Lidé v krizi více darují. Konference o kulturním fundraisingu odhalila pozadí dobročinnosti

Brno - Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, Češi jsou národem, kterému na kultuře záleží. Podle Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu se v loňském roce prodalo více než pět milionů vstupenek do stálých divadel, v evropských žebříčcích čtenosti knih obsazuje Česká republika horní příčky. I proto se v Divadle Husa na Provázku uskutečnila konference pro zástupce kulturních institucí a organizací, kteří se zajímají o fundraising neboli získávání finanční podpory v kultuře mimo veřejné zdroje a příjmy z vlastní činnosti. Příspěvky velkých mecenášů i malých přispěvatelů tak mohou výrazně zlepšit jejich fungování.

Chtějí lidé darovat?

V širším kontextu darování se v současné době vyrovnávají lidé – jednotlivci - s tím, co darují podniky. „Dříve darovaly více firmy, zhruba před patnácti lety se to začalo vyrovnávat,“ říká fundraisingový konzultant Jiří Bárta. Lidé více darují v době krize, tedy například v době pandemie covidu nebo po začátku války na Ukrajině. Z celkového „koláče“ darovaných financí pro různé účely se odhaduje, že do oblasti kultury putuje zhruba pět procent.

Pohled z druhé strany – jak kulturní instituce získávají donátory?

Tajemný obrázek, ze kterého se účastníci konference marně snaží uhodnout, co se na něm nachází, zobrazuje fotografii bakterie. „I bakterie mezi sebou komunikují, pomocí jedniček a nul se snaží dostat ke zbytku zdrojů,“ vysvětluje kulturní manažerka Markéta Kunešová. Přirovnání kulturních institucí k bakteriím, snažícím se najít malé zbytky, které by mohly využít, je celkem výstižné, i vzhledem k všeobecně známému nedostatku prostředků v uměleckých oborech.

„Dárci přispívají ze dvou důvodů – protože je o to někdo požádal a protože věří, že ten, kdo je požádal, odvádí dobrou práci,“ dodává Kunešová. Mezi tím, kdo přispívá a tím, kdo o peníze žádá, by měl vzniknout rovnocenný vztah založený na důvěře. Nabízí se tak přirovnání fundraisingu k určitému druhu obchodu. “Je důležité mít něco společného. A přitom myslet na nás jako organizaci, sponzora i běžného návštěvníka,“ míní Martina Loneková a Wanda Toaderová, zakladatelky platformy pro kulturní fundraising Artikula. Naráží tak na to, že někteří návštěvníci kulturních zařízení příliš neocení například reklamní panely v jejich oblíbeném divadle.

Fundraising v praxi

S fundraisingem a příspěvky od svých podporovatelů má divadlo Jatka78 a s ním spojený Cirk La Putyka mnoho zkušeností. „Získávání partnerů je dlouhodobá práce. Máme kolem sebe vybudovanou síť lidí, kteří nás různými způsoby podporují,“ říká ředitel divadla Jatka78 a Cirku La Putyka Ondřej Vykoukal. Podpora nemusí mít pouze finanční podobu, pomoc může znamenat i rada, v době pandemie pak třeba dodání respirátorů nebo antigenních testů. A především kontakty na další potenciální podporovatele. „Našim nejvýkonnějším fundraiserem je Rostislav Novák, umělecký šéf. Je umělec a umí o věcech skvěle vyprávět. Já už potom řeším praktické postupy,“ dodává.

Kulturní organizace svým podporovatelům za jejich přízeň nabízejí výhody nebo nestandartní zážitky. „Máme balíček věcí, u kterých si dovedeme představit, že je dárcům nabídneme. Může to být třeba návštěva generální zkoušky, setkání patronů nebo prohlídka divadla. Potom je odstupňujeme podle výše příspěvku,“ vysvětluje Vykoukal. Čím větší rozpočet organizace má, tím více má také možností, jak se rozvíjet.