DJ duo Pump it up: Nechceme, aby lidi neustále poslouchali Žijeme len raz

Brno - Oskar Bařinka je třiadvacetiletý student žurnalistiky z Lelekovic u Brna. DJingu se věnuje něco málo přes dva roky, tehdy začínal doma se svým nejlepším kamarádem Samuelem, se kterým tvoří DJ duo Pump it up. Poprvé hrál v klubu na oslavě kamaráda a sám uznává, že tehdy pořádně nevěděl, co dělá, ale dobře znal prostředí klubů, kde si zamiloval hudbu. V září 2022 pak uspořádal se Samuelem první akci, která nesla stejný název jako jejich duo - Pump it up.

Co tě přivedlo k pořádání těchto akcí a jak ses dostal k dělání DJ?

K pořádání mě přivedla láska k elektronické taneční hudbě a sám jsem chodil do klubů. Také jsem jezdil na Zrce do Chorvatska na pláž, kde jsem se v lásce k hudbě utvrdil. Akci Pump it up jsme uspořádali hlavně proto, že pro začínající DJ je celkem těžké se dostat někam do klubu. My jsme si vytvořili akci sami pro sebe, abychom si mohli někde zahrát. A tím to vlastně všechno začalo.

Jakou používáš techniku a vybavení?

Začínali jsme s kontrolerem DDJ 200 od Pioneeru. Následně jsme zjistili, že je nám tak trochu k ničemu, neměl ani základní funkce, které jsou k fungování potřeba a tak jsme koupili novější DDJ 400 kontroler. Asi po 2 letech jsme si nechali dát k Vánocům konzoli FLX od Pioneeru. Hlavní rozdíl mezi nimi je, že kontrolér v sobě nemá zvukovou kartu. Nemůže hrát sám o sobě, takže k němu potřebujete počítač s nějakým programem. Konzole už zvukovou kartu má, takže stačí jen flashka. Většinou je ale technika a vybavení už přímo v klubech, takže to máme spíš na trénink doma.

Kdo je tvou inspirací nebo vzorem co se týká tohoto odvětví?

Řekl bych, že jich mám víc, stejně jako většina DJ’s. Kdybych měl vypíchnout jednoho, tak to bude švýcarský DJ Mike Candys, na kterém jsme začínali. Právě on mimochodem vydal písničku Pump it up, podle které jsme se pojmenovali a která je doteď naše nejoblíbenější skladba. Nejvíce na něm cením to, že i v 43 letech pořád dokáže držet s dobou, a vydávat tracky, které poslouchají mladí a které dokážou rozpumpovat parket.

Pamatuješ si svou první akci? Jaké to bylo?

Úplně první hraní na veřejnosti bylo na kamarádově oslavě v Brně v bývalém klubu Vibe. Tam jsem absolutně nevěděl, jak se to dělá, takže nějaké přechody mezi písničkami pro mě neexistovaly. Prostě nějak přestala hrát jedna písnička a začala hrát druhá.. Naše první akce Pump it up se konala v brněnském klubu Art bar. Byli jsme z toho nervózní a strávili jsme hodně času na přípravách, protože jsme se báli, abychom si nepokazili reputaci hned při první akci. Čekali jsme návštěvu okolo 120 lidí, ale nakonec jich přišlo něco málo přes 200. Bylo to pro nás úplně neuvěřitelné, do teď na to moc rád vzpomínám.

Jaké typy akcí pořádáš?

Pořádáme zkrátka party večírek v klubu s elektronickou taneční hudbou. Máme za sebou pět akcí v Art baru s podobným konceptem. Teď nedávno jsme dělali i fotbalovou akci v Bílovicích nad Svitavou. Bohužel se nám ale nepodařilo přitáhnout tolik lidí, kolik bychom si představovali. Lidi je těžké přesvědčit o tom, že by si mohli užít i něco nového.

Jak probíhá příprava takových akcí?

Příprava je celkem dost náročná. Musíme s naší grafičkou nachystat grafiku a také natočit video pozvánku, často třeba i s dronem. Samotný nápad se pak musí sestříhat a až následně vypustit ven. Dále musíme nachystat reklamy na sociálních sítích a  vylepit plakáty. K chystání samotné akce musíme dojít do klubu, nachystat výzdobu a techniku, pobavit se s osvětlovačem a zvukařem a pak už to může začít.

Jak vybíráte místa k pořádání?

Pro naše akce jsme si vybrali klub Art bar, kam jsme dříve sami chodili. Do ničeho většího se zatím nechystáme, protože náš potenciál není zatím takový, abychom si mohli dovolit něco dražšího pro víc lidí. Určitě bychom se ale časem chtěli podívat do většího klubu, třeba na Flédu nebo do Typosu.

Jaká je tvoje oblíbená hudba, kterou hraješ? Máš nějaký oblíbený žánr nebo umělce?

Moje oblíbená hudba jsou subžánry elektronické taneční hudby. Takže house, techhouse, buzzhouse, mainstage electro house, ale rád si zahraju třeba i techno a na začátku akce i pop. Ten dokáže pořád lidi rozproudit nejvíc. Všechny ty žánry mám hodně rád, nedokázal bych vypíchnout jen jeden. Mezi oblíbené umělce patří určitě Mike Candyce, Dom Dolla, John Summit a z housových DJ mám nejradši brazilského DJ Mochakka. Dále z transu mám rád Marlona Hoffstadta aka DJ Daddy Trance.

A co sklízí největší úspěch u návštěvníků?

V České republice je to tak, že největší úspěch u návštěvníků sklízí většinou ty nejvíc komerční skladby, nejvíc Žijeme len raz. To ale nehrajeme, my děláme DJ´ing právě proto, aby tohle nikde nemuselo zaznívat. V Česku mají úspěchy remixy rapových skladeb. Já mám třeba mashup Mau P a Rytmus AKM, což sklízí vždycky velký úspěch.

Máš předem striktně připravený plán toho, co budeš hrát, nebo reaguješ na přání publika?

Vždy záleží na typu akce. Když jsme hráli v Sonu, tak jsme měli předpřipravené skladby a nachystané přechody třeba na první půlku. Pak už jsme jeli podle publika. Crowd control je pro DJ to úplně nejdůležitější.

Máš něco, co tě odlišuje od ostatních DJů?

Určitě to budou taneční pohyby, ty má každý svoje. Odlišuje se ale vlastně každý DJ, protože i když třeba hrají stejný žánr, tak ty písničky mají vždycky jiné, nebo je alespoň zahrají jinak. Mají na to zkrátka jiný styl. Nás nejvíce od většiny odlišuje to, že hrajeme jako duo, takže se můžeme navzájem doplňovat.

Jaká byla tvoje neúspěšnější akce na kterou rad vzpomínáš?

Nejúspěšnější akce byla paradoxně naše první, kde byl největší hype. Akce, na kterou ale vzpomínám nejraději, je určitě ta v Sonu, protože tam bylo největší publikum. To byl pro nás největší milník. Vzpomínám na to moc rád. Ten pocit, že stojíte v Sonu, jsou na vás upřeny všechny oči… I když se nám tam stala taková nemilá věc ohledně techniky. Flashka přestala hrát na jednu stranu DJ pultu, takže jsme věděli, že ji budeme muset vypojit a bude se muset na chvíli vypnout hudba. To je největší noční můra. V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než vzít mikrofon a začít zpívat jedinou písničku, kterou umím celou nazpaměť: Když jsem já sloužil. Dostal jsem se až k pátému létu, takže kuřátko, káčátko, husa, vepř i tele zazněli, ale naštěstí lidi se chytli a zpívali se mnou. Flashka začala hrát a katastrofa byla zažehnána. Zároveň ta nejlepší akce byla pro nás trošku také nejhorší v tom, že potom, co jsme přešli do backstage, jsme zjistili, že Samkovi a dalšímu našemu kamarádovi DJovi ukradli macbooky.

Jak je to s pořádáním co se týče finanční stránky?

Dělání DJ je hodně drahý koníček i drahá brigáda. Neustále do toho musíte vlastně vkládat peníze. Je to taky ale i dost dobře placené, když už jste nějak zajetí a trošku známí. Naštěstí jsme po žádné akci nikdy asi neskončili v mínusu, ale někdy se to prostě nepovede. Vyberete špatné datum, něco nesedne, nebo třeba to neuděláte dost kvalitně a skončíte třeba na nule. Finance pro nás ale byly vždycky vedlejší. Začínali jsme kvůli hudbě, kvůli tomu, že ji máme rádi a že nechceme, aby lidi museli chodit na Žijeme len raz a Borovičku pořád dokola.