Hlava na hlavě. Bazar pokojovek přilákal davy pěstitelů

Brno - Přichází jaro a s ním nejen všechny narcisy a tulipány, ale také období přesazování, řízkování a rozmnožování pokojových rostlin. Z původního instagramového blogu Kvítka v bytě vzešel nejen ateliér v objektu kreativního prostoru KUMST, ale také služba květinové pohotovosti, která nabízela lidem ozdravnou kúru pro jejich již ne příliš zdravě vyhlížející květiny. Sestřenice a zakladatelky Kvítek v bytě Veronika Surá a Nikol Francová také vydaly dvě knihy s radami pro všechny pěstitele pokojovek. Jejich dvoudenní jarní bazar v prostorách ateliéru 15. a 16. března nabídl nespočet čerstvých, skvostně zelených rostlin pro všechny květinové fanatiky.

Přes zákeřnou silnici před KUMSTem na Údolní ulici přebíhají dvě mladé slečny. Vstupují do velkého obitého průchodu. Zeď je oloupaná, místy jdou vidět cihly, jedině cedule „Kvítka v bytě“ značí, že nejde o pouhopouhý vnitroblok. Úzkou uličkou dále procházejí kolem různých budov. Z druhé strany je obklopuje vysokánská zeď počmáraná graffiti. Na jejím konci se rozpíná velká barevná instalace z kousků plastových PET lahví. Umělecký prostor.

Před vstupem do dvoupatrového ateliéru stojí hlouček lidí. „Koukej, tohle je zdarma?“ diví se žena ve vínovém kabátu a otáčí se zřejmě ke kamarádce. Pár unavených pokojovek leží na stole, za nimi je cedulka „na rozebrání“. Nikdo o ně příliš nejeví zájem.

Uvnitř ateliéru je ale hlava na hlavě. Lidé pochodují sem a tam s všemožnými rostlinami v rukách. Vypadá to, že jsou tady snad všichni květinoví nadšenci z Brna. Jarní trh pokojových rostlin se u Kvítek v bytě koná už potřetí. „První akcí byl bazar pokojovek na Flédě. Následně jsme začaly dělat různé pop-upy, workshopy a podobně,“ popisuje začátky projektu Kvítka v bytě zakladatelka Veronika Surá.

„Zařizujeme květiny třeba do kanceláří a různých prodejen,“ říká Veronika a vysvětluje, že dodávání květin různým institucím tvoří podstatnou část příjmů projektu.

Dvě ženy v chumlu u pokladny nadšeně rozebírají podstatu pěstování, takzvané udržitelné pěstování (slow plant), které Kvítka v bytě praktikují. „To máš různé poničené květiny z velkoobchodů a hobby marketů, kde se o ně příliš pěkně nestarají. Oni je tady vykoupí a pak jim dají potřebnou péči a vyléčí je,“ vysvětluje žena s červenými brýlemi, které má právě posazené na čele. Druhá o něco starší dáma jen zaujatě přikyvuje. Obě si odnášejí drobnou pileu.

Po točitém schodišti ve dvoupatrovém prostoru proudí davy návštěvníků. V přeplněných náručích se snaží uspořádat hromadu hnědých terakotových květináčů, ze kterých trčí všechno možné od monstery deliciosy až po lyrový fíkus. „Tak to už je snad jedno, jestli vezmeš tuhle za tři sta dvacet anebo tuhle za tři sta devadesát,“ polemizují dvě mladé slečny při výběru rostliny. V ruce má každá už tři květináče.

Množství lidí ve stísněném prostoru je poněkud znepokojující. „Nechce se mi tady asi ani stát a čekat, abych si mohla nějakou květinu koupit,“ stěžuje si mladá žena v černém saku. Spodní část ateliéru zhruba půl hodiny po začátku dvoudenního bazaru připomíná spíš tlačenici pod pódiem na koncertě. Žena v saku vrací své úlovky a odchází pryč z mumraje přecpaného prostoru, který opojně voní čerstvou hlínou.