo cibuli, kterou milují. Ovoce nedostávají, protože je na trhu příliš sladké a zvířatům by škodilo.

Jak to vypadá s rozmnožováním? Plánují se mláďata?

Šindelářová: Ano, máme dva samce a šest samic – a ti už se činí. U tří samic jsem pozorovala říji, takže pokud vše proběhne, jak má, teoreticky bychom se mohli dočkat prvních mláďat už v březnu.
Bernardy: Samci si samice rozdělili. Ten dominantní jich má pět, mladší zatím jednu, ale to je v pořádku – je mu teprve pět let, takže je vlastně na začátku dospělosti.

Dželady jsou rozeznatelné podle typické červené skvrny na hrudi. K čemu slouží?

Šindelářová: Tu skvrnu mají samci i samice a má tvar přesýpacích hodin. Mění barvu podle hormonální hladiny a sociálního postavení. Pomáhá zvířatům poznat, kdo je zrovna v říji. U jiných opic to bývá vidět na zadní části těla, ale dželady by to měly nepraktické – celý den sedí, když spásají trávu.

Jak mezi sebou dželady komunikují?

Šindelářová: Mají obrovské množství zvuků a také bohatou mimiku. Například ukázat zuby může znamenat pozdrav, ale i hrozbu – záleží, jestli je vidět dáseň. Když jim ráno nesu snídani, jen mírně ohrnou pysk – vím, že mě tím zdraví.
Bernardy: U mě je to jiné – já nejsem jejich oblíbenec. Když mě vidí, ukazují celou dáseň a ustupují. To není právě přátelské gesto.

Máte s nimi už nějaké neobvyklé zážitky?

Šindelářová: Spoustu! Jsou velmi pozoruhodné. Každý den se mezi nimi mění vztahy – kdo se s kým pohádal, kdo je s kým kamarád. A jsou i chytří. Jeden samec jednou ukradl nějaké víko, které mu nešlo protáhnout mříží. Trvalo mu jenom pět vteřin, než ho otočil a protáhl správně. Na druhou stranu se dželady dva dny bály vrátit do ložnic, když jsme jim vyměnili dřevotřísku na spaní za jiný odstín materiálu. Takže jsou chytří, ale i opatrní.