Azylová turistika. V Brně zápasí rodiny s nedostatkem sociálního bydlení

Brno - Stovky lidí v Brně žijí v azylových domech, kde kapacity často nestačí. Chybí sociální bydlení, a tak mnozí putují mezi azylovými domy či ubytovnami, než najdou stabilní domov. Situace volá po systémovém řešení.

Azylové domy poskytují útočiště lidem v nouzi, nejčastěji matkám s dětmi. Jejich služby však mají jasná pravidla, podle kterých zde mohou ubytovaní za běžných podmínek zůstat pouze rok. Pro mnoho žen to znamená nekonečný koloběh hledání dalšího přechodného ubytování. Důvodem je často nedostatek financí na normální bydlení nebo nemožnost jej vůbec získat. Podle Moniky Žewucké, vedoucí Domova sv. Markéty v Brně, se ročně podaří najít stabilní bydlení jen dvěma rodinám z přibližně devadesáti, které jejich zařízení přijme.

Podle vedoucího sociálního úseku v Centru sociálních služeb, provozovaného městem Brnem, Petra Janíka se obsazenost v jejich azylových domech pohybuje kolem osmdesáti až devadesáti pěti procenty. „Přestože máme velkou kapacitu, náš pořadník je neustále plný,“ dodává Žewucká. Ve městě je momentálně šest azylových domů, z nichž většina je určena jednotlivcům.

Domov sv. Markéty se specializuje na ženy a matky s dětmi, avšak azylové domy pro celé rodiny v Brně zcela chybí. To často nutí rodiny rozdělit se, tedy matky s dětmi hledají útočiště v azylových domech, zatímco otcové si musí poradit jinak. „My u nás vidíme, jak se v návštěvní místnosti v azyláku scházejí celé odpoledne, aby mohli být společně s dětmi,” popisuje Žewucká.

Sociální antropoložka a dobrovolnice Eva Kotašková tuto situaci považuje za důkaz diskriminace některých skupin na trhu s bydlením. Pro některé rodiny, nejčastěji romské, je podle jejích slov problém si najít normální bydlení, a tak končí na ubytovnách, v azylových domech a podobně. Navíc většina z nich nemá peníze na zaplacení kauce na nový byt. „Zkrátka někoho, kdo se jmenuje Horváthová a má pět dětí, nikdo nechce ubytovat," dodává Žewucká.

„Rodiny v azylových domech pak zabírají místo matkám samoživitelkám, které nemají jinou možnost. To vede k tomu, že všechny domy jsou přeplněné,“ upozorňuje Kotásková. Ženy v azylových domech obvykle zůstávají v průměru půl roku. Po vypršení povolené doby se však mnohdy ocitají v situaci, kdy nemají kam jít. „Často mluvíme o takzvané azylové turistice, kdy maminky přecházejí z jednoho azylového domu do druhého. To je obzvláště náročné pro vícečlenné rodiny,“ vysvětluje Žewucká.

Takových případů je podle Kotaškové mnoho. „Znám jednu maminku, která takhle pendlovala mezi ubytovnou a azylovým domem. Po roce v azylovém domě neměla na další bydlení, a tak dala děti do Klokánku a snažila se najít bydlení,” říká Kotašková.

Podle odborníků je hlavní příčinou těchto problémů nedostatek sociálního bydlení. Brno disponuje přibližně 28 tisíci byty, z nichž pouze dvě stě padesát je určeno pro sociální účely a pouhé čtyři slouží jako krizové. Magistrát města Brna však plánuje změny. „V souladu s novelou kritérií pro sociální bydlení bude město v budoucnu poskytovat pouze sociální byty, přičemž klientům je nabízena komplexní podpora sociálních pracovníků,“ uvádí redaktorka tiskového oddělení Magistrátu Zdeňka Obalilová.

V azylových domech jsou i matky s více dětmi, pro které je mnohem náročnější si najít stálé bydlení. „Nejmenší byty jsou garsonky určené pro jednotlivce, které mají do 35 m², největší jsou pak byty tří až čtyř pokojové, které jsou vhodné pro šesti až osmi členné domácnosti. Takto velkých sociálních bytů je však minimum,“ říká Obalilová.

Pobyt v azylovém domě není bez podmínek. Ubytovaní musí spolupracovat a dodržovat předem stanovená pravidla. „Při nástupu si stanovujeme cíle, například zajistit lékaře pro děti nebo podat žádost o bydlení. Pokud tyto podmínky nesplní, musejí azylový dům opustit,“ vysvětluje Žewucká. Podle Janíka bývá častou příčinou ukončení pobytu neplacení služeb, agresivita vůči ostatním klientům nebo personálu, či neodůvodněná nepřítomnost.