Komentář: Amatérský sport až v poslední řadě

Amatérský sport už více jak rok téměř neexistuje. Jistého rozvolnění se na chvíli dočkal přes léto, jinak však kromě profesionálů nikdo organizovaně sportovat nemůže. Vláda jako kdyby si při plánování budoucího rozvolňování s tímto problémem příliš hlavu nelámala. Přestože mnoho organizací a funkcionářů volá po co nejrychlejším návratu amatérů a především dětí ke sportu, vláda povolení těchto aktivit stále odkládá na úkor jinačích otevření.

Tento víkend se tak například na fotbalové zápasy mohou vrátit diváci. Zatím musí kluby dodržet maximální kapacitu deset procent z celkového počtu míst na stadionu, ale i tak je to v tomto ohledu vstřícný krok. Pokud by si však fotbaloví nadšenci chtěli jít sami kopnout, porušili by vládní opatření, které stále dovoluje sportovat pouze ve skupinkách po dvou lidech. Ať už o problému rozhoduje kdokoliv, působí, jako kdyby celou situaci neuměl pojmout v širším kontextu. Dlouhodobým omezením sportovních aktivit si totiž zaděláváme na budoucí pořádnou zátěž zdravotnického systému.

Největší problém totiž nastává u dětí. Ty za dlouhé měsíce bez aktivity odvykají pohybu a nebude jednoduché je ke sportu znovu navnadit. U mnohých navíc takováto doba bez pořádné aktivity může vést i ke psychickým problémům. Vládní představitelé se ohání tvrzením, že jejich prvotním úkolem je vrátit děti co nejdříve do školních lavic. Tomuto úkolu je podle nich potřeba obětovat i některá jiná rozvolnění, která by mohla přijít na řadu dříve. Realita je však bídná. Ani na začátku května nenavštěvují všechny děti prezenčně své školy a pokud už ano, tak jen rotačně a s neustálými dohady ohledně respirátorů a testování. Toto všechno navíc nastává ve chvíli, kdy se amatérský sport pomalu mohl nadechnout k životu. Vláda však tomuto záměru učinila jasnou přítrž.

Přitom v některých dalších odvětvích se rozvolňovat může. Od 3. května se otevřou některé služby, o týden později pak všechny obchody. Celá situace působí dojmem, že vláda staví ekonomickou stránku státu nad tu zdravotní. Sami sportovní představitelé už neví, jak by mohli přesvědčit, že to není ta správná cesta. Za poslední návrhy přišli s desítkami návrhů a improvizací, jak by se alespoň děti mohly vrátit k organizovaným sportovním aktivitám, vláda je však postupně všechny odmítla. Ať už v Česku funguje jakýkoliv protiepidemický anebo balíčkový systém, sport je vždy až téměř na samém konci. Heslo „Sportem ku zdraví!“ viditelně u politiků příliš populární není.