Milá atmosféra i nekonečné čekání. Kavárna pořádala Den gruzínské kuchyně

Domácí

Milá atmosféra i nekonečné čekání. Kavárna pořádala Den gruzínské kuchyně
Při příchodu do kavárny dominuje výhledu gruzínská vlajka. Foto: Tobiáš Pospíchal
GALERIE collections

Brno - Den gruzínské kuchyně uspořádala v úterý brněnská kavárna Podnebí. Návštěvníci ochutnali tradiční pokrmy a víno z kavkazské země. Akce se zúčastnil i reportér Stisku.

V zapadlé kavárně na kraji ulice Údolní je dnes rušno. Událost, kterou propagoval podnik na svých facebookových stránkách po několik dní, vzbudila na sociální síti zájem několika set lidí. Vyrazit tedy s přítelkyní naslepo, bez rezervace, byl více než riskantní krok. Štěstí však stálo na naší straně. „Máme tu dnes jednu rezervaci za druhou... Od stolu se teď zvedá paní, a další lidi to tu mají zamluvené až od dvou, tak můžete sem,“ navádí nás obsluha.

Kromě gruzínské vlajky na zdi nelze na první pohled poznat, že se dnes děje v kavárně něco výjimečného. Interiér podniku je navíc nazdoben výstavou fotografií z válečných oblastí na Blízkém východě. Visí tu již od poloviny října, k pozitivní atmosféře a oslavě specifického jídla mi však nesedí.

U každého stolu čeká nabídka k dnešnímu dni. Na drobném lístku je překvapivě široké množství pokrmů a nápojů. Polévky, hlavní jídla, dezerty, gruzínské čaje a vína. Třebaže kuchyně kavkazské oblasti není charakteristická masitými pokrmy, v dnešním menu převažují.

Po několika minutách čekání nám kontroluje sympatická servírka doklady o bezinfekčnosti a já si prozatím z nabídky vybírám černý čaj s tymiánem. Při její další návštěvě našeho stolu si konečně objednáváme adžarské chačapuri. Chléb ve tvaru loďky, plněný sýrem, zdobený rozklepnutým vajíčkem a máslem mi hned padnul v nabídce do oka.

Atmosféra je navzdory nestíhajícímu personálu a velkým prodlevám příjemná. Lidé si chválí iniciativu, která zde vznikla. S přibývajícím časem však kromě hladu roste také míra frustrace. „Pokud to ještě chvíli potrvá, budeme muset vynechat dezert,“ říká mi zklamaně moje drahá polovička. Po necelé hodině se dočkáme svého jídla, je již však jasné, že závěrečnou laskominu nestihneme. Čekání na samotný oběd se však vyplatilo, jemné těsto skvěle doplňuje žloutek z vajíčka a rozvláčný sýr.

Po jídle pomalu odcházíme. Při placení se zapovídám s hlavním číšníkem. „Gruzínský den je tu letos poprvé, nečekali jsme takový zájem. Čeká se celkem dlouho, což mě mrzí. Vaříme přitom běžně,“ říká mi. Po dalších dotazech mě navádí na hlavního organizátora gruzínského dne. „Chvíli počkejte, hned vám ho přivedu,“ nabízí mi ochotně číšník.

Po chvíli přichází tmavovlasý Aleksandre Kchachaturov. Právě on přišel za vedením kavárny s nápadem uspořádat akci. Sám na ní pracuje jako kuchař. „Podnebí jsem objevil celkem náhodou a rozhodl se je se svým projektem oslovit. Nečekal jsem takový zájem zákazníků,“ povídá mi Aleksandre.

Kchachaturov vede v Brně e-shop zaměřený na speciality ze své rodné země. Chlapík z Tbilisi si dnešní návštěvnost velmi pochvaluje, nemůže však zapřít jisté problémy. „Je zjevné, že moc nestíháme. Zájem je opravdu nad očekávání. Kdybych tušil, že se to takto vyvine, tak snad uspořádám akci v Bobycentru,“ usmívá se.

Na rozloučenou si přátelsky podáme ruce a pomalu odcházím z kavárny pod Špilberkem. Mrzí mě, že jsem neochutnal některou z gruzínských sladkostí, přátelský personál a pohodová atmosféra brzkého úterního odpoledne mi však přes dlouhé čekání na hlavní chod připravila příjemný zážitek.